Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

104 C 5/2020-70

Potvrdené rozhodnutím 47 CO 3/2021-101
„Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci žalobce: [[osobní údaje žalobce]] sídlem [[adresa]] zastoupené advokátkou JUDr. [[jméno]] [[příjmení]] sídlem [[adresa]] proti žalovanému: [[osobní údaje žalovaného]] bytem [[adresa]] o zaplacení částky 47 162 Kč s příslušenstvím a částky 6 131,84 Kč o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. května 2020, č. j. 104 C 5/2020-70, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 9 398,07 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 11. 2. 2020 do zaplacení, částku 6 131,84 Kč a 20% úrok ročně z částky 36 621,91 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 141 652 Kč, a ve III. výroku, ve kterém bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 53 293,84 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 442 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 442 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 720 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 6 131,84 Kč, úroku ve výši 100,46 % ročně z částky 36 621,91 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 141 652 Kč.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 442 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 442 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 720 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 6 131,84 Kč, úroku ve výši 100,46 % ročně z částky 36 621,91 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 141 652 Kč. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 53 293,84 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 24. 4. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 37 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 162,42 % p.a. v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 3 279 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2019. Žalobkyně současně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, výpisů z bankovního účtu, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích příjmení a anonymizováno (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný povinnosti ze smlouvy neplnil, neboť uhradil pouze 2 splátky, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.1. smlouvy právo požadovat smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) a náhradu nákladů v souladu s bodem 6.2 smlouvy vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč. S účinností ke dni 29. 9. 2019 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4. smlouvy stala dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila 45 764,59 Kč. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky; žalovaný však ničeho neuhradil. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Byl rovněž sjednán úrok za poskytnutí úvěru, který běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Žalovaný tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 45 764,59 Kč (jistina ve výši 36 621,91, Kč a přirostlý úrok ve výši 9 142,68 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč, na náhradě nákladů v souvislosti s prodlením žalované částku 400 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 6 131,84 Kč (za období od 1. 10. 2019 do data vyhotovení žaloby, tj. 11. 2. 2020) a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z jistiny úvěru od 1. 10. 2019 ve výši 100,46 % p.a. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 47 162 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. Soudní písemnosti mu byly v dalším řízení doručovány podle na evidovanou adresu trvalého pobytu, postupem podle až 4 , tedy náhradním doručením. Na první jednání ve věci dne 25. května 2020 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Na jednání se dostavila zástupkyně žalobkyně, která uvedla, že na podané žalobě tvá a v mezidobí nedošlo k žádné změně. Žádné další důkazní návrhy vzneseny nebyly.

3. Z listin založených ve spise bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo. Z tohoto návrhu a oznámení o schválení úvěru ze dne 29. 4. 2019, bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 37 000 Kč. Součástí oznámení o schválení úvěru byl i splátkový kalendář. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 3 279 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, byla sjednána ve výši 118 044 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 162,42 %, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 2. smlouvy bylo uvedeno, že úroky se počítají jako efektivní úroková míra, když v každém kalendářním měsíci se bere v potaz přesný počet dnů v měsíci, s tím, že délka každého roku je 365 dnů. Dále bylo sjednáno, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá nadále pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že se strany dohodly, že žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit, uvedené v části A) smlouvy. Poskytnutí úvěru bylo doloženo dokladem o vyplacení úvěru. V článku 6. smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, když v bodě 1. bylo dohodnuto, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce větší než 30 dnů. Souhrn veškerých takto stanovených pokut činí maximálně 2 999 Kč. Dále vzniká žalobkyni právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč u každé splátky, s jejímž prodlením se dostal o více než 15 dní. V článku 6.3. bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů. Dle bodu 6.4. se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru. Dne 24. 4. 2019 žalovaný podepsal rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Vyplacení úvěru žalovanému dne 26. 4. 2019 bylo prokázáno dokladem o vyplacení. Formulářem Hodnocení klienta ze dne 24. 4. 2019, výpisem z nebankovního registru klientských informací, výpisem záznamů z registru příjmení, pracovní smlouvou ze dne 11. 10. 2017, výplatnicemi za leden a únor, potvrzeními o platbách za leden, únor a březen 2019, formulářem Prohlášení klientů žalobkyně prokazovala, že postupovala v souladu se , o spotřebitelském úvěru, a že prověřovala před uzavření smlouvy o úvěru schopnost žalovaného dlužnou částku splácet. Z pracovní smlouvy a jejího dodatku bylo zjištěno, že žalovaný byl od 18. 10. 2017 zaměstnancem právnická osoba Z výplatnic od uvedené společnosti bylo zjištěno, že příjem žalovaného v lednu 2019 činil 31 590 Kč čistého, avšak k výplatě zaměstnavatel uvedl 0 Kč, v únoru 2019 byla zaměstnavatelem pro žalovaného vyúčtována čistá mzda ve výši 18 546 Kč, k výplatě opět 0 Kč. Podle potvrzení o provedení platby byla mzda žalovaného splatná v únoru a březnu 2019 poukázána na účet vedený pro jméno příjmení, bytem datum, obec. Žalovaný nebyl veden v příslušných registrech jako dlužník. Z výpisu z anonymizováno bylo zjištěno, že se u žalovaného vyskytl negativní příznak (16), tj. klientova smlouva je hodnocena jako špatná. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že jeho výdaje na živobytí činí 5 610 Kč. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaný byl vlastníkem účtu, na který mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr. Z y označené jako„ Prohlášení klientů“ nebyly zjištěny žádné pro řízení podstatné skutečnosti. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že ke dni 11. 5. 2018 byla žalobkyně oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry. Z výzvy k zaplacení ze dne 26. 8. 2019 a ze dne 25. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných splátek číslo druhou výzvou též 5. Současně upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 29. 9. 2019 žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 47 162 Kč, sestávající z jistiny ve výši 36 621,91 Kč, úroků ve výši 9 142,68 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč do 10 dnů od data odeslání oznámení. Zaslání předžalobní výzvy bylo prokázáno dopisem ze dne 21. 1. 2020 a podacím archem České pošty, s.p. z následujícího dne. Ze seznamu ČNB bylo zjištěno, že žalobkyně má právo poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry. Z dokumentu označeného jako„ Karta klienta“ bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 6 558 Kč Poslední platba byla provedena dne 25. 6. 2019. Z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení, soud nezjistil nic podstatného pro řešení tohoto sporu.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne 24. 4. 2019 smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému půjčit 37 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 3 279 Kč s tím, že celková částka k zaplacení činí 118 044 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 162,42 % ročně. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů, poplatek za náklady vynaložené v souvislosti s prodlením ve výši 200 za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě zesplatnění úvěru. První splátka byla splatná dne 25. 5. 2019. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala předložení pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného a učinila dotaz na registry příjmení a anonymizováno. Výsledkem byl negativní příznak lustrace v anonymizováno a jeden záznam týkající se telekomunikačních poplatků v příjmení. Žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnancem anonymizována dvě slova. Zaměstnavatel zúčtoval čistu mzdu žalovanému za leden 2019 ve výši 31 590 Kč, za únor 2019 v čisté výši 18 546 Kč. Žalovanému však zaměstnavatel nevyplatil ani část mzdy, naopak celá mzda byla vždy poukázána na cizí účet jméno příjmení. Dále se dotázala na poměry žalovaného, žalovaný tvrdil, že disponuje dostatečnými prostředky pro úhradu splátek. Žalovaný zaplatil pouze 2 splátky, celkem uhradil 6 558 Kč. Žalobkyně jej vyzvala k úhradě dlužných splátek dopisy ze dne 26. 8. 2019 a ze dne 25. 9. 2019. Dopisem ze dne 29. 9. 2019 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

5. Podle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

2. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

3. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (Úř. věst. L 133, 22. 5. 2008, s. 66—92) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Podle čl. 23 téže směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

4. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost odborně posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru. Tento zákon se na závazekh účastníků řízení vztahuje, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný v rámci tohoto právního jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče úvěrujícího při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dostupný na stránkách webová adresa, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostupný na stránkách webová adresa. I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ( , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. a číslo Sb.) jsou transpozicí směrnice 2008/48/ES, která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie pak v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo CA anonymizována dvě slova (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z webová adresa) vyložil směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku).

6. V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr obstarala řadu informací přímo od žalovaného i vlastními silami. Žalovaný předložil svou pracovní smlouvu a výplatní pásky. Jeho průměrný čistý příjem za leden a únor 2019 měl činit 25 068 Kč měsíčně. Zaměstnavatel však mzdu žalovaného vyplatil na účet třetí osoby a ve vyúčtování je poznámka, že šlo o srážku. Lustrace v databázi NRKI byla negativní. Výdaje na živobytí měly být dle tvrzení žalovaného celkem 5 610 Kč. Ohledně výdajů se žalobkyně spolehla pouze na údaje tvrzené žalovaným, přičemž jejich skutečnou výši nezkoumala. Žalobkyně přes tyto negativní informace a při absenci prověření skutečných výdajů žalovaného či prověření, proč celý příjem žalovaného odchází na cizí účet, žalovanému úvěr poskytla. Spotřebitelský úvěr byl tudíž žalovanému poskytnut v rozporu s  věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným je tak nutno posoudit jako neplatnou ve smyslu věta první K této neplatnosti je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

7. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jak požaduje , a smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná pro rozpor se zákonem podle , .

8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla sjednána platně. Žalobkyně nicméně prokázala, že dne 26. 4. 2019 zaslala na účet žalovaného částku 37 000 Kč. Žalovaný z této částky vrátil 6 558 Kč. Jelikož mezi účastníky neexistuje jiné platné ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle , neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Odečtením uvedených částek tedy bylo možné žalobkyni přiznat částku ve výši 30 442 Kč. Současně soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z této částky podle , neboť žalobkyně prokázala, že žalovanému zaslala dne 24. 1. 2020 předžalobní výzvu ze dne 23. 1. 2020, v níž vyzvala žalovaného k zaplacení do 15 dnů od data odeslání. Žalovaný je po výzvě žalobkyně v prodlení s úhradou této částky. Ve zbývající části soud žalobu zamítl včetně požadovaného příslušenství, smluvních pokut a poplatků.

9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením věta před středníkem , když ke stanovení jiné lhůty nebyl důvod.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalovaný byl v řízení úspěšnější. Vzhledem k tomu, že mu však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, nebylo mu právo na jejich náhradu přiznáno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.