Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 99/2021-75
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 181.158 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci
částku 63.859 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 63.859 Kč od datum do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení
částky 117.299 Kč,
úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 181.158 Kč od datum do datum,
a
úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 117.299 Kč od datum do zaplacení,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 63.859 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 63.859 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částky 117.299 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 181.158 Kč od [datum] do [datum], a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 117.299 Kč od [datum] do zaplacení, <b>zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou ze dne datum, zdejšímu soudu postoupenou dne datum, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 181.158 Kč, s úrokem z prodlení z částky 181.158 Kč ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení. Uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne datum, a na základě které byl žalovanému dne datum vyplacen úvěr ve výši 70.000 Kč. Žalovaný
se zavázal uvedený úvěr splatit v rámci 30 měsíčních splátek ve výši 6.141 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2015 dle splátkového kalendáře. Úrok byl sjednán ve výši efektivní úrokové sazby 148,17 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto jej žalobce ke dni datum zesplatnil. V důsledku prodlení žalovaného se splácením se žalobce domáhal také zaplacení smluvní pokuty ve výši
3 x 491,28 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, dále ve výši 2 x 798,33 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Žalovaný žalobci uhradil celkem částku 6.141 Kč, zbývající část dluhu ani přes předžalobní upomínku žalobce nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.
4. Z hodnocení klienta ke smlouvě číslo ze dne datum soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného coby úvěrovaného ze zaměstnání měl činit výši 16.400 Kč,
a výdaje žalovaného pak měly být ve výši 3.800Kč (úvěrovaný + manželka/partnerka),
4.000 Kč (nájemné, inkaso, doprava, ostatní), výdaje celkem tedy 7.800 Kč. Volné zdroje žalovaného coby příjmy minus výdaje tak žalobce vypočetl na 8.600 Kč. Mezi doklady byly uvedeny občanský průkaz, potvrzení od zaměstnavatele a výpis z bankovního účtu.
5. Z pracovní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že pracovní poměr se žalovaným byl sjednán na dobu určitou do datum. Jako den nástupu do práce byl sjednán den
datum. Mzda byla sjednána ve výši 11.000 Kč hrubého měsíčně, navýšena poté byla na částku 15.000 Kč, a to dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne datum, s účinností ode dne datum.
6. Z výplatního lístku za měsíc duben 2015 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila výši 14.787 Kč.
7. Z výplatního lístku za měsíc květen 2015 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila výši 16.450 Kč.
8. Z výpisu z osobního účtu žalovaného za období měsíce května a června 2016 soud zjistil, že žalovaný je majitelem čísla účtu shodného s číslem účtu uvedeným v úvěrové smlouvě, a dále zjistil, že v měsíci květnu 2015 počáteční zůstatek žalovaného činil výši 360,06 Kč a konečný zůstatek pak výši 2.830,13 Kč.
9. Z vlastnoručně podepsaného návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru
číslo ze dne datum soud zjistil, že žalovaný podal žalobci návrh za účelem poskytnutí úvěru ve výši 70.000 Kč. Úvěr měl být uhrazen v 30 měsíčních splátkách po 6.141 Kč, splatných 22. dnem každého kalendářního měsíce, celková částka k úhradě činila 184.230 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 148,17 % ročně. Uvedené soud zjistil rovněž z předsmluvního formuláře. Žalobce k uvedenému návrhu na uzavření smlouvy
o úvěru připojil dne datum akceptační doložku.
10. Z oznámení o schválení úvěru ze dne datum ve spojení s dodejkou ze dne převzetí
datum soud zjistil, že žalobce akceptoval návrh žalovaného na uzavření smlouvy
o revolvingovém úvěru ve výši 70.000 Kč, přičemž celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit, činila výši 184.230 Kč. Součástí oznámení byl splátkový kalendář.
11. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne datum byla na číslo účtu shodné s číslem účtu uvedeným v úvěrové smlouvě a ve výpise banky žalovaného, zaslána částka 70.000 Kč a v poznámce platby bylo uvedeno příjmení žalovaného bez diakritiky.
12. Z příkazu k povolení inkasa ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl majitelem čísla účtu plátce shodného s číslem účtu dle úvěrové smlouvy, přičemž číslo účtu příjemce platby bylo shodné s číslem účtu žalobce uvedeným v úvěrové smlouvě. Výše platby inkasa činila 6.141 Kč.
13. Z karty klienta soud mimo jiné zjistil, že žalovaný na uvedený dluh uhradil celkem 6.141 Kč.
14. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum soud zjistil, že žalobce k tomuto dni úvěr zesplatnil, přičemž dlužná částka dle žalobce činila výši 181.158 Kč.
15. Z pokusu o smír ze dne datum soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu, přičemž je upozornil na riziko vymáhání dluhu soudní cestou.
16. Z předžalobní výzvy ze dne datum ve spojení s podacím archem z téhož dne soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ještě před podáním žaloby.
17. Z výpisu ČNB, seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru soud zjistil, že předmětem podnikání žalobce je poskytování spotřebitelského úvěru.
18. Z ostatních soudem provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.
19. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
20. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).
21. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.).
22. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2
o. z.).
23. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný (§ 1970 o. z.).
24. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném
od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené
o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
25. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr,
a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru).
26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- právnická osoba GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
28. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy
o úvěru řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon
o spotřebitelském úvěru, neboť tento se řádně zabýval pouze příjmy žalovaného, nikoli však jeho výdajovou stránkou, kdy se v zásadě spokojil pouze s výdajovými údaji uvedenými žalovaným, aniž by k těmto předložil konkrétní dokumenty, ze kterých žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, (až na výpis z účtu žalovaného, který však vykazoval minimální zůstatek). Soudu tak není zřejmé, na základě čeho byl učiněn závěr, že výdaje žalovaného skutečně představovaly právě uvedených částek. Ostatně ani z hodnocení klienta nevyplývá, že by žalobce ověřoval uvedené výdaje žalovaného, jako doklady předložené k hodnocení klienta byly uvedeny pouze občanský průkaz, potvrzení od zaměstnavatele a výpis z bankovního účtu, nikoli však konkrétní doklady ke konkrétním výdajům uvedeným žalovaným (nájemné, inkaso, doprava apod.). Jelikož žalobce v zásadě vyšel z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho výdajových poměrech, lze uzavřít, že žalobce nesplnil veškeré podmínky pro uzavření úvěrové smlouvy
se žalovaným jakožto spotřebitelem dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele. Soud proto podle § 9 odst. 1 z. s. ú., považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně.
29. Soud má za prokázané, že na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 70.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 6.141 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 63.859 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 63.859 Kč za dobu od datum do zaplacení v odpovídající výši sazby
8,05 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem datum, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě ze dne datum, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalovanému výzva odeslána dne
datum, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dne datum se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 15 dní od data odeslání, splatnost proto nastala dne
8. 4 2021. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2021, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky
0,25 %, jelikož však žalobce požadoval úrok v sazbě nižší 8,05 % ročně, přiznal mu soud úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 63.859 Kč od datum do zaplacení.
30. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároku přiznaného z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.
31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nebude-li splněna povinnosti uložená vykonatelným rozhodnutím dobrovolně, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.