Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 325/2022-38
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I.
Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.
II.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. </b> Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>II. </b> Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku částka s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. Uváděla, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru
číslo na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná řádně neplnila závazky vyplývající ze smlouvy, a tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Zesplatnění úvěru oznámila žalobkyně žalované dne datum. S ohledem na to, že žalovaná své závazky i přes výzvy žalobkyně neplnila, obrátila se žalobkyně na soud, kdy výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Benešově č. j. číslo jednací, ze dne
datum. Předmětným rozsudkem bylo žalobě žalobkyně, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za období prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru do datum. Prodlení s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu datum, a tak žalobkyni vzniklo právo
na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum
do datum. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne datum, ve které ji vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši částka. Žalovaná však ničeho neuhradila,
a tak žalobkyně podala k Okresnímu soudu v Benešově výše uvedenou žalobu.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně
a žalovaná uzavřely smlouvu (žalovaná ji podepsala dne datum, zatímco žalobkyně dne
datum), na jejímž základě se žalobkyně žalované zavázala poskytnout úvěr ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách po částka (ze smlouvy
o úvěru a z výpisu z bankovního účtu o poskytnutí úvěru). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum (z oznámení žalobkyně). Žalované byla soudem uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s příslušenstvím a částku částka, přičemž výrok I. rozsudku nabyl právní moci dne datum a výrok II. rozsudku dne datum (z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací a z opravného usnesení). Na předžalobní upomínku ze dne datum žalovaná nereagovala (z předžalobní výzvy a z podacího archu).
4. Ohledně úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy zaměstnána u společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa
a v listopadu 2018 ve výši částka (z pracovní smlouvy, dodatku k pracovní smlouvě, výpisů z účtu
o poukázání mzdy žalované, výplatního lístku žalované). V registru příjmení žalovaná nebyla nalezena, v databázi anonymizováno měla skóre 14 (z výpisu příjmení a scoringu žalované). Na základě hodnocení klientky byl úvěr doporučen ke schválení, neboť žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí částka, že její měsíční výdaje činní celkem částka (částka životní minimum a částka výdaje na bydlení), že je zaměstnána u shora uvedeného zaměstnavatele, je svobodná, má maturitu a žije u rodičů (z listin y hodnocení klienta s údaji o příjmech a výdajích žalované).
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“) a ze zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen
„ o. s. ř. “).
6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to
na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala, když vyšla pouze z tvrzení uvedených
v dokumentu o hodnocení klienta, pracovní smlouvy s dodatkem, dvou výpisů z účtu
o poukázání mzdy žalované a výplatního lístku žalované. Výši tvrzených výdajů pak žalobkyně neověřovala vůbec. Soud konstatoval, že náklady na bydlení částka uvádí žalobkyně u různých klientů v různých úvěrových smlouvách opakovaně, a proto se tato částka jeví jako nevěrohodná (i s ohledem na obecné zkušenosti s náklady na bydlení). Soud doplnil, že v případě této žalované bylo zjištěno bydlení u rodičů, náklady na bydlení tak mohou být nízké, ale proto je nutné údaje poskytnuté žalovanou ověřit. Totéž se týká ostatních výdajů, ty jsou uvedeny souhrnně pouze částkou životního minima, tedy nebyly vůbec zjišťovány ani ověřovány konkrétní pravidelné výdaje této konkrétní klientky. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla.
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud
v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR 21/ 2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru se dále opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba
v. GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách
o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články
8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Nárok uplatněný žalobkyní soud zamítl v plném rozsahu, neboť smluvní pokuta a příslušenství sestávající z úroků mají oporu v neplatné smlouvě pro rozpor s dobrými mravy a z úroků z prodlení, které jsou požadované za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.