Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 158/2022-78
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 23 334,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 765,08 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 9 569,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 135,22 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 260,29 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 765,08 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 9 569,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 135,22 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 260,29 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 23 334,15 Kč s příslušenstvím, kterou byla žalovaná povinna zaplatit z titulu smlouvy ke službě anonymizováno účet a souvisejících služeb za období od 1. 2. 2020 do 15. 7. 2021. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplnila své smluvní povinnosti.
2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila v řízení spornými.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění.
4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 15. 1. 2020 uzavřena smlouva ke službě anonymizováno účet, a to na základě prostředků komunikace na dálku (verifikační SMS). Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala zřídit žalované službu anonymizováno účet (smlouva ke službě anonymizováno účet z 15. 1. 2020, interní výpis – č. l. 20-23 a č. l. 61).
5. Žalobkyně v rámci kontraktačního procesu vysvětluje svým klientů poměrně detailně průběh registračního procesu (registrační proces – jak vstoupit do anonymizováno účtu). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky služby anonymizováno účet, které měly blíže upravovat práva a povinnosti smluvních stran; žalobkyně v dané souvislosti předložila vlastní obchodní podmínky, obchodní podmínky k anonymizováno účtu a dále dvoje obchodní podmínky k anonymizováno kartě (Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba k anonymizováno účtu, Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba k anonymizováno kartě Marqeta a obchodní podmínky anonymizováno karta). Součástí obchodních podmínek byl rovněž odkaz na ceník žalobkyně (Ceník –„ Co vás bude anonymizováno stát“). Jakkoliv nebylo zcela jednoznačné, které z doložených dokumentů (obchodních podmínek) tvoří obsah smlouvy, nebylo to pro posouzení věci rozhodující, neboť soud dané nároky s ohledem na níže uvedené závěry neposuzoval jako nároky ze smluvního vztahu.
6. Žalovaná v rámci uzavírání smlouvy poskytla žalobkyni svoji fotografii včetně občanského průkazu (kopie občanského průkazu a fotografie žalované). V rámci dotazníku žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že je zaměstnaná s příjmem 23 000 Kč, její výdaje činí 6 000 Kč, její dluhy činí 7 000 Kč, že je rozvedená, bezdětná a má střední vzdělání. Z daného výpisu zároveň vyplývá, že žalobkyně ověřila osobu žalované v SOLUSu (interní výpis - č. l. 58-59).
7. Žalobkyně dále uzavřela s žalovanou smlouvu o splátkovém limitu, na základě které byl žalované poskytnut dílčí úvěr ve výši 7 500 Kč. Tato smlouva byla opět uzavřena na dálku (smlouva o splátkovém limitu a příloha k této smlouvě).
8. Z doložených vyúčtování vyplývá, že žalobkyně vyúčtovávala žalované poskytnuté služby, a to vždy měsíčně, kdy z daných přehledů vyplývá výše poskytnutých služeb, vyúčtované poplatky a splátky, a dále, že žalovaná uhradila celkem 9 012,30 Kč (vyúčtování za jednotlivé měsíce – č. l. 27-42 a č. l. 69). Těmto vyúčtováním odpovídají i interní přehledy transakcí (č. l. 60, 62-65, 67-68), z nichž plyne, že za rozhodné období čerpala žalovaná celkem 27 377,38 Kč. Při odečtení částky odpovídající dílčímu úvěru podle smlouvy o splátkovém limitu (7 500 Kč) a částky (4 600 Kč) sestávající ze čtyř položek, ohledně kterých žalobkyně prohlásila, že nejsou součástí žaloby, zůstává částka 15 277,38 Kč, což odpovídá žalobním tvrzením. Žalovaná byla vyzývána ze strany žalobkyně k plnění, neboť se dostala do prodlení (předžalobní výzva a potvrzení o odeslání).
9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla tedy dne 15. 1. 2020 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva ke službě anonymizováno účet, k níž si žalovaná nechala vystavit i anonymizováno kartu. Žalovaná následně využívala služeb žalobkyně včetně„ rozkladu“ některých plateb do dílčích splátek (úvěru), přičemž ze strany žalobkyně byly žalované poskytnuty prostředky celkem ve výši 22 777,38 Kč (15 277,38 + 7 500 Kč); žalobkyně v dané souvislosti uváděla částku o 357,84 Kč vyšší (kdy daný rozdíl měly představovat úroky), nicméně pro účely určení výše bezdůvodného obohacení (srov. níže) nelze k této částce přihlížet, protože relevantní jsou pouze reálně poskytnuté hodnoty, nikoli jejich příslušenství. Úhrady žalované na tyto její závazky činí celkem 9 012,30 Kč, což žalovaná nijak nezpochybnila.
10. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která má charakter bezúčelového spotřebitelském úvěru, jehož podstatou je možnost odložení plateb do sjednaného limitu prostřednictvím anonymizováno účtu, a dále v případě smlouvy o splátkovém limitu, uzavřené v rámci daného smluvního rámce, jde o spotřebitelský úvěr do sjednaného splátkového (úvěrového) limitu (společně dále jen„ smlouva o úvěru“ nebo„ smlouva“). Svou povahou jde o revolvingový úvěr, kdy spotřebitel může opakovaně čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ ZSÚ“).
11. Soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky.
12. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost žalované posouzena řádně nebyla. Co se týče příjmové stránky, vyšel věřitel z toho, co žalovaná uvedla ve své žádosti, tj. z ničím nedoložené částky 23 000 Kč. Věřitel dále žádným způsobem neprověřil výdajovou stránku majetkových poměrů žalované, tj. nevyžádal si od žalované žádné doklady o výši plateb za bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje, přičemž věřitel neměl informaci ani ohledně typu bydlení žalované. Věřitel si nevyžádal ani výpisy z účtu či jiné doklady, na jejichž základě by teprve mohl získat představu o reálných výdajích žalované. Rovněž u částky deklarované jako celkové náklady žalované (6 000 Kč) lze podle soudu mít důvodnou pochybnost o její správnosti resp. úplnosti. V daném ohledu se tak věřitel zcela spolehl na ničím nedoložené částky uvedené žalovanou. Dalším důvodem k důslednějšímu prověření žalované měl pro věřitele být i údaj o splátce jiného dluhu ve výši 7 000 Kč (odpovídající cca 30 % tvrzeného příjmu žalované). Jestliže se tedy věřitel dostatečně nezabýval příjmovou ani výdajovou stránkou žalované, nemohl ani provést řádné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, čemuž ostatně odpovídá i způsob uzavření smlouvy. Doložení občanského průkazu a lustrace v databázích nelze podle soudu považovat za dostatečné, neboť tyto úkony samy o sobě nemohou vytvořit pro věřitele dostatečně reálnou představu o poměrech žalované. Ze všech shora uvedených okolností plyne, že věřitel neměl dostatek podkladů pro to, aby mohl učinit relevantní závěr o reálné schopnosti žalované úvěr splatit.
13. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.
14. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.
15. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena toliko o částku 13 765,08 Kč (byla fakticky předána částka 22 777,38 Kč na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka 9 012,30 Kč, o kterou se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalované, které je povinna dle ustanovení § 2993 o. z. žalobkyni vydat.
16. Ve vztahu ke splatnosti uplatněného nároku soud vyšel z toho, že ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a toto upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V dané věci dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla tvrzena, a proto ji určil soud.
17. Co se týče doby splatnosti, vyšel soud podpůrně z § 160 odst. 1 o. s. ř., a to i s ohledem na to, že žalovaná strana si musela být vědoma své povinnosti k plnění vůči svému věřiteli právě alespoň v rozsahu rozdílu poskytnuté a vrácené částky. Takto soudem určená doba splatnosti dluhu do tří dnů od právní moci rozsudku je proto přiměřená i z hlediska § 1958 odst. 2 o. z (povinnost plnit bez zbytečného odkladu). Jelikož v průběhu řízení nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se od výše uvedeného odchýlil, kdy zejména strana žalovaná netvrdila, že by ji její možnosti opravňovaly splácet dluh výlučně formou splátek, dospěl soud k tomu, že není namístě nijak zásadní benevolence vůči straně žalované, a bylo tedy rozhodnuto o povinnosti dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve marným uplynutím této lhůty se může dlužník dostat do prodlení. Žalobkyni proto nepřísluší uplatněný nárok na úrok z prodlení.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 260,29 Kč, přičemž tato částka představuje 17,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,99 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 934 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 23 334,15 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, žaloba, účast při jednání) a z částky 1 030 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 11. 2022 náhrada 1 207,45 Kč za 116 ujetých km v částce 807,45 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 617,45 Kč ve výši 2 019,66 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.