Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 147/2021-113
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 34.331 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci
částku 2.461 Kč,
s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.461 Kč od datum do zaplacení;
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení
částky 25.738 Kč,
úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.199 Kč od datum do datum,
úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.738 Kč od datum do zaplacení,
smluvní pokuty 6.132 Kč,
úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 24.259,29 Kč od datum do datum ve výši 3.191,76 Kč, a
úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 24.259,29 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky
118.022,00 Kč,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.461 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.461 Kč od [datum] do zaplacení; to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částky 25.738 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.199 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.738 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty 6.132 Kč, úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 24.259,29 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3.191,76 Kč, a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 24.259,29 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 118.022,00 Kč, <b>zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou ze dne datum, zdejšímu soudu postoupenou dne datum, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 28.199 Kč, s úrokem z prodlení z částky 28.199 Kč ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 6.132 Kč, a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 24.259,29 Kč od datum do datum ve výši
3.191,76 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 24.259,29 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok od datum dosáhne částky 118.022 Kč. Uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne datum, a na základě které byl žalovanému dne datum vyplacen úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedený úvěr splatit v rámci
48 měsíčních splátek ve výši 2.049 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem anonymizováno rok dle splátkového kalendáře. Úrok byl sjednán ve výši efektivní úrokové sazby 151,58 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto jej žalobce ke dni
datum zesplatnil. V důsledku prodlení žalovaného se splácením se žalobce domáhal také zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od datum do zaplacení, a také uplatnil nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného u jedné splátky ve výši 200 Kč, přičemž dále trval na úhradě zbylé jistiny úvěru, smluvních úroků a úroků z prodlení. Žalovaný žalobci uhradil celkem částku 22.539 Kč, zbývající část dluhu ani přes předžalobní upomínku žalobce nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.
4. Z hodnocení klienta ke smlouvě číslo ze dne datum soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání měl činit výši 25.527 Kč/24 115 Kč, a výdaje žalovaného pak měly být ve výši 3.410 Kč (životní minimum), 1.081 Kč splátky (úvěry, zápůjčky, výživné apod.), 2.000 Kč na bydlení (nájemné a inkaso), výdaje celkem tedy
5.410 Kč. Volné zdroje žalovaného coby příjmy minus výdaje tak žalobce vypočetl na
19.117 Kč.
5. Z pracovní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že pracovní poměr se žalovaným byl sjednán na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou, a datem nástupu to od datum.
6. Z výplatního lístku za měsíc anonymizováno rok soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila výši 22.704 Kč.
7. Z výplatního lístku za měsíc anonymizováno rok soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila výši 25.527 Kč.
8. Z výpisu z účtu žalovaného za období měsíce anonymizováno rok soud zjistil, že žalovaný je majitelem čísla účtu shodného s číslem účtu uvedeným v úvěrové smlouvě, a dále zjistil, že starý zůstatek žalovaného činil výši 1.600,52 Kč a nový pak výši 1.618,27 Kč.
9. Z výpisu z účtu žalovaného za období měsíce dubna 2019 soud zjistil, že žalovaný je majitelem čísla účtu shodného s číslem účtu uvedeným v úvěrové smlouvě, a dále zjistil, že starý zůstatek žalovaného činil výši 363,50 Kč a nový pak výši 121,55 Kč.
10. Z výpisu z účtu žalovaného za období měsíce anonymizováno rok soud zjistil, že žalovaný je majitelem čísla účtu shodného s číslem účtu uvedeným v úvěrové smlouvě, a dále zjistil, že starý zůstatek žalovaného činil výši 121,55 Kč a nový pak výši 3.315,09 Kč.
11. Z vlastnoručně podepsaného návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne
datum soud zjistil, že žalovaný podal žalobci návrh za účelem poskytnutí úvěru ve výši 25.000 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba činila 151,58 % ročně. Úvěr měl být uhrazen
v 48 měsíčních splátkách po 2.049 Kč, splatných 17. dnem každého kalendářního měsíce, celková částka k úhradě činila 98.352 Kč. Žalobce k uvedenému návrhu na uzavření smlouvy o úvěru připojil dne datum akceptační doložku.
12. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne datum byla na číslo účtu shodné s číslem účtu uvedeným v úvěrové smlouvě a ve výpise banky žalovaného, zaslána částka 25.000 Kč
a v poznámce platby bylo uvedeno příjmení žalovaného bez diakritiky.
13. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na uvedený dluh uhradil celkem 22.539 Kč.
14. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum
a ze dne datum soud zjistil, že žalovaný neuhradil splátky úvěru, přičemž v rámci výzvy žalobce žalovaného upozornil na vznik povinnosti uhradit smluvní pokutu, náhradu účelně vynaložených nákladů, a na riziko zesplatnění úvěru.
15. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum soud zjistil, že žalobce k tomuto dni úvěr zesplatnil, přičemž žalobce dlužná částka dle žalobce činila výši 30.248 Kč.
16. Z předžalobní výzvy ze dne datum ve spojení s podacím archem z téhož dne soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.
17. Z ostatních soudem provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.
18. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
19. Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí (§ 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016; dále„ z. s. ú.“).
20. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku
z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.).
21. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 z. s. ú.).
22. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú).
23. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).
24. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.).
25. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2
o. z.).
26. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný (§ 1970 o. z.).
27. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném
od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené
o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
28. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- právnická osoba GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
30. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy
o úvěru žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon
o spotřebitelském úvěru, neboť tento se řádně zabýval pouze příjmy žalovaného, nikoli však jeho výdajovou stránkou, kdy se v zásadě spokojil pouze s výdajovými údaji uvedenými žalovaným, aniž by k těmto předložil konkrétní dokumenty, ze kterých žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, (až na výpisy z účtu žalovaného, které navíc vždy vykazovaly minimální zůstatek). Soudu tak není zřejmé, na základě čeho byl učiněn závěr, že výdaje žalovaného skutečně představovaly právě uvedených částek, přičemž jedna částka vycházela ze zákonem stanovené výše životního minima pro rok 2019, a dále lze jen stěží uvěřit tomu, že by žalovaný kromě výdajů na bydlení uvedených pouze v částce 2.000 Kč, a na další splátky úvěru ve výši 1.081 Kč, neměl jiné výdaje např. na stravu, ošacení, dopravu, apod. Ostatně ani z hodnocení klienta nevyplývá, že by žalobce vůbec ověřoval výdaje žalovaného, nejsou zde uvedeny ani doklady předložené k hodnocení klienta, potažmo k ověření výdajové stránky žalovaného. Jelikož žalobce v zásadě vyšel z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech lze uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření úvěrové smlouvy dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú., považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně.
31. Soud má za prokázané, že na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 25.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 22.539 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 2.461 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 2.461 Kč za dobu od datum do zaplacení v odpovídající výši sazby
8,25 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem datum, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě ze dne datum, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalovanému výzva odeslána dne
datum, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dne datum se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 15 dní od data odeslání, splatnost proto nastala dne
datum. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2021, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky
0,25 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.461 Kč,
a to od datum do zaplacení.
32. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároku přiznaného z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.
33. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. stanoví, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Převážně úspěšný byl v této věci žalovaný, jehož neúspěch spočíval pouze v poměrně nepatrné části, proto by mu vůči žalobci náležel náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení řádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nebude-li splněna povinnosti uložená vykonatelným rozhodnutím dobrovolně, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.