Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 335/2022-85
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 49 550 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 300 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 35 250 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 148,84 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 625 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem 10,37 % ročně z částky 25 000 Kč
od 21. 5. 2020 do zaplacení.
III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 300 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 35 250 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 148,84 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 625 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem 10,37 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 11. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 550 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, IČO (s účinností od 28. 9. 2018 část závodu převedena na společnost právnická osoba, IČO), a žalovaný uzavřeli dne 20. 6. 2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem 28 % z jistiny za období, na které byl poskytnut, tj. ve výši 7 000 Kč, s poplatkem za uzavření ve výši 1 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, po uzavření smlouvy uhradil celkem 10 700 Kč. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 20. 8. 2019 zesplatnil. Strany smlouvy si v čl. V. odst. 4. smlouvy také pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas splátky sjednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smluvní pokuta ke dni 5. 4. 2020 činila 13 750 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, dlužného úroku ve výši 3 625 Kč, dlužných poplatků ve výši celkem 7 175 Kč, smluvní pokuty ve výši 13 750 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a úroku. Dne 18. 12. 2020 byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dlužné částky, žalovaný ale ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
-) z předžalobní upomínky ze dne 18. 12. 2020 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána výzva k úhradě dlužné částky nejpozději do 2. 1. 2021;
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně dodatku, potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni;
-) ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 20. 6. 2018, jejíž součástí byl souhlas se zpracováním osobních údajů a přehled splátek, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, a že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s náklady úvěru ve výši 21 500 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč, a že výše úrokové sazby byla sjednána 29 %;
-) z výpisu k úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 20. 6. 2018 částku 1 000 Kč, dne 6. 8. 2018 částku 3 300 Kč, dne 21. 8. 2018 částku 3 150 Kč a dne 24. 10. 2018 částku 3 250 Kč;
-) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky;
-) z výpisu z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005;
-) z notářského zápisu ze dne 27. 9. 2018, anonymizováno číslo, bylo zjištěno, že společnost právnická osoba prodala část závodu společnosti právnická osoba;
-) z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 20. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný v ní uvedl své osobní údaje, že byl svobodný, bydlel v nájmu, byl zaměstnán
u právnická osoba na dobu neurčitou, kdy jeho příjem činil 51 333 Kč měsíčně, a jeho měsíční výdaje zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši 9 500 Kč, na energie ve výši 2 000 Kč, na stravování ve výši 5 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč;
-) z finanční analýzy ze dne 20. 6. 2018 bylo zjištěno, že výsledkem analýzy byl výpočet maximální výše splátek úvěru, a to 26 700 Kč;
-) z výpisu z účtu č. bankovní účet (účet žalovaného) za období číslo byly zjištěny pohyby na účtu žalovaného, nicméně většina údajů nebyla čitelná;
-) z kopie pracovní smlouvy uzavřené mezi právnická osoba a žalovaným neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění, neboť předložená kopie nebyla čitelná (byla neúplná);
-) z kopie smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 12. 4. 2018 mezi jméno příjmení
a jméno příjmení jako pronajímateli a žalovaným jako nájemcem bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal hradit měsíční nájemné ve výši 7 500 Kč a zálohy na energie ve výši 2 000 Kč;
-) z credit scoringu ze dne 20. 6. 2018 bylo zjištěno, že bylo vyhodnoceno, že žalovanému lze poskytnout úvěr ve výši max. 25 000 Kč.
4. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 20. 6. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 25 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky, celkem ve výši 21 500 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl své osobní údaje, že byl svobodný, bydlel v nájmu, byl zaměstnán u právnická osoba na dobu neurčitou, kdy jeho příjem činil 51 333 Kč měsíčně, a jeho měsíční výdaje zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši 9 500 Kč, na energie ve výši 2 000 Kč, na stravování ve výši 5 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč. Právním předchůdcem žalobkyně bylo vyhodnoceno, že maximální výše úvěru, který lze žalovanému poskytnout, činila 25 000 Kč. Žalovaný k žádosti o úvěr doložil pracovní smlouvu, nájemní smlouvy a výpisy z účtu. S těchto předložených listin však byly výpisy z účtu a pracovní smlouva nečitelné / neúplné. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 10 700 Kč, poslední platbu provedl dne 24. 10. 2018. Právní předchůdce žalobkyně dne 27. 9. 2018 převedla část svého závodu na společnost právnická osoba Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 uzavřené mezi x právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními
a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující povinnost před uzavřením smlouvy řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako úvěrovaného, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu předložila pouze žádost o úvěr s údaji o osobních a majetkových poměrech žalovaného, které žalovaný sám tvrdil, dále (neúplnou) pracovní smlouvu žalovaného, nájemní smlouvu a nečitelný výpisu účtu žalovaného. Soud nemohl vycházet z nečitelných / neúplných důkazů (listin), nicméně i za situace, kdyby žalobkyně doložila tyto důkazy v čitelné kopii, nebylo by možné dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru bylo dostatečné. Právní předchůdce žalobkyně mohl a měl provést (mimo jiné) lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (příjmení, BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, aj.). Dále mohl a měl ověřit důsledněji tzv. ostatní výdaje žalovaného. V řízení však nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdce žalobkyně učinil. Rovněž z předloženého výpisu z účtu je zjevné, že žalovaný prováděl opakované platby ve prospěch sázkařských společností webová adresa).
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatky žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.
15. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, sníženou o platby žalovaného (25 000 Kč – 10 700 Kč = 14 300 Kč) v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
16. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem
k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení neuhrazené jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy
v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
17. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatků spojených s poskytnutím úvěru, smluvního úroku ani smluvní pokuty. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti neuhrazené jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný (žalobkyně požadovala úhradu celkové částky
49 550 Kč bez příslušenství, přičemž jí byla přiznána pouze částka 14 300 Kč a žaloba byla zamítnuta v částce celkem 35 250 Kč). Jelikož žalovanému, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.