Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 125/2022-36
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 58 291,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 009,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 44 009,46 Kč od 24. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, se co do částky ve výši 14 281,98 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 760,29 Kč, úrokem 8,5 % ročně z částky 57 561,62 Kč od 5. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 519,96 Kč od 14. 1. 2022 do 4. 4. 2022, zákonným úrokem z prodlení z částky 58 291,62 Kč od 5. 4. 2022 do 23.9.2022 ve výši 11,75 % zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 447,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 009,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 44 009,46 Kč od 24. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, se co do částky ve výši 14 281,98 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 760,29 Kč, úrokem 8,5 % ročně z částky 57 561,62 Kč od 5. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 519,96 Kč od 14. 1. 2022 do 4. 4. 2022, zákonným úrokem z prodlení z částky 58 291,62 Kč od 5. 4. 2022 do 23.9.2022 ve výši 11,75 % zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 447,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 17. 5. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 58 291,62 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 28. 4. 2020 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo za použití prostředků komunikace na dálku. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,28 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Roční úroková sazba byla sjednána na 29,88 % p.a.. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 201 640,84 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 157 631,38 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 30. 12. 2021 zesplatnila. Žalovaný byl dopisem ze dne 30. 12. 2021 žalobkyní vyzván k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení pohledávky ve výši 58 291,62 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny a příslušenství. Právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal dne 21. 1. 2022 předžalobní výzvu, žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.
3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byť mu byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o sdělení, jakým způsobem konkrétně zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s ohledem na ust. § 86 zákona 257/2016 o spotřebitelském úvěru s tím, že byla upozorněna na nepříznivé rozhodnutí ve věci v případě nedoplnění tvrzení žalobkyně či nepředložení důkazů prokazující tvrzení žalobkyně.
5. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala vyjádřením ze dne 28. 4. 2022, kdy odkazovala na literaturu a judikaturu ve věci posuzování úvěruschopnosti klienta. Dále uvedla, že má za to, že naplnila zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu, které zjišťuje oddělení úvěrových rizik. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně má za to, že s ohledem na výši úvěru a s ohledem na analýzu, které byl žalovaný při sjednávání úvěru podroben, splnil podmínky zákona, kdy míra prověření klienta odpovídá úvěrové částce, a tedy postupoval v dané věci s odbornou péčí. Žalobkyně doložila úvěrovou kartu klienta a úvěrovou zprávu z nebankovního registru klientský informací.
6. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění. Žalovaný se žalobkyní dne 28. 4. 2020 uzavřel smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo za použití prostředků komunikace na dálku. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,28 % z výše sjednaného úvěrového rámce, tj. 656 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil k úvěrovým podmínkám žalobkyně, které tvoří nedílnou součást smlouvy. Úvěr byl žalovanému dne 29. 4. 2020 žalobkyní poskytnut na účet uvedený ve smlouvě. Roční úroková sazba byla sjednána na 29,88 % p.a. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 201 640,84 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 157 631,38 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 30. 12. 2021 zesplatnila. Žalovaný byl dopisem ze dne 30. 12. 2021 žalobkyní vyzván k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení pohledávky ve výši 58 291,62 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny a dále příslušenství. Právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal dne 21. 1. 2022 předžalobní výzvu, žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.
7. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
8. Z Úvěrové smlouvy číslo ze dne 28. 4. 2020 bylo zjištěno, že tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale číselným kódem: číslo. Z obsahu textu této listiny plyne, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč za sjednaný úrok 29,88 % ročně. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně úroku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 656 Kč. Žalovaný měl ve smlouvě ke svým poměrům uvést, že je svobodný, m jedno dítě, má učňovské vzdělání, bydlí v podnájmu, je zaměstnancem právnická osoba s.r.o. s měsíčním příjmem 26 000 Kč.
9. Z Úvěrových podmínek žalobkyně platných od 1. 11. 2019 plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.
10. Z úvěrové zprávy plyne, že žalovaný měl tři existující úvěry (splátkové), jeden nesplátkový a jeden z kreditní karty.
11. Z úvěrové karty plyne, že jde o interní listinu žalobkyně; žalobkyně měla provést lustraci v CEE, Kamali, ISIR, MVCR, NRKI, O2, SOLUS a ISIR s žádným negativním poznatkem; měla vycházet z příjmu žalovaného částka, životního minima dospělého člena domácnosti 3 550, životního minima na 1 vyživované dítě částka, splátek jiným společnostem částka, splátky u žalobkyně částka.
12. Z výzva k zesplatnění ze dne 30. 12. 2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení zesplatněného úvěru. Tato výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 31. 12. 2021, jak plyne z poštovního archu.
13. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že dlužná částka žalovaného dle předpisu činila 229 203,25 Kč, žalovaný uhradil 157 631,38 Kč a dluh činí 71 571,87 Kč.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 01. 2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 24. 1. 2020, jak plyne z poštovního archu.
15. Skutkový závěr: Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru v období od 29. 4. 2020 do 27. 7. 2021 finanční prostředky v celkové výši 201 640,84 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 157 631,38 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení zesplatněného úvěru. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splnění dluhu výzvou předanou k poštovní přepravě dne 24. 1. 2020.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
20. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
21. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
22. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.
23. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
25. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 28. 4. 2020 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky do úvěrového rámce 20 000 Kč za sjednaný úrok 29,88 % ročně a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 201 640,84 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 157 631,38 Kč. Předložená smlouva o úvěru ze dne 28. 4. 2020 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena číselným kódem: číslo.
27. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 ObčZ a § 562 odst. 1, 2 ObčZ). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní žalobkyně, jenž je obdobou internetového bankovnictví. Tato forma uzavírání smluv nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 ObčZ), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.
28. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně tato vycházela z informací získaných od žalovaného při vyplnění elektronické smlouvy o úvěru. Takto měl žalovaný udat svůj příjem částka u výše specifikovaného zaměstnavatele, měl uvést údaj o tom, že byl svobodný, měl jedno dítě, měl bydlet v podnájmu a měl učňovské vzdělání. Dále žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci v různých registrech (SOLUS, NRKI, CEE a ISIR), s žádným negativním výstupem.
29. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem. Zároveň je třeba řádně zjistit a ověřit způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného a náklady na bydlení. V daném případě však žalobkyně nedoložila, že by ověřovala deklarovaný příjem žalovaného u zaměstnavatele. Dále ani netvrdila, že by zjišťovala zcela konkrétní výdaje žalovaného na bydlení, že by tyto údaje zároveň ověřila. Neoznačila ani žádný důkaz na podporu tvrzení, že žalovaný žije v podnájmu. Lustrace v různých interních a externích registrech je sama o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně ani řádně nedoložila, že by před uzavřením smlouvy do těchto registrů vůbec nahlížela (předložená úvěrová karta obsahující záznamy o nahlížení do registrů je pouze interní listinou žalobkyně).
30. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.
31. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).
32. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 201 640,84 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpis čerpání, splátek a úhrad, z nějž má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 201 640,84 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil celkem 157 631,38 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 ObčZ). Vzhledem k tomu, že žalovaný vrátil žalobkyni pouze část poskytnutých peněz, a to ve výši 157 631,38 Kč, přičemž zbytek dosud nevrátil, čímž porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, uložil mu soud v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 44 009,46 Kč (výpočet 201 640,84 Kč – 157 631,38 Kč = 44 009,46 Kč). Co do zbytku požadované částky (požadovaná částka 58 291,62 Kč) (výpočet 58 291,62 – 44 009,46 = 14 281,98 Kč) ve výši 14 281,98Kč spolu s kapitalizovaným a zákonným úrokem z požadovaných částek soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 23. 9. 2022. Nejpozději dne 24. 9. 2022 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 ObčZ. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 ObčZ, kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15,00 %. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,75 % ročně z přiznané částky od 24. 9. 2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou ve II. výroku rozsudku zamítnul.
33. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 447,54 Kč, přičemž tato částka představuje 51 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 915 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 291,62 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 368,80 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.