Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 61/2022-40
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 30 558,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 30 558,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 30 558,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 13. 5. 2022 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 30 558,80 Kč s příslušenstvím, když tato částka představuje náhradu škody za zbytečně vynaložené náklady řízení, která měla žalobkyni vzniknout vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u název soudu pod sp. zn. spisová značka (dále jen jako„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). V posuzovaném řízení žalobkyně podala žalobu na vrácení kupní ceny ve výši 367 235 Kč, dne datum byl v její prospěch pod č.j. číslo jednací vydán rozsudek pro uznání, o kterém však k odvolání žalované bylo rozhodnuto rozsudkem název soudu ze dne 8. 4. 2020, číslo jednací anonymizováno číslo tak, že se z důvodu nesplnění podmínek nevydává. Následně byla věc projednána a bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 30. 9. 2020, č.j. číslo jednací v neprospěch žalobkyně, které byla uložena povinnost nahradit protistraně náklady řízení ve výši 132 283,50 Kč, což žalobkyně učinila dne datum. Žalobkyně podala odvolání do nákladového výroku, které bylo neúspěšné. Žalovaná částka 30 558,80 Kč představuje zbytečné náklady vzniklé vinou soudu, který vydal rozsudek pro uznání v rozporu se zákonem, a to soudní poplatek za odvolání proti rozsudku pro uznání ve výši 18 362 Kč a odměnu právního zástupce protistrany za podané odvolání ve výši 12 196,80 Kč. Škoda žalobkyni vznikla vydáním rozsudku ze dne datum a ze dne datum. Kompenzační řízení bylo zahájeno uplatněním nároku u žalované dne datum, dne datum žalovaná vydala zamítavé stanovisko.
2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobkyní dne datum, jakožto nároku na poskytnutí náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení ve výši 30 558,80 Kč. Žalovaná dále uvedla, že ve věci nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, neboť rozsudek ze dne datum nenabyl právní moci, proto pro absenci odpovědnostního titulu vydala dne datum zamítavé stanovisko, na kterém trvá.
3. Soud vzal v řízení za prokázané nesporné skutečnosti mezi účastníky, a to že žalobkyně dne datum uplatnila u žalované nárok na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení a požadovala zaplacení částky 30 558,80 Kč, jako náhradu nákladů řízení. Stanoviskem ze dne datum žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla.
4. Z dokladu o platbě vystaveného anonymizována dvě slova dne datum soud zjistil, že žalobkyně uhradila žalované v posuzovaném řízení částku 132 283,50 Kč jako náhradu nákladů řízení.
5. Ze spisu anonymizováno 5 slov, sp. zn. spisová značka soud zjistil následující. Dne datum žalobkyně celé jméno žalobkyně podala žalobu proti právnická osoba anonymizováno o navrácení kupní ceny ve výši 367 235 Kč. Usnesením ze dne datum soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila, a to kvalifikovanou výzvou, kde byla žalovaná rovněž poučena o možnosti vydat rozsudek pro uznání, nevyhoví-li v dané lhůtě výzvě. Dne datum byl vydán rozsudek pro uznání, č. j. číslo jednací, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalovanou částku spolu s příslušenstvím a dále náhrada nákladů řízení žalobkyni. Dne datum žalovaná napadla rozsudek odvoláním, v němž mimo jiné uvedla, že se k výzvě soudu k podané žalobě včas vyjádřila. Dne datum soud prověřil, zda mu bylo doručeno vyjádření žalované k žalobě. Dne datum bylo vyjádření uloženo do dokumentů ke spisu. Odvolací soud rozsudkem ze dne 8. 4. 2020, č. j. číslo jednací, rozhodl tak, že rozsudek soudu I. stupně změnil s tím, že se rozsudek pro uznání nevydává. Rozhodnutí bylo změněno z důvodu, že nebyly ve věci dány podmínky pro vydání rozsudku pro uznání s ohledem na to, že vyjádření žalované bylo soudu včas doručeno, ačkoliv tedy z důvodu administrativního nedopatření se nedostalo do sféry soudkyně, která následně vydala rozsudek pro uznání. Dne datum a dne datum se konalo jednání ve věci a dne datum byl vyhlášen rozsudek, č. j. číslo jednací, kterým byla žaloba zamítnuta a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 128 133,20 Kč. Ve věci rozhodnutí nabylo právní moci datum. Nákladový výrok žalobkyně napadla odvoláním. Usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 1. 2021, č. j. číslo jednací, bylo rozhodnuto, že rozsudek soudu I. stupně se v nákladovém výroku potvrzuje a žalobkyni byla uložena povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce 4 150,30 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.
6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.
7. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.
Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.
Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.
Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.
8. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně se domáhala z titulu vydání nezákonného rozhodnutí uhrazení částky 30 558,80 Kč s příslušenstvím jakožto nákladů, které vznikly vydáním rozsudku pro uznání v rozporu se zákonem a které byla nucena uhradit protistraně na základě konečného a pravomocného rozhodnutí věci. Předpokladem pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona je kumulativní splnění následujících podmínek: nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými.
9. Úkolem žalobkyně je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.
10. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. zákona, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009 ). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013 ).
11. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k zákonu (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci).
12. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu, přičemž v tomto ohledu uzavírá, že z důvodů uvedených níže není ve věci dán odpovědnostní titul, proto žalobu v celém rozsahu výrokem I. zamítl.
13. Ze skutkových tvrzení žalobkyně je totiž zřejmé, že nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a ani z provedeného dokazování spisem název soudu sp. zn. spisová značka soud nezjistil, že by ve věci existovalo vykonatelné rozhodnutí soudu první či druhé instance, které by bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno. Tedy odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí není dán.
14. Pokud jde o druhý z možných odpovědnostních titulů - nesprávný úřední postup, pak soud odkazuje na výše uvedené. Žalobkyně se po skutkové stránce domáhá pochybení soudů, které spatřuje v tom, že při samotné rozhodovací činnosti, tedy konkrétně vyhodnocení kritérií pro vydání rozsudku pro uznání v posuzovaném řízení, si soudce rozhodující ve věci nepočínal řádně, neboť tento rozsudek vydal i přes to, že ve věci nebyly splněny zákonné předpoklady pro jeho vydání.
15. Soud s odkazem na výše uvedené uvádí, že pojmově nemůže jít o nesprávný úřední postup, neboť uvedené je typicky činností, která vede k vydání rozhodnutí a v jeho obsahu se projeví. Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu přímo směřujícího k vydání rozhodnutí, které nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, samy o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou. Úvahy o správnosti či nesprávnosti takového postupu jsou tak zcela bezpředmětné, o nesprávný úřední postup se jednat nemůže. Vydá-li soudce rozsudek pro uznání, aniž jsou ve věci splněny zákonné předpoklady, v tomto případě administrativním pochybením, kdy došlo k opomenutí včasného vyjádření žalované strany k tzv. kvalifikované výzvě a jeho nezaložení do spisu, jedná se o vadu řízení, která se přímo odrazí v rozhodnutí a která může být důvodem jeho zrušení k podanému řádnému či mimořádnému opravnému prostředku. Nepravomocný rozsudek pro uznání ze dne datum ostatně byl z tohoto důvodu k odvolání žalované odvolacím soudem zrušen. Zákon (až na excesivní případy) neodškodňuje pochybení, která se odstraní v rámci opravných prostředků. Byla-li následně žalobkyni v posuzovaném řízení pravomocným rozsudkem ze dne datum ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne datum uložena povinnost hradit náklady řízení protistraně dle zásady úspěchu a neúspěchu ve věci, tyto náklady vznikly nedůvodným podáním žaloby ze strany žalobkyně a ani toto rozhodnutí nepředstavuje nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona.
16. Soud tak uzavírá, že ani odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu není dán, proto se nezabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu (příčinná souvislost, vznik a výše škody).
17. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) , b, c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 900 Kč za tři úkony, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na první jednání, účast na jednání soudu dne datum). Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.