Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 185/2022-63
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa, příjmení jméno číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa, jméno příjmení anonymizováno
o zaplacení 51.989 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 39.833 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 20.596,87 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.103,30 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20.596,87 Kč od 18. 3. 2022 do 26. 9. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8.440,87 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12.156 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.156 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 39.833 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 20.596,87 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.103,30 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20.596,87 Kč od 18. 3. 2022 do 26. 9. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8.440,87 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12.156 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.156 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 51.989 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba uzavřena smlouva o zápůjčce číslo s produktovým názvem anonymizována dvě slova příjmení v hotovosti týdenní číslo, na základě které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 20.533 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 týdenních splátkách po 843 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 17.844 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne datum a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužné půjčky činila 20.596,87 Kč, na poplatku za poskytnutí a správu úvěru 12.092,13 Kč, na kapitalizované smluvní pokuty 15.000 Kč a na sankční poplatky 4.300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z datum právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z datum.
2. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce ověřil žalovaného v evidenci Bankovní registr klientských informací (BRKI) s tím, že v daném případě právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný nemá žádný negativní záznam. Dále prověřil osobu žalovaného v evidenci Nebankovní registr klientských informací (NRKI) a v evidenci Zájmové sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (příjmení) s tím, že v daném případě žalobce zjistil, že u žalovaného není veden žádný negativní záznam. Právní předchůdce dále prověřil osobu žalovaného v Interní databázi právního předchůdce žalobce s tím, že o žalovaném nezjistil žádné negativní informace, dále v Insolvenčním rejstříku, ve kterém právní předchůdce žalobce zjistil, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, dále v Centrální evidenci exekucí (příjmení), ve které zjistil, že proti žalovanému nebyla v době uzavření Smlouvy číslo tj. dne datum, vedena žádná exekuce. Dále osobu žalovaného prověřil v databázi Neplatné doklady Ministerstva vnitra České republiky, dle které zjistil, že dlužníkem předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů. Dále v Evidenci adres obecních/městských úřadů, dle které se trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Dále tvrdil, že právní předchůdce žalobce dostatečně ověřil příjem žalovaného, kdy skóringovým modelem provedl zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických dat (typ zaměstnání, rodinný stav, věk, bytové poměry atd.) a behaviorálních dat. Žalovaný v rámci toho předložil doklad o rodičovském příspěvku, ve kterém uvedl pravidelný příjem 8.079 Kč, který byl ověřen vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce ze dvou doložených bankovních výpisů žalovaného. Dále právní předchůdce žalobce provedl podrobnou analýzu výdajů a příjmů žalovaného, přičemž právní předchůdce žalobce zároveň využil i skóringového systému.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.
4. Ze Zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěru z datum soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o zápůjčku uvedl, že žije jako spolubydlící, má učňovské vzdělání, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, nevlastní automobil, je v domácnosti (na mateřské dovolené), jeho čistý příjmem byl doložen výpisy z bankovního účtu ve výši 8.079 Kč, další příjmy jeho domácnosti byly ve výši 20.500 Kč, měsíční výdaje činily 7.500 Kč, neměl žádné jiné externí ani interní splátky, neměl kreditní kartu, neměl zápůjčku u jiné společnosti, měl bankovní účet na své jméno. Při sjednávání žádosti byly žalovaným doloženy a ověřeny 2 výpisy z bankovního účtu.
5. Z výpisu z Centrální evidence exekucí z datum soud zjistil, že žalovaný neměl evidovanou zahájenou exekuci.
6. Smlouvou o zápůjčce – ulice v hotovosti číslo ze dne datum a smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč Smluvní strany si dále sjednaly poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 20.533 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zápůjčku spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 843 Kč splatných vždy ke konci splátkového období.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o zápůjčce.
8. Oznámením o postoupení pohledávek z datum a podacím lístkem z datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce číslo na žalobce.
9. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022 č. j. číslo jednací soud mimo jiné zjistil, že soud se zabýval otázkou neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), kdy judikoval, že„ žalobkyně se nespolehla na informace předložené úvěrovanou, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet prověřila jak z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžného účtu, jehož byla majitelkou dlužnice, tak z externí databáze.“
10. Z rozhodnutí Vrchního soudu ze dne 2. 11. 2020 č. j. číslo jednací soud mimo jiné zjistil, že je zcela dostatečné, pokud věřitel ověřuje příjmy a výdaje prostřednictvím ekonomických modelů.
11. Soud jako nadbytečný vyhodnotil důkaz výslechem svědkyně jméno příjmení, vázané zástupkyně právního předchůdce žalobce, která dle tvrzení žalobce s žalovaným vyplňovala žádost o úvěr (zákaznickou kartu) a ověřovala příjmy žalovaného na základě dokumentů specifikovaných v zákaznické kartě, tedy dva výpisy z bankovního účtu a dále ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Soud považoval výslech svědkyně za nadbytečný, neboť i kdyby bylo její výpovědí prokázáno, že skutečně ověřovala dva bankovní výpisy, na závěrech soudu o nedostatečném posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet by to nemohlo ničeho změnit (viz níže). jméno skutečnost, že žalovaný byl v době žádosti o zápůjčku na rodičovské dovolené a měl z titulu rodičovského příspěvku příjem 8.079 Kč, je uvěřitelný, ze zákaznické karty ani z tvrzení žalobce však nevyplývá, že jméno příjmení ověřila další příjmy domácnosti žalovaného ve výši 20.500 Kč, které rozhodly o poskytnutí úvěru žalovanému.
12. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce (resp. o spotřebitelském úvěru) číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, aniž provedl řádné šetření stran úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky společně se smluvním poplatkem v celkové výši 20.533 Kč vrátit formou 60 týdenních splátek, každé ve výši 843 Kč. Žalovaný však dluh řádně nesplácel, když na svůj dluh uhradil 17.844 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne datum, a žalovaný tak ke dni splatnosti úvěru dlužil žalobci částku v celkové výši 51.989 Kč tvořenou zbývající částí dlužného úvěru ve výši 20.596,87 Kč, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 12.092,13 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 15.000 Kč a sankčními poplatky ve výši 4.300 Kč. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě částky 53.092,30 Kč, žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil.
13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o zápůjčce, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.
22. V daném případě nelze smlouvu o zápůjčce považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany právního předchůdce žalobce došlo k posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné relevantní důkazy. Skutečnost, že prováděl řádné šetření v databázích BRKI, NRKI a příjmení, zůstala pouze v rovině tvrzení. Z provedeného dokazování vyplývá pouze to, že právní předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů, které mu poskytl žalovaný před sjednáním smlouvy, kdy se v zásadě omezil na zhodnocení příjmových poměrů žalovaného, aniž ověřoval skutečný rozsah jeho závazků. Právní předchůdce žalobce tedy při poskytnutí zápůjčky nemohl nemít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet tím spíše, když z karty zákazníka bylo zřejmé, že žalovaný je na rodičovské dovolené, má prokázaný příjem ve výši 8.079 Kč a jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti.
23. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedené zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
24. Dle smlouvy o zápůjčce právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 30.000 Kč, na kterou žalovaný i na veškeré související poplatky vrátil dle tvrzení žalobce celkem 17.844 Kč. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 17.844 Kč a tedy ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 12.156 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny ze smlouvy o úvěru ve výši 12.156 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, kdy soud za rozhodný okamžik, kdy byl žalovaný poprvé vyzván k vrácení dlužné částky, považuje den datum, kdy byla žalovanému doručena žaloba, neboť dřívější doručení výzvy k plnění se žalobci v řízení nepodařilo prokázat. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vedle zbývající části jistiny i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, přičemž zbývající část úroku z prodlení byla vypořádána ve výroku I. rozsudku.
25. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o zápůjčce soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit souhrnný poplatek, úrok z dlužné jistiny ve výši 29 % ročně, smluvní pokutu a sankční poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. Soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. rozsudku).
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení z převážné části úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
27. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím zdejšího soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.