Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 63/2022-26

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hanzlíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 19 444 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 5 954 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 954 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do částky 13 490 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 13 250 Kč od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 7 296 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 5 954 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 954 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do částky 13 490 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 13 250 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 7 296 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené dlužné částky z titulu neuhrazené zápůjčky ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum, kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně webová adresa a za pomoci příjmení kódu, odeslaného na telefonní číslo žalovaného. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, seznámil, že jim porozuměl a že s nimi souhlasí. Totožnost žalovaného byla přitom ověřena na základě skenu dokladu totožnosti žalovaného a zasláním korunové platby z účtu vedeného na jméno žalovaného. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do datum. Svou povinnost však žalovaný nesplnil, když zápůjčku do uvedeného data řádně a včas nevrátil. Žalovaný provedl pouze částečnou úhradu ve výši 796 Kč. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením. Žalovaný na dlužnou částku sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 694 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od datum do datum, ponížená o částečnou úhradu žalovaného) a účelně vynaložených nákladů za odeslání 5 písemných výzev k plnění ve výši 2 500 Kč však do dne podání žaloby neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky.

2. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila na základě informací o osobních a majetkových poměrech získaných od žalovaného, tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédla do relevantních databází. Tyto informace a dokumenty byly zaneseny do zákaznické karty žalovaného. Po zhodnocení uvedených informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr splácet.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že mu zápůjčka ze strany žalobkyně byla poskytnuta, na dlužnou částku však provedl částečnou úhradu, a to dne datum ve výši 3 250 Kč. Je pravdou, že zbývající dlužnou částku ani přes upomínky žalobkyně neuhradil.

4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den datum, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání. Žalovaný se k jednání osobně dostavil, žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že žádá, aby bylo ve věci rozhodnuto bez její účasti, zároveň však uvedla, že pokud soud shledá žalobní tvrzení či předložené důkazy za nedostatečné, žádá žalobkyně o vyzvání k jejich doplnění. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu , (dále jen „ “), nepřihlížel a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů ( ).

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně webová adresa a za pomoci příjmení kódu uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ VOP“) a na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovanému zaslala na jeho bankovní účet č. bankovní účet, vedený u právnická osoba, a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, celkem tedy částku ve výši 13 250 Kč, nejpozději do datum. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazku se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni jednak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a rovněž účelně vynaložené náklady, zejm. na zasílání písemných upomínek ve výši 500 Kč za odeslání jedné upomínky (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne datum, VOP, sdělením právnická osoba ze dne datum a potvrzením o odchozí platbě ve výši 10 000 Kč ze dne datum). Žalovaný sjednanou částku do dne splatnosti neuhradil, dne datum provedl částečnou úhradu ve výši 3 250 Kč, zbývající dlužnou částku však ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil (prokázáno potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne datum, upomínkami ze dne datum, datum, datum a datum a opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum). Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne datum, a to ve lhůtě 3 dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a podacím lístkem z téhož dne). Tato upomínka byla doručena žalovanému prostřednictvím České pošty dne datum (prokázáno podacím lístkem ze dne datum a výpisem ze sledování zásilek k podacímu číslu RR2700941482F).

6. Podle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

15. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

18. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne datum, sp. zn. , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

19. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

20. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

21. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací a dokladů poskytnutých žalovaným, případně náhledem do relevantních databází. Tato tvrzení však nebyla dostatečná a ani nebyla podložena žádnými důkazy. Soud ještě před nařízením jednání vyzval žalobkyni, aby chybějící skutková tvrzení doplnila a zároveň, aby označila důkazy k jejich prokázání. Žalobkyně výzvě soudu nevyhověla. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu a 3 opětovně poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů při ústním jednání, žalobkyně se však k jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud jde o podmíněnou žádost žalobkyně o odročení jednání, soud k této nepřihlížel, jak již vysvětlil výše.

22. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné zápůjčku žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

23. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 5 954 Kč (když žalovaný provedl na svůj dluh úhradu celkem ve výši 4 046 Kč, tedy dle tvrzení žalobkyně uhradil částku ve výši 796 Kč a dle potvrzení žalovaného částku ve výši 3 250 Kč), žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s  a o. z. a včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši požadované žalobkyní ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené žalobkyní v předžalobní upomínce, která byla žalovanému doručena dne datum, tj. od datum, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

24. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , kdy zvážil míru úspěchu a neúspěchu obou účastníků z pohledu předmětu řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 5 954 Kč a žalovaný co do částky 13 490 Kč, žalobkyně byla tedy v řízení úspěšná v rozsahu 30,6 % a žalovaný v rozsahu 69,4 %. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, měl nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni v rozsahu 38,8 % (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 69,4 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 30,6 %). Jelikož však žalovaný náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Podat odvolání však nemůže ten, kdo se tohoto práva vůči soudu výslovně vzdal.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.