Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 254/2022-60

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro: žaloba na přezkum nálezu finančního arbitra

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra č. j. spisová značka číslo – 19 ze dne datum a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. spisová značka číslo - 24 ze dne datum

se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] – 19 ze dne [datum] a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] - 24 ze dne [datum] se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra č. j. spisová značka číslo – 19 (dále také jen„ nález“) a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. spisová značka číslo – 24 (dále také jen„ rozhodnutí o námitkách“), a dále zamítnut návrh žalované podaný finančnímu arbitrovi. Žalobu odůvodnila tím, že žalované dne datum podle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo půjčila částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč (dále„ smlouva číslo“), dále dne datum podle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo půjčila žalované částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč (dále„ smlouva číslo“). Žalovaná se u finančního arbitra domáhala vyslovení neplatnosti uzavřených smluv o úvěru pro údajné ujednání proti dobrým mravům a nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti. Finanční arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalované, s čímž se žalobkyně neztotožňuje. V den uzavření smlouvy číslo činil disponibilní zůstatek vyplývající z údajů dodaných žalovanou 2 712 Kč, pravidelné měsíční příjmy dosahovaly částky 18 105 Kč. V den uzavření smlouvy číslo činil disponibilní zůstatek vyplývající z údajů dodaných žalovanou 3 170 Kč, pravidelné měsíční příjmy dosahovaly částky 18 563 Kč. Úvěruschopnost žalované tak byla řádně posouzena. Byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení přes program anonymizována dvě slova a lustrace insolvenčním rejstříkem. příjmení příjmení byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále použita kontrola přes RUIAN. Vše s negativním výsledkem. Zástupci společnosti při podpisu úvěrových smluv vždy řádně kontrolují klientovu dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti (pracovní smlouvy, OP, výplatní pásky či obdobné dokumenty podle individuální situace klienta). Obchodní zástupci žalobkyně zohledňují další závazky z jiných úvěrů, náklady na život a bydlení nebo vyživovací povinnost žadatele. Tyto skutečnosti jsou evidovány v dokumentaci (Evidenční kartě klienta), v odůvodněných případech jsou pořízeny i kopie některých dokladů. Žalobkyně nemá žádnou zákonnou povinnost doklady uchovávat, kdy za aktuálního stavu daného případu je fakticky sankcionována na základě toho, že si nepořídila kopie veškerých podkladů poskytnutých žalovanou. Nelze klást v neprospěch žalobkyně nezjištění informace v rámci posouzení úvěruschopnosti, kterou nemá objektivně možnost zjistit jinak, než ze sdělení žalované, když žalovaná (a potažmo finanční arbitr) žádnou takovou skutečnost ani netvrdila a tedy ani neprokazovala. Je třeba zohlednit nemožnost dovolávat se neplatnosti účastníkem, který tuto neplatnost fakticky vědomě způsobil. Možnosti prověření z logiky věci mají své hranice, když ohledně negativních skutečností má žalobkyně možnost prověřit pouze veřejně dostupné databáze (jejichž obligatorní výčet však není zákonem určen) v ostatním je nucena spolehnout se na prohlášení žalované.

2. Žalovaná se k žalobě vymezila negativně. Ztotožnila se s rozhodnutím finančního arbitra, žalobkyně skutečně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované.

3. Žalobkyně a žalovaná omluvily svou neúčast na jednání a požádaly, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle , (dále jen ).

4. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy.

5. Z nálezu fin. arbitra č. j. spisová značka číslo ze dne 24. 1. 2022 soud zjistil, že fin. arbitr výrokem I. určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum a smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum jsou neplatné a výrokem II. uložil povinnost žalobkyni zaplatit fin. arbitrovi sankci 15 000 Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu. Z odůvodnění bylo zejména zjištěno, že fin. arbitr dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy číslo číslo jsou absolutně neplatné pro absenci žádného zkoumání úvěruschopnosti žalované.

6. Z rozhodnutí o námitkách fin. arbitra č. j. spisová značka číslo ze dne 13. 4. 2022 soud zejména zjistil, že námitky žalobkyně podané v řízení před fin. arbitrem byly zamítnuty a nález fin. arbitra č. j. spisová značka číslo ze dne 24. 1. 2022 byl fin. arbitrem potvrzen.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo vč. obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zejména zjistil, že byla uzavřena dne datum, jejím obsahem bylo sjednání úvěru ve výši 15 000 Kč bez jakékoli konkrétní specifikace úvěru, kdy tato částka byla žalovanou čerpána v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále byly sjednány tyto poplatky, které se žalovaná zavázala zaplatit: úrok 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Celková částka, kterou se zavázala žalovaná zaplatit, činila 27 270 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na datum, každé další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.

8. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovanou jednala zástupkyně společnosti dne datum od 11:30 hod do datum, 16:30 hod., kde žalovaná podepsala uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.

9. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaná nebyla soudně ani trestně stíhána, byla zaměstnána na plný úvazek u právnická osoba s.r.o. na pozici skladnice, rodinný stav registrované partnerství, měla jednu vyživovací povinnost. příjmení příjem žalované činil částku 18 105 Kč s tím, že byl uveden jeden zdroj příjmu. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 6 953 Kč,„ životní minimum“ ve výši 6 470 Kč. Výdaje činily celkem částku 15 393 Kč, disponibilní zůstatek tak činil částku 2 712 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženyy prokazující zaměstnání (pracovní smlouva a výplatní páska).

10. Z interníy žalobkyně soud zjistil, že jejím obsahem je shrnutí informací o žalované, kde byly uvedeny zejména tyto informace: žalovaná byla zaměstnána u právnická osoba příjmení; datum ověření RUIAN, ECC, Credit Check a zaměstnavatele v ARES dne datum s negativním výsledkem; žalovaná měla 2 aktivní a 12 neaktivních půjček u žalobkyně v době uzavření smlouvy, žalovaná neměla hypotéku, nebylo vedeno se žalovanou žádné řízení (soudní řízení, rozhodčí řízení, insolvence, trestní řízení); žalovaná měla příjem 18 105 Kč s uvedením, že příjmy byly doloženy, výdaje celkem 8 923 Kč, životní minimum a rezerva 6 470 Kč; disponibilní zůstatek žalované 2 712 Kč.

11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo vč. obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zejména zjistil, že byla uzavřena dne datum, jejím obsahem bylo sjednání úvěru ve výši 15 000 Kč bez jakékoli konkrétní specifikace úvěru, kdy tato částka byla žalovanou čerpána v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále byly sjednány tyto poplatky, které se žalovaná zavázala zaplatit: úrok 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Celková částka, kterou se zavázala žalovaná zaplatit, činila 27 270 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na datum, každé další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.

12. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovanou jednala zástupkyně společnosti dne datum od 13:00 hod do datum, 15:00 hod., kde žalovaná podepsala uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.

13. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaná nebyla soudně ani trestně stíhána, byla zaměstnána na plný úvazek u právnická osoba s.r.o., na pozici skladnice, rodinný stav registrované partnerství, měla jednu vyživovací povinnost. příjmení příjem žalované činil částku 18 563 Kč s tím, že byl uveden jeden zdroj příjmu. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 6 953 Kč,„ životní minimum“ ve výši 6 470 Kč, nebankovní závazky 1 970 Kč. Výdaje činily celkem částku 15 393 Kč, disponibilní zůstatek tak činil částku 3 170 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženyy prokazující zaměstnání (pracovní smlouva a výplatní páska).

14. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalované pro nadbytečnost, neboť měl soud veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné.

15. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaná podala v pozici navrhovatele návrh k finančnímu arbitrovi, jímž se domáhala určení, že smlouva číslo smlouva číslo uzavřená mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem jsou neplatné. Finanční arbitr návrhu žalované vyhověl s tím, že určil, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné a uložil žalobkyni zaplatit fin. arbitrovi částku 15 000 Kč. Následné námitky žalobkyně byly zamítnuty fin. arbitrem v plném rozsahu.

16. Mezi účastníky řízení došlo dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla v hotovosti žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na datum, každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky, a to s následujícími poplatky: úrok 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Žalobkyně zjišťovala od žalované její úvěruschopnost vyplněním evidenční karty s tím, že žalovaná měla příjem z pracovního poměru, kdy pracovala ve právnická osoba s.r.o. na pozici skladnice, s čistým měsíčním příjmem 18 105 Kč. Rodinný stav uváděla žalovaná v registrovaném partnerství. V domácnosti byl počet členů uveden: 2, měla jednu vyživovací povinnost. Odhadované měsíční výdaje žalované činily celkem částku 15 393 Kč a jejich skladba byla následující:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 6 953 Kč,„ životní minimum“ ve výši 6 470 Kč, hypotéku neměla, nebankovní závazky byly uvedeny ve výši 1 970 Kč. Disponibilní zůstatek tak činil částku 2 712 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy pracovní smlouva a výplatní páska.

17. Mezi účastníky řízení došlo dále dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla v hotovosti žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na datum, každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky, a to s následujícími poplatky: úrok 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Žalobkyně zjišťovala od žalované její úvěruschopnost vyplněním evidenční karty s tím, že žalovaná měla příjem z pracovního poměru, kdy pracovala ve právnická osoba s.r.o. na pozici skladnice, s čistým měsíčním příjmem 18 563 Kč. Rodinný stav uváděla žalovaná v registrovaném partnerství. V domácnosti byl počet členů uveden: 2, měla jednu vyživovací povinnost. Odhadované měsíční výdaje žalované činily celkem částku 15 393 Kč a jejich skladba byla následující:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 6 953 Kč,„ životní minimum“ ve výši 6 470 Kč, hypotéku neměla, nebankovní závazky byly uvedeny ve výši 1 970 Kč. Disponibilní zůstatek tak činil částku 3 170 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy pracovní smlouva a výplatní páska.

18. Při uzavírání smluv bylo provedeno ověření v RUIAN, ECC, Credit Check a zaměstnavatele v ARES s negativním výsledkem. Soud dále dospěl k závěru, že výdaje žalované nebyly nikterak ověřovány. Z uvedeného má soud za prokázané, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované při uzavírání smluv, a to nejen s ohledem na rozdílnost informací v interním systému žalobkyně a evidenční kartě klienta, nýbrž zejména ze skutečnosti, že nikterak nebyly zkoumány pravidelné výdaje žalované, když se žalobkyně spokojila pouze s tvrzeními uvedenými žalovanou.

19. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

20. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (dále také jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Zakotvením ZsÚ do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ().

22. Po právní stránce dospěl soud k následujícímu závěru. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jak pregnantně rozvedl Krajský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 5. 1. 2021, č. j. - 156, v němž vystupovala žalobkyně také na straně žalující:„ Vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č. j.  - 113).“ Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

23. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

24. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.“ Rovněž aktuální judikatura Ústavního soudu tak stojí na tom, že by obecné soudy„ měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“

25. S ohledem na shora uvedené tak soud úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně výdaje žalované blíže nezkoumala. Nezkoumala např., jaké konkrétní výdaje žalovaná vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Za tímto účelem si žalobkyně ani nevyžádala např. výpis z běžného účtu žalované. Neověření výdajů uváděných ze strany žalované žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalované tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady představují paušální náhradu po 300 Kč za každý ze dvou úkonů (vyjádření ze dne datum a vyjádření ze dne datum) podle ve spojení s 

27. O lhůtě k plnění povinností žalobkyně, tj. náhrady nákladů řízení žalované, bylo rozhodnuto podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.