Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 93/2022-50
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zrušení vyživovací povinnosti,
takto:
I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému stanovená naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 50 P 256/2005 -133 ze dne 16. 12. 2005 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 21 Co 311/2006 -185 ze dne 19. 10. 2006 na částku 2 000 Kč měsíčně se s účinností od datum zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému stanovená naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 50 P 256/2005 -133 ze dne 16. 12. 2005 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 21 Co 311/2006 -185 ze dne 19. 10. 2006 na částku 2 000 Kč měsíčně se s účinností od [datum] zrušuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 4 soudu dne datum domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči zletilému synovi stanovené naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 50 P 256/2005 -133 ze dne 16. 12. 2005 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 311/2006 -185 ze dne 19. 10. 2006 na částku 2 000 Kč měsíčně, s tím, že žalovaný ukončil dne datum studium na anonymizována čtyři slova v obec a je zaměstnán. Usnesením ze dne 21. 2. 2022, č. j. 42 C 324/2021 -14, které nabylo právní moci dne datum, vyslovil Obvodní soud pro Prahu 4 svou místní nepříslušnost a po právní moci usnesení věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 5.
2. Žalovaný se při jednání dne datum vyjádřil k žalobě tak, že uvedl, že už i jeho matka posílal příslušnému úřadu to, že žalovaný ukončil studium, žalovaný již výživné nedostává a navrhuje zrušení vyživovací povinnosti.
3. Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 50 P 256/2005 soud zjistil, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému byla naposledy stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu č. j. 50 P 256/2005 -133 ze dne 16. 12. 2005 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 311/2006 -185 ze dne 19. 10. 2006 na částku 2 000 Kč měsíčně (prokázáno citovanými rozsudky z připojeného spisu 50 P 256/2005 ). Z přípisu České správy sociálního zabezpečení žalobci ze dne datum vyplynulo, že podle sdělení matky žalovaného ukončil žalovaný studium ke dni datum. Z přípisu ze dne datum bylo žalobci Českou správou sociálního zabezpečení sděleno, aby se obrátil na příslušný soud, který nařídil výkon rozhodnutí, pokud již nadále nesouhlasí s prováděním srážek z důchodu (prokázáno předmětnými přípisy České správy sociálního zabezpečení). Z potvrzení o účasti v kurzu celoživotního vzdělávání anonymizována čtyři slova v obec soud zjistil, že žalovaný byl v období od datum do datum účastníkem anonymizována tři slova. Z potvrzení o studiu anonymizována čtyři slova v obec bylo zjištěno, že žalovaný ukončil studium na anonymizována tři slova v anonymizováno studijním programu anonymizováno, studijním oboru anonymizována dvě slova studium dne datum. Z potvrzení o studiu anonymizována čtyři slova v obec bylo zjištěno, že žalovaný ukončil studium na anonymizována tři slova v anonymizováno studijním programu anonymizováno studium dne datum (prokázáno předmětnými sděleními anonymizováno v obec). Z posudku o invaliditě žalobce ze dne datum vyplynulo, že žalobci v důsledku dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 80 % a jde v jeho případě o invaliditu třetího stupně. Ze sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne datum vyplynulo, že stav žalobce je neměnný a nadále pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně (prokázáno posudkem o invaliditě ze dne datum ve spojení s přípisem ze dne datum).
4. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , účinného od 1. 1. 2014, (dále jen „o. z.“ nebo„ občanský zákoník “), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce 2 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. S ohledem k této úpravě tedy soud i přesto, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému vznikla dříve, než nabyl účinnosti občanský zákoník , věc právně posoudil právě podle občanského zákoníku .
5. Podle ust. § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 910 odst. 2 o. z. vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle ust. § 910 odst. 3 o. z. vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Podle ust. § 910 odst. 4 o. z. nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.
6. Podle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný ukončil studium na vysoké škole a nadále nestuduje, tj. že je schopen se sám živit. Nadto žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti žalobce vůči jeho osobě souhlasil. Soud tedy žalobě ve smyslu ust. § 911 o. z. vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušil ode dne podání žaloby k soudu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
8. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , přičemž úspěšnému žalobci by bylo na místě přiznat náhradu nákladů řízení. Protože však žalobci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Toto právo nemá ten, kdo se jej výslovně vzdal.