Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 291/2022-49

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem v obec, ulice a číslo

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa

o zaplacení celkové částky 34 401,12 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 000,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000,01 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 2 009,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 225,38 Kč, co do smluvní pokuty ve výši 2 557,36 Kč a zbývajících úroků z prodlení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 000,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000,01 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 2 009,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 225,38 Kč, co do smluvní pokuty ve výši 2 557,36 Kč a zbývajících úroků z prodlení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se žalobním návrhem podaným dne 20. 5. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 34 401,12 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 9. 5. 2020 uzavřel žalovaný s jeho právním předchůdcem, společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 20 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 17 184 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů na jeho vyhodnocení. Celkem se tak zavázal zaplatit částku 37 184 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, závazek měl být splněn do 9. 7. 2021. Uvedl, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci. Na základě této žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost žalovaného úvěr splácet. S ohledem na výši příjmů a výdajů původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru ve výši, která mu byla poskytnuta. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně a včas neplnil, neboť do sjednané doby splatnosti svůj závazek nesplatil. Uhradil pouze částku 3 999,99 Kč, která odpovídá jedné řádně uhrazené splátce. Tato byla alokována ve výši 1 190,40 Kč na jistinu a ve výši 2 009,59 Kč na smluvně přiznané příslušenství. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 33 184,01 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 18 009,60 Kč a zůstatku smluvního příslušenství ve výši 15 174,41 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn a jeho splatnost tak nastala až dnem 9. 7. 2021. V důsledku prodlení vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka postoupena na žalobce dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 s účinností k témuž dni a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 11. 1. 2022. Celková hodnota postoupené pohledávky činila 48 418,64 Kč. Žalobce se po zvážení všech okolností rozhodl neuplatňovat sankční poplatky, paušální náklady, část smluvní pokuty a úroku, požadoval jen nesplacenou jistinu ve výši 18 009,60 Kč, dále nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 557,25 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 8 745,78 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 658,64 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 3 212,73 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 595,25 Kč, smluvní pokutu 2 557,36 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k tomu zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Doručeno bylo na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel postupem dl e (dále jen ).

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout bez nařízení jednání, s čímž žalobce souhlasil již v žalobním návrhu a žalovaný se ani po poučení dle nevyjádřil, soud tak měl za to, že souhlasí a proto rozhodl dle ve věci bez jednání na základě důkazů ve spise založených.

4. K žádosti soudu právní zástupce žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce aktivně zjišťoval finanční poměry žalovaného a postup vyžadovaný beze zbytku dodržel a bonita žalovaného byla před uzavřením smlouvy dostatečně prověřena. Dle pracovní smlouvy byl pracovní poměr žalovaného u právnická osoba a příjmení prodloužen do 31. 3. 2020 a dne 16. 3. 2020 byla uzavřena pracovní smlouva se zaměstnavatelem právnická osoba do 31. 3. 2021. Příjem žalovaného činil 8 718 Kč v březnu 2020 a v lednu 2020 částku 18 687 Kč, u společnosti právnická osoba částku 12 188 Kč.

5. Z žádosti o úvěr ze dne 9. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu 14 měsíců. Uvedl, že je zaměstnaný s aktuálním zaměstnáním do 31. 3. 2021, jeho příjem činí 12 188 Kč, je svobodný, bydlí v nájmu a náklady na bydlení činí 6 860 Kč, použitelným příjmem je tak částka 5 328 Kč.

6. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že tato byla uzavřena 9. 5. 2020 se společností právnická osoba a žalovaným, v níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému jako dlužníkovi částku 20 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, úvěr byl sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se smlouvou dále zavázal zaplatit úrok ve výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 859 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 3 600 Kč, celkem tak částku 37 184 Kč Náklady na spotřebitelský úvěr činily 17 184 Kč a úvěr se zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč.

7. Písemností ze dne 11. 1. 2022 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky žalobci, a to ve výši 48 418 Kč včetně příslušenství a byl vyzván k úhradě do 10 dnů, rovněž tak písemností ze dne 1. 2. 2022.

8. Rovněž tak předžalobní výzvou ze dne 2. 5. 2022 byl vyzván žalovaný k úhradě a upozorněn na řešení věci soudní cestou v případě neuhrazení.

9. Podle , , v platném znění (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je částečně důvodný.

13. Nejprve se soud musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení a Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

14. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. či ) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.

17. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle , účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

18. Vzhledem k výše uvedenému je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej povede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření a doložení si těchto tvrzení.

19. V daném případě je z žalobcem předložených listinných důkazů zřejmé, zejména z žádosti o úvěr a výplatních pásek žalovaného, že žalovaný byl v pracovním poměru a jeho příjem činil částku 12 188 Kč měsíčně. Z tohoto měl úvěr hradit nájemné, neboť bydlel v pronajatém bytě, a to ve výši 6 860 Kč měsíčně, splátky měly činit 2 656 Kč a žalovanému tak na všechny další výdaje včetně stravy a jízdného zbývala pouze částka 2 672 Kč, což je 89 Kč na den. Z tohoto je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice zjišťovala příjmy a částečně i výdaje žalovaného, ale tyto řádně nevyhodnotila a prověření úvěruschopnosti žalovaného tak neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru a řádnému vyhodnocení žalovaným poskytnutých údajů a listin. Vyjdeme-li rovněž ze smlouvy o úvěru, v níž jsou uvedeny kromě poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč i poplatky v celkové částce 17 184 Kč, které jsou v téměř stejné výši jako poskytnutá částka, jedná se o výši, která je i v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný byl také schopen uhradit pouze částku 3 999,99 Kč. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobci vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkových prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobce získal pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, je tak ve sporu aktivně legitimován a žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci, částku 16 000,01 Kč, když z poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč byla vrácena pouze částka 3 999,99 Kč, což jak uvedl žalobce, odpovídalo pouze 1 splátce. Další splátky již nebyly hrazeny, a to ani po výzvách žalobce. Bezdůvodné obohacení tak činí částku 16 000,01 Kč (20 000 – 3 999,99). Žalovaný dosud tuto částku neuhradil, ač byl žalobcem vyzván, je proto zároveň povinen hradit i úroky z prodlení, které činí 8,5 % ročně z uvedené částky, tj. z částky 16 000,01 Kč od 10. 7. 2021 až do zaplacení. Dále je povinen uhradit i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Co do zbývající částky i spolu s příslušenstvím, tj. úroky a smluvní pokutou, byl žalobní návrh, jako nedůvodný zamítnut. Jednalo se pouze o bezdůvodné majetkové obohacení žalovaného na úkor žalobce, které je tak povinen žalovaný vrátit.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle , když šlo o poměrně stejný úspěch a neúspěch obou účastníků, proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznává.

21. Pokud jde o splatnost, soud stanovil lhůtu delší než zákonnou třídenní, a to vzhledem k výši dlužné částky i návrhu žalobce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích, a to písemně ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí - exekuci.