Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
38 C 211/2022-34
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum, omezeně svéprávný
bytem adresa anonymizována čtyři slova, adresa žalovaného
zastoupený opatrovníkem: územní celek
sídlem adresa
o zaplacení 19 591 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 321 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 321 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, a to ve splátkách po 400 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni:
a) částku 12 270 Kč,
b) zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 591 Kč od 21. 2. 2022 do 18. 10. 2022,
c) zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 679 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení,
se v této části zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč k rukám opatrovníka žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 321 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 321 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, a to ve splátkách po 400 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni: a) částku 12 270 Kč, b) zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 591 Kč od 21. 2. 2022 do 18. 10. 2022, c) zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 679 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, se v této části zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč k rukám opatrovníka žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 12. 9. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 591 Kč s příslušenstvím, a to zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 591 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení. Tvrdila, že žalovaný s ní uzavřel dne datum smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč), podle které měl splácet týdně 455 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 7 679 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56,497% a v poměru 43,503% na souhrnný poplatek – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek smlouvy. Žalovaná částka 19 591 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56,497%) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43,503% - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) – odst. 4. čl. Splácení úvěru smluvních podmínek smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále z nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných smlouvy, atd., nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 7 679 Kč vydělila týdenní splátkou 455 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně by podle tohoto klíče nastala již ke dni datum. Žalobkyně ovšem v žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobkyně nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje datum a datum prodlení ke dni datum. K okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že čerpala informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům, využila k tomu databáze, a to kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou rodného čísla dálkovým systémem společnosti právnická osoba,
kontrolou náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání žalovaného telefonicky, kontrolou platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta na základě odborných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.
2. Opatrovník žalovaného v obsáhlém vyjádření k žalobě uvedl mimo jiné, že na základě usnesení název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne datum, bylo územní celek ustanoveno opatrovníkem žalovaného, namítl, že předžalobní výzva nebyla řádně doručena, předžalobní výzva žalobkyně ze dne datum měla být doručena nikoliv žalovanému, ale opatrovníku žalovaného, tomu přitom nebyla předžalobní výzva doručena. Opatrovník žalovaného tak namítl, že žalobkyně nedodržela ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. a tudíž nemá právo na eventuální náhrada nákladů řízení proti žalovanému. Opatrovník žalovaného dále namítal, že žalobkyně nijak důkazy nedoložila, že by splnila svou povinnost vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, sice uvádí v žalobě, že posoudila úvěruschopnost žalovaného, ale není důkazy nijak doloženo, že toto skutečně provedla ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum; tvrzení žalobkyně tak považuje za nepravdivé a účelové, vedené snahou vyhnout se neplatnosti smlouvy, kdy tuto neplatnost smlouvy pro neověření úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru má soud zkoumat z úřední povinnosti, jak vyplývá z aktuální judikatury (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance). Žalobkyně tvrdí, že udělala telefonickou kontrolu v zaměstnání, toto je zcela zjevně nepravdivé tvrzení, protože žalovaný v době sepisování smlouvy o úvěru ani nikdy potom nebyl zaměstnán, byl již v důchodu, což vyplývá i z údajů tzv. evidenční karty klienta doložené žalobkyní, z níž vyplývá, že žalovaný nebyl nikde zaměstnán, což bylo žalobkyni dobře známo, nemohla tak provést telefonickou kontrolu zaměstnání. Ve skutečnosti úvěruschopnost u žalovaného nebyla nijak zkoumána, kromě vyplnění údajů, které sdělil žalobkyni žalovaný. Ve skutečnosti žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalobkyní úvěruschopný – kdyby si totiž žalobkyně zjistila relevantní údaj z veřejné Centrální evidence exekucí, zjistila by, že žalovaný byl v té době datum v exekuci, kdy byla na něj vedena exekuce soudním exekutorem JUDr. jméno příjmení č. j. spisová značka (která byla ukončena datum). Opatrovník žalovaného tedy namítl neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedodržení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy jednak nebyla posouzena úvěruschopnost žalovaného a rovněž u žalovaného byly před uzavřením smlouvy o úvěru důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný tak z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinen zaplatit žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení ve výši dosud nesplacené části ze zapůjčené částky 15 000 Kč (tedy reálně zapůjčené částky žalovanému), a to po odečtení plateb ve výši 7 679 Kč, které žalovaný zaplatil žalobkyni, tj. je povinen zaplatit pouze částku 7 321 Kč. Žalovaný tedy z důvodu bezdůvodného obohacení nemá povinnost platit žalobkyni žádné požadované poplatky a úroky za poskytnutí úvěru. Opatrovník žalovaného dále navrhl, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 321 Kč ve splátkách, kdy opatrovník žalovaného je schopen z finančních prostředků platit ve splátkách po 400 Kč měsíčně, neboť žalovaný má další exekuce.
3. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, svou neúčast u jednání omluvila podáním ze dne datum a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalobkyně za účasti opatrovníka žalovaného.
4. Soud provedl dokazování listinami, a to:
- smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo uzavřenou mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne datum, včetně smluvních podmínek k této smlouvě na její druhé straně, které nabyly účinnosti datum (smluvní podmínky na rubu smlouvy nejsou podepsány žalovaným),
- formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru s podpisem žalovaného ze dne datum,
- evidenční kartou klienta – žalovaného ze dne datum,
- informací o smlouvě žalovaného číslo,
- předžalobní výzvou žalobkyně žalovanému ze dne datum, včetně souboru žalobkyní odeslaných doporučených zásilek,
- e-mailovým sdělení exekutorský úřad ze dne datum,
přičemž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:
Žalobkyně v postavení podnikatele (jako úvěrující) uzavřela dne datum s žalovaným v postavení spotřebitele smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo smluvní podmínky k této smlouvě, které nabyly účinnosti datum, nejsou opatřeny podpisem žalovaného. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti částku 15 000 Kč coby úvěr, poskytnutý mu žalobkyní. Podle smlouvy, na základě které žalobkyně coby úvěrující poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni celkem 27 270 Kč (tj. vedle jistiny 15 000 Kč též úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč), tuto celkovou částku 27 270 Kč se zavázal splácet v dohodnutých 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Výše zápůjční úrokové sazby činila dle smlouvy 70,89 % ročně. Žalovaný na poskytnutý úvěr podle smlouvy uhradil částku ve výši 7 679 Kč, jak to konečně tvrdí sama žalobkyně. Z evidenční karty klienta – žalovaného ze dne datum plyne, že žalovaný vykazoval nájemní bydlení (nájemník), nájemní smlouva s údaji o výši nájemného a úhrad za služby spojené s nájmem však k důkazu předložena nebyla, žalovaný uvedl, že je vdovec a je jedinou osobou v domácnosti, uvedl, že měl úvěr u žalobkyně, tvrdil příjem ze starobního důchodu ve výši 10 229 Kč (doklad k tomuto tvrzení žalobkyně nepředložila), jako výdaje jsou uvedeny výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč a životní minimum 4 360 Kč (žalobkyní nikterak doloženo), z toho resultuje disponibilní zůstatek 2 869 Kč. Žalovaný v kartě uvedl, že je vdovec, žije sám v domácnosti, ale také, že má nájemní bydlení (je nájemník), nebyla předložena nájemní smlouva, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalovaného po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalovaného žalobkyně nepředložila. K námitce opatrovníka žalovaného soud z e-mailového sdělení exekutorský úřad ze dne datum zjistil, že na žalovaného byly vedeny exekuce (spis spisová značka – ukončena datum rozhodnutí, spis spisová značka – ukončena datum rozhodnutí) a dále jsou vedeny exekuce ve prospěch oprávněné právnická osoba (spis spisová značka – dlužná částka 82 000 Kč a spis spisová značka – dlužná částka 46 000 Kč). Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala.
5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 2. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).
6. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, resp. neprokázala, že by tak s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že žalobkyně musí být schopna při vymáhání pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalovaného v oblasti jeho příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah evidenční karty klienta s tím, že tato uvádí v obecné rovině dokumenty, z nichž žalobkyně při posuzování příjmů vycházela, nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalovaného (např. nájemní smlouva a jiné výdaje na energie a další životní potřeby), ač žalovaný v kartě tvrdí nájemní bydlení. Stěží lze např. uvěřit údaji, že při nájemním bydlení činí výdaje na bydlení (tedy nájemné a úhrady za služby spojené s nájmem) pouhou částku 3 000 Kč. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z. V případě smlouvy o úvěru ze dne datum žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 15 000 Kč bez právního důvodu, resp. z titulu neplatné smlouvy o úvěru. Žalovaný plnil žalobkyni z titulu neplatné smlouvy částku 7 679 Kč, jak tvrdí sama žalobkyně. Žalovaný tak z titulu povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 321 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky ode dne datum (tj. ode dne doručení žaloby opatrovníkovi žalovaného) do zaplacení. Předžalobní výzvu žalobkyně žalovanému ze dne datum nelze považovat za účinně doručenou, když byla doručována na adresu adresa žalovaného, žalovaný má však s účinností od datum ustanoveného opatrovníka – územní celek, přičemž už nejméně od měsíc rok žije v sociální zařízení anonymizováno 5 slov, sídlem adresa žalovaného. Soud proto uzavřel, že je žaloba důvodná toliko částečně, když bylo prokázáno, že žalovaný z jím nabytého bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy o úvěru již žalobkyni vrátil částku 7 679 Kč a je tak povinen vrátit žalobkyni částku 7 321 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19. 10. 2022 do zaplacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 cit. nového obč. zák. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v odstavci II. výroku.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž převážně neúspěšné žalobkyni uložil soud povinnost zaplatit převážně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů vzniklých opatrovníkovi žalovaného v částce 900 Kč (tři úkony po 300 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast u jednání dle vyhl. č. 254/2015 Sb.).
9. O lhůtě k peněžitému plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř.; s ohledem na současné poměry žalovaného rozhodl o lhůtě k plnění ve splátkách po 400 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Přihlédl k tomu, že žalovanému jsou z jeho starobního důchodu exekučně prováděny srážky, od lednové splátky mu bude vypláceno 16 409 Kč měsíčně, z této částky musí opatrovník žalovaného hradit částku 12 381 Kč na úhradu pobytu a stravy žalovaného v sociální zařízení anonymizována čtyři slova obec, navíc z důchodu musí hradit náklady na oblečení a léky, což činí částku 2 619 Kč, kterou si žalovaný odkládá do tzv. depozitu v uvedeném sociální zařízení.
10. Závěrem soud poznamenává, že samostatným usnesením bude žalobkyni uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, když navrhovaný elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud dále pokračoval v řízení (dle položky 2 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).