Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 133/2022-56

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 152 701,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 97 711,39 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni:

- 42 531,31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 140 242,70 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %,

- 4 288,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 288,33 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %,

- 4 767,7 Kč,

- 198,95 Kč,

- 1 104,0 Kč,

- 2 100,0 Kč,

se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 905,66 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 199 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 97 711,39 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni: - 42 531,31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 140 242,70 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, - 4 288,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 288,33 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, - 4 767,7 Kč, - 198,95 Kč, - 1 104,0 Kč, - 2 100,0 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 905,66 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 199 Kč.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 152 701,68 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu úvěrové smlouvy. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu byl poskytnut.

2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízením spornými.

3. Soud podle ustanovení ve spojení s  rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění:

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 10. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou 84 měsíčních splátek. Součástí obsahu smluvní dokumentace byly rovněž obchodní podmínky žalobkyně a sazebník, které blíže upravovaly práva a povinností smluvních stran (smlouva o úvěru, všeobecné produktové podmínky, sazebník poplatků a informační formulář).

6. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má odborné vzdělání, bydlí s družkou, je zaměstnán jako technik/řidič na dobu určitou do 31. 7. 2019. Jako svůj průměrný čistý příjem žalovaný uvedl částku 17 611 Kč, jako celkový čistý příjem domácnosti uvedl částku 40 000 Kč. Své výdaje nespecifikoval (žádost o úvěr). Žalovaný doložil potvrzení o výši svého příjmu, z něhož plyne, že je zaměstnán na dobu určitou jako skladník a jeho čistý příjem za 2 měsíce je v průměru 17 611 Kč (potvrzení o výši příjmu). Žalobkyně v dané souvislosti zejména uvedla, že úvěruschopnost žalovaného hodnotila individuálně, vycházela z jím uvedených údajů, kontrolovala informace v databázích, počítala s částkou životního minima a dospěla k závěru, že žádosti může být vyhověno (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný nebyl ke dni 31. 3. 2022 v exekuci (výsledek lustrace z centrální evidence exekucí).

7. Z interních výpisů žalobkyně vyplývá historie čerpání daného úvěrového produktu včetně průběhu splátek (platební historie, amortizace, umořovací tabulka, tabulka předpisů úroků z prodlení a výpis z úvěrového účtu). Z výpisu z běžného účtu za říjen 2018 vyplývá, že dne 23. 10. 2018 čerpal žalovaný úvěr ve výši 200 000 Kč. Z tohoto výpisu dále plyne, že souhrn příchozích plateb činil 223 116,02 Kč a souhrn odchozích plateb činil 28 305,98 Kč (výpis z běžného účtu).

8. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 7. 9. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu (oznámení o prohlášení úvěru za splatný a potvrzení o odeslání). Právní zástupce žalobkyně následně vyzval žalovaného k plnění dluhu (předžalobní upomínky ze dne 31. 3. 2022 a 1. 4. 2022 a potvrzení o odeslání). Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, uhradil žalovaný z daného titulu celkem 102 288,61 Kč, což plyne i z výpisu z úvěrového účtu.

9. Z dokumentu označeného jako uznání dluhu soud nic podstatného nezjistil.

10. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních o tomto smluvním typu, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a (dále také jen„ ZSÚ“).

11. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky.

12. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost žalovaného posouzena řádně nebyla. Věřitel především žádným způsobem neprověřil výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného, tj. nevyžádal si od žalovaného žádné doklady o výši plateb za bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje. Věřitel si nevyžádal ani výpisy z účtu či jiné doklady, na jejichž základě by teprve mohl získat představu o reálných výdajích žalovaného. Jediný výpis z běžného účtu z období sjednávání úvěru, který byl soudu doložen, je z října 2018 a plyne z něj, že nebýt poskytnuté částky z úvěru ve výši 200 000 Kč, byl by žalovaný za daný měsíc cca 5 000 Kč„ v mínusu“. Zároveň je třeba zdůraznit, že celková výše úvěru, kterou dlužník obdržel, představovala téměř jeho roční čistý příjem, nešlo tedy o zanedbatelný závazek, a to tím spíše, měl-li žalovaný sjednán pracovní poměr pouze na dobu určitou a byl-li navíc ještě ve zkušební době. Žalovaný pak ve své žádosti žádné své náklady vůbec neuvedl. Výše životního minima, na kterou žalobkyně odkazuje, je přitom pouze úředně stanovenou částkou, která však nic nevypovídá o konkrétních skutečných výdajích žadatele o úvěr, které má poskytovatel úvěru zkoumat a od spotřebitele vyžadovat nejen jejich sdělení, ale také jejich doložení. Jestliže žalobkyně ve svém výpočtu uvádí podíl žalovaného na nákladech bydlení ve výši 44,03 %, tak z ničeho neplyne, čím je takový výpočet doložen a z čeho vychází. Rovněž údaj o čistém příjmu domácnosti žalovaného ve výši 40 000 Kč není ničím doložen, když v žádosti sám žalovaný uvedl, že jeho domácnost má jeden zdroj příjmů (tedy příjem žalovaného ve výši 17 611 Kč). S ohledem na poměrně nízký příjem žalovaného, vysokou jistinu úvěru a absentující částky výdajů bylo povinností žalobkyně výdajovou stránku žalovaného dále prověřit pomocí dalších dokladů vyžádaných od žalovaného, když se i s ohledem na faktický mínusový zůstatek na běžném účtu žalovaného nabízela důvodná pochybnost o reálné schopnosti žalovaného vytvořit si dostatečnou rezervu na splátky úvěru. Jestliže se však žalobkyně dostatečně nezabývala především výdajovou stránkou žalovaného, nemohla ani provést řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Neměla tedy ani dostatek podkladů pro to, aby mohla učinit relevantní závěr o reálné schopnosti žalovaného úvěr splatit. S ohledem na výše uvedené soud nepovažoval za nutné žádat o informace, kdy žalobkyně měla nahlížet do registrů NRKI/BRKI, neboť na shora uvedeném závěru by to ničeho neměnilo.

13. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

14. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

15. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena toliko o částku 97 711,39 Kč (byla předána částka 200 000 Kč na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka 102 288,61 Kč, o kterou se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen dle ustanovení § 2993 o. z. žalobkyni vydat. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta jako nedůvodná.

16. Ve vztahu ke splatnosti uplatněného nároku soud vyšel z toho, že ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a toto upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). V dané věci dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla tvrzena, a proto ji určil soud. Jelikož v průběhu řízení nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle , dospěl soud k tomu, že není namístě nijak zásadní benevolence vůči straně žalované a rozhodl o povinnosti dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve marným uplynutím této lhůty se může dlužník dostat do prodlení.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 905,66 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36 %; soud procesní úspěch poměřoval i rozsahem uplatněného kapitalizovaného příslušenství). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 910 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a a. t. z tarifní hodnoty ve výši 147 735,03 Kč sestávající z částky 7 020 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v  a. t. a z částky 3 510 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v  a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 450 Kč ve výši 3 874,50 Kč. Skutečnosti uvedené v doplňujícím vyjádření žalobkyně mohly resp. měly být uvedeny již v žalobě, a proto za něj soud náhradu nepřiznal.

18. Co se týče tarifní hodnoty, vyšel soud z částky 147 735,03 Kč představující součet dlužné jistiny (nárok 1), úroku přirostlého k jistině (nárok 2) a uplatněných poplatků (nárok 5 a 6). Nároky 3 a 4 jsou představovány kapitalizovaným úrokem z prodlení, tj. příslušenstvím k jistinám, z nichž jsou odvozeny a které jsou rovněž předmětem tohoto řízení. Proto soud dospěl i k tomu, že ve věci byl nesprávně zaplacen soudní poplatek, který měl činit částku 5 910 Kč (4 % z 147 735,03 Kč). Podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích bylo proto rozhodnuto i o vratce přeplatku soudního poplatku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.