Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 233/2019-60

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Heresovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala zaplatit částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, úrok ve výši 26,28 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od datum do datum ve výši částka, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala zaplatit [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], úrok ve výši 26,28 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím – smluvním úrokem ve výši 26,28 % ročně a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně. Podle jejího tvrzení uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o anonymizováno úvěru číslo se sjednaným úvěrovým rámcem částka, který se žalovaná zavázala splácet. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty částku částka a splatila částka. Pro neplnění povinnosti žalované dluh splácet žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovanou k zaplacení zbývající části úvěru. Žalovaná na výzvu nereagovala.

2. Žalobou uplatněný nárok tvoří:

-) neuhrazená jistina – částka,

-) poplatky za vedení účtu a za dotazy na zůstatek – částka,

-) poplatky za pojištění – částka,

-) náklady na vymáhání – částka,

-) smluvní pokuty – částka,

-) úrok kapitalizovaný ke dni sepisu žaloby – částka,

-) úrok ve výši 26,28 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení,

-) úrok z prodlení vyčíslený ke dni sepisu žaloby - částka,

-) úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 30 678,21 (Kč od datum do zaplacení.

3. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy přezkoumala schopnost žalované dluh splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele posuzovali příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumali informace o proměnných jako je např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlédli do externích úvěrových registrů. Doplňujícím podáním, které bylo soudu doručeno po skončení insolvenčního řízení, žalobkyně podrobně popsala obecný způsob zkoumání a posuzování schopnosti úvěrovaných dluh splácet, a to prostřednictvím výpočtu příjmení (limitu nejvyšší měsíční splátky). Předložila soudu úvěrovou kartu žalované a doplnila, že před uzavřením smlouvy provedla lustraci v registrech příjmení, NRKI, příjmení a ISIR.

4. Řízení bylo v době od datum do datum přerušeno v důsledku insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužnice – žalované, a to Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. insolvenční spisová značka. Insolvenční řízení bylo zastaveno pro neplnění podmínek oddlužení. Pominula tak překážka bránící pokračování řízení.

5. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

6. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

7. Z úvěrové smlouvy číslo uzavřené účastníky dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr ve výši částka, který se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 4 % z dlužné částky. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. K prvnímu čerpání došlo v den uzavření smlouvy, kdy žalovaná prostřednictvím úvěru financovala nákup anonymizováno za kupní cenu částka. V příloze číslo:„ Zákonné informace k vaší smlouvě“, která nebyla žalovanou podepsána, bylo uvedeno, že na základě smlouvy získá kreditní kartu, kterou si musí sama aktivovat a zvolit příjmení, že poplatek za vedení účtu činí částka měsíčně a začne se účtovat po aktivaci karty.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná kromě shora uvedené částky částka vybrala z bankomatu dalších částka, celkem tedy obdržela od žalobkyně částka. V době od datum do datum uhradila celkem částka.

9. Z listin označených jako„ úvěrová zpráva“ a„ úvěrová karta“ vyplynulo, že žalovaná v době před uzavřením úvěrové smlouvy 15krát požádala o spotřební úvěr, a že převážná část žádostí byla odmítnuta. Z těchto listin, jakož i ze samotné smlouvy vyplynulo, že žalobkyně vycházela z informací, že žalovaná je svobodná, pracuje s měsíčním příjmem ve výši částka, bydlí v anonymizováno a je anonymizováno.

10. Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky částka do 14 dnů (výzva ke splacení a poštovní podací arch).

11. Předžalobní výzvou k plnění datovanou dnem datum, odeslanou žalované doporučeně, byla žalovaná vyzvána k zaplacení před podáním žaloby (předžalobní upomínka a poštovní podací arch).

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením popsaným v prvním odstavci odůvodnění, na která soud odkazuje. Žalované byl poskytnut revolvingový úvěr ve výši částka, na jeho základě čerpala celkem částka a uhradila částka. Žalobkyně neověřila příjem a zaměstnání žalované, ani její výdaje, vycházela z tvrzeného příjmu pro statistickou analýzu. Ač žalovaná tvrdila, že je zaměstnána a její příjem činí částka měsíčně, žalobkyně to nijak neověřila.

13. Soud věc po právní stránce posoudil takto:

14. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

19. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

21. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

22. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť nebyl ověřen příjem a zaměstnání žalované, vycházelo se pouze z jejích tvrzení. Stejně tak nebyly ničím ověřeny její výdaje.

24. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. Vzhledem k závěru soudu, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zabýval se dále tím, zda byla jistina žalované skutečně vyplacena a zda se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny v celkové výši částka, z níž bylo uhrazeno toliko částka. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a soud uložil žalované povinnost vydat žalující straně obohacení ve výši rozdílu částka v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky, soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované, která v řízení byla zcela nečinná a k jednání se nedostavila, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzal v úvahu, že poměr úspěch a neúspěchu byl na obou stranách přibližně shodný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.