Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
12 C 122/2021-56
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 13.544,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 787,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.387,81 Kč od 17. 12. 2019 do 17. 1. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.087,81 Kč od 18. 1. 2020 do 14. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 787,81 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 12.756,43 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 699,18 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 617,49 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.756,43 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 9.066,41 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 787,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.387,81 Kč od 17. 12. 2019 do 17. 1. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.087,81 Kč od 18. 1. 2020 do 14. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 787,81 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 12.756,43 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 699,18 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 617,49 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.756,43 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 9.066,41 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13.544,24 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo ze dne datum, na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, úvěrový rámec ve výši 10.000 Kč.
2. Žalovaná uváděla, že si je vědoma svého dluhu. Smlouvu uzavírala na pobočce banky. Vzpomíná si, že asi přinesla věřiteli listinu o tom, že je zaměstnaná, jiné listiny určitě nepředkládala. Tehdy měla příjem asi 12.000 Kč měsíčně, jiný příjem neměla. Pokud je ve smlouvě uváděn jiný příjem, pak to byl příjem přítele. Nevzpomíná si, zda v té době něco splácela. Ke svým současným poměrům uvedla, že pracuje jako uklízečka s příjmem 16.200 Kč, je zaměstnaná teprve měsíc, smlouvu má na rok. Má sníženou pracovní schopnost dle rozhodnutí obec správy sociálního zabezpečení. Na bydlení vynakládá 13.000 Kč měsíčně. Je to včetně elektřiny a plynu. Bydlí se dvěma dětmi ve věku 10 a 16 let a s partnerem. V současné době má 3 exekuce.
3. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, jako postupitel, uzavřel dne datum smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, jakožto postupníkem, smlouvou došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni k datu datum. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum (shodná tvrzení účastníků, dohoda o úplatě za postoupení ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, příloha č. 1 – seznam postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání)
4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec 10.000 Kč Smluvní úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 22,99 % ročně. Čerpané peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit včetně smluvního úroku a poplatků, a to inkasem ze svého běžného účtu. V průběhu závazkového vztahu žalovaná vyčerpala celkem 10.961,29 Kč, což žalobkyně doložila platební historií. Z platební historie rovněž vyplývá, že žalovaná provedla celkové úhrady ve výši 10.173,48 Kč (z toho dvě až po datu splatnosti – datum platba 300 Kč a datum platba 300 Kč). Jelikož žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, využil právní předchůdce žalobkyně svého oprávnění a k datu 1. 12. 2019 závazkový vztah ukončil a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dluhu. Dle tvrzení žalobkyně činila dlužná částka 14.596,01 Kč a skládala se z jistiny úvěru ve výši 9.066,41 Kč, poplatku ve výši 4.477,83 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 617,49 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 699,18 Kč, přičemž žalobkyně nadále požadovala smluvní úrok z úvěru ve výši 22,99 % z jistiny od 2. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z celé dlužné částky ve výši 13.544,24 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo vydání a užívání kreditní karty ze dne datum, vysvětlení některých pojmů ze smlouvy, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne datum, produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty právnická osoba účinné od 1. 1. 2012, sazebník poplatků za produkty a služby pro FO nepodnikatele platný od 1. 12. 2016, všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 10. 2017, výpis ke kreditní kartě příjmení příjmení, upomínky ze dne datum, datum, datum, datum, datum, platební historie, upomínka – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne datum včetně poštovního podacího archu ze dne datum, výzva k plnění ze dne datum, podací lístek datum)
5. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že původní věřitel při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne datum. Dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a dalších. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází Banka z příjmu, který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 12.000 Kč, když od datum byla zaměstnána jako uklízečka u zaměstnavatele právnická osoba, a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 30.000 Kč. Výdaje byla odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů právní předchůdce žalobkyně zjistil závazky s celkovou výší měsíčních splátek 500 Kč a z externích zdrojů závazky s celkovou výší měsíčních splátek 822 Kč. K prokázání svých tvrzení doložila žalobkyně vyjádření právního předchůdce k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne datum (včetně příloh), v němž je popsán postup používaný věřitelem.
6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
10. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěrový rámec ve výši 10.000 Kč, z něhož žalovaná vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 10.961,29 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky ve výši 22,99 % ročně a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradila řádně, uhradila pouze částku 10.173,48 Kč.
11. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně na základě výzvu soudu popsala, jakým způsobem při posuzování bonity klienta původní věřitel postupoval, kdy vycházel především z údajů získaných od žalované, dostupných registrů a statistických údajů. Nebyly prošetřeny konkrétní majetkové a výdělkové poměry žalované, nebyly zjišťovány a ověřeny další výdaje žalované, např. související s bydlením, které jsou přitom v praxi snadno doložitelné. Žalobkyně tedy v řízení nekonkretizovala a neprokázala, že úvěruschopnost žalované byla v rámci procesu uzavírání úvěrové smlouvy prověřena s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
12. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018-66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost soudu prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.
13. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“
14. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 10.961,29 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná obdržela částku 10.961,29 Kč, uhradila 10.173,48 Kč, soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 787,81 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 12.756,43 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 699,18 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 617,49 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.756,43 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 9.066,41 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.
15. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 17. 12. 2019, tedy v návaznosti na prokazatelně doručenou upomínku, přičemž zohlednil úhrady provedené žalovanou po zesplatnění úvěru. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).
16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když procesně úspěšnější žalovaná náklady řízení neuplatnila.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).