Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 198/2022-67
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 33.836,93 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 33.836,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33.836,93 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 4.258 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 33.836,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33.836,93 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 4.258 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne datum domáhal na žalovaném zaplacení částky 33.836,93 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které bylo žalovanému umožněno přečerpání peněžních prostředků nad rámec aktuálního zůstatku na účtu ve výši 20.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné produktové podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaný čerpal úvěr průběžně. Jelikož ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, požádal právní předchůdce žalobce žalovaného o vrácení dlužné částky s tím, že dlužná částka byla převedena na evidenční účet dne datum. Žalovaný však dosud na dlužnou částku ničeho neuhradil. Za této procesní situace žalobci nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.
3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
4. Smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu z datum má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky formou povoleného přečerpání na účtu č. bankovní účet ve výši 30.000 Kč Smluvní strany si dále sjednaly úrokovou sazbu z vyčerpané jistiny úvěru ve výši 13,9 % ročně. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zajistit na svém účtu dostatek peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků.
5. Výpisy z úvěrového účtu č. bankovní účet má soud za prokázané, že žalovaný nezajistil na svém účtu dostatek peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků a povolený kontokorent ve výši 30.000 Kč přečerpal.
6. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce právnická osoba byla dne z datum uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. bankovní účet, na jehož základě byl žalovanému k běžnému účtu poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 30.000 Kč s úrokovou sazbou 13,90 % ročně. Žalovaný neplnil řádně podmínky kontokorentního úvěru, čímž došlo ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který se žalovanému přes opakované upomínky nepodařilo vyrovnat. Žalobce poté prohlásil veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatné ke dni datum, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne datum. Žalovaný dosud žalobci dluží na jistině nepovoleného debetního zůstatku 33.836,93 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne datum.
7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku . Žalovanému byl poskytnut úvěr, jehož podmínky žalovaný řádně neplnil, když poskytnuté peněžní prostředky řádně nevrátil. Žalovaný tím nesplnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru, soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku poskytnutého úvěru 33.836,93 Kč představující nepovolený debetní zůstatek. Současně soud přiznal žalobci i nárok na zaplacení dlužných úroků z úvěru a rovněž úroků z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku v prodlení ve spojení s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. , ve platném znění. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši
4.258 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1.354 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (500 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1.500 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně tj. 900 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 504 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 4.258 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč.
13. Lhůty k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě ke Krajskému soudu v Hradci Králové, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně a ve stanovené lhůtě povinnost vyplývající pro něho z tohoto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.