Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 226/2022-52

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 36 750,50 Kč s příslušenstvím

takto:

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 183,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 9. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

IV. Žalobní návrh se zamítá co do částky 22 567 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zbývajících úroků z prodlení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 183,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 9. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobní návrh se zamítá co do částky 22 567 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zbývajících úroků z prodlení.</b> <b>V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se žalobou podanou proti žalovanému domáhal zaplacení částky 36 750,50 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 16 000 Kč, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 12 150,50 Kč a kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 8 000 Kč a sankčních poplatků ve výši 600 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 950,18 Kč vypočtený do 17. 3. 2022 a ode dne následujícího tj. od 18. 3. 2022 do zaplacení zákonný úrok z prodlení dosud nevypočtený ve výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč a smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 16 000 Kč. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřela dne 24. 7. 2019 s žalovaným smlouvu číslo s produktovým názvem anonymizováno ulice v hotovosti týdenní číslo s tím, že neoddělitelnou částí smlouvy jsou též smluvní podmínky, které jsou obsaženy na stejném listu jako smlouva. Kromě zapůjčené částky ve výši 16 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku i částku 13 967 Kč za přesně vyčíslený a neměnný poplatek. Zápůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku v celkové výši 29 967 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 500 Kč. Splátky nehradil řádně a včas, byla uhrazena pouze částka 1 816,50 Kč, která byla započtena na poplatky, které byly poníženy na částku 12 150,50 Kč. V důsledku prodlení s placením jednotlivých splátek vzniklo žalobci právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně, která byla kapitalizována a ke dni 1. 2. 2022 činila částku 8 000 Kč, sankční poplatky činily 600 Kč a zároveň byl kapitalizován zákonný úrok z prodlení částkou 950,18 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel dne 28. 1. 2022 s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, která nabyla účinnosti 1. 2. 2022, kdy došlo k postoupení pohledávky na žalobce ve výši 37 700,68 Kč, o čemž byl žalovaný dne 10. 2. 2022 informován a zároveň vyzván k úhradě dluhu. Následně žalovaný již ničeho neuhradil.

2. Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz a žalovanému byla následně zaslána žaloba a její doplnění spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě. Žalovanému bylo doručeno na adresu uvedenou v Informačním systému základních registrů dne 27. 9. 2022. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil a k nařízenému jednání na 30. 11. 2022 se bez omluvy nedostavil, ač k tomuto byl obeslán a doručení bylo vykázáno 27. 10. 2022. Soud proto jednal bez účasti žalovaného dle (dále jen ) a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Ve věci nemohlo být rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl o této možnosti zaslaným předvoláním informován – poučen.

3. Ze smlouvy číslo ze dne 24. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný se společností právnická osoba uzavřel smlouvu o zápůjčce s označením zelená v hotovosti, na základě které si půjčil částku 16 000 Kč, která mu byla poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem. Zavázal se tuto zápůjčku splatit i spolu s poplatkem ve výši 13 967 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2 862 Kč a dále z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 388 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 717 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 500 Kč Celkem tak zaplatit částku 29 967 Kč. Ze smlouvy rovněž vyplývá, že zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činí 29 % ročně a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Uvedená část smlouvy o zápůjčce je podepsána, pokud však jde o smluvní podmínky, které jsou uvedeny pod podpisem smlouvy, nejsou součástí smlouvy a nejsou žalovaným ani podepsány.

4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému bylo sděleno, že dlužná částka z uvedené zápůjčky činí ke dni 1. 2. 2022 částku 37 700,68 Kč, zároveň byl uvedeným oznámením upozorněn i na dluhy z dalších dvou smluv, které u žalobce měl a které činily 18 734,64 Kč a 67 866,88 Kč včetně příslušenství. Zároveň byl vyzýván k zaplacení všech uvedených dlužných částek ve lhůtě 10 dnů od doručení a informován o tom, že předmětné pohledávky byly postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022.

5. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzýván k okamžitému splacení částky 37 700,68 Kč včetně příslušenství a poplatků s tím, že pokud částka nebude uhrazena do 17. 3. 2022, stane se splatným celý dluh a žalobce je oprávněn přistoupit k vymáhání pohledávky soudní cestou. Rovněž předžalobní výzvou z 20. 5. 2022 byl žalovaný informován právním zástupcem žalobce o tom, že dluh po splatnosti představuje částku 38 843,91 Kč a byl vyzván k úhradě ve lhůtě 7 dnů a poučen i o narůstajícím příslušenství pohledávky a o možnosti vymáhání soudní cestou.

6. Žalobce v doplnění žalobního návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce si byl vědom své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a tuto svou povinnost splnil. Vycházel při tom zejména z informací, které si sám zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných a tyto údaje komplexně analyzoval. Nepostupoval tak v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru ani v rozporu s výkladem zákonných ustanovení ČNB. Vycházel přitom z bankovních i nebankovních registrů, sdružení příjmení, dále i z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Poté přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem, který posuzoval dle výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Vázaný zástupce právního předchůdce žalobce vyplnil na základě dokumentů předložených dlužníkem před uzavřením smlouvy zákaznickou kartu, která je dokumentem, ve kterém jsou pravdivě a úplně uvedeny veškeré ověřené relevantní informace pro posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr ze strany žalovaného splácet. V předmětném případě bylo žalovaným sděleno a doloženo, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 11 220 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami za duben a květen 2019 a výpisem z bankovního účtu za květen 2019. Dále bylo ověřeno, že další příjmy žalovaného jsou ve výši 4 500 Kč a další čisté příjmy domácnosti 16 200 Kč. V součtu tedy dosahovaly částky 31 920 Kč. Veškeré tyto skutečnosti byly ze strany vázaného zástupce pana příjmení ověřeny. Rovněž bylo provedeno vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného, kdy byly právním předchůdcem žalobce posuzovány nejen výdaje sdělené a doložené, ale konfrontovány s právními instituty z oblasti sociální politiky, např. životním minimem a částkami vycházejícími ze statistických dat. Má však za to, že poskytovatel úvěru nemá možnost veškeré výdaje objektivně ověřit a vychází tedy z informací dodaných spotřebitelem a informací získaných při respektování principu přiměřenosti. Má za to, že zjišťování konkrétních výdajů konkrétního spotřebitele není správné z mnoha důvodů a jediným řešením je učinit odhad budoucích nákladů, což lze nejbezpečněji učinit na základě dostatečně rozsáhlého souboru statistických dat a nespoléhat jen na údaje sdělené spotřebitelem. Poukázal i na to, že úroky jsou jedním z obligatorních pojmových znaků smlouvy o úvěru a jejich výše je ovlivněna řadou vedlejších faktorů. V dané věci byla smlouva uzavřena v bydlišti žalovaného, kde ho navštívil vázaný zástupce s veškerými potřebnými podklady a smlouvu v daném místě uzavřeli. Žalovaný tedy nemusel vynakládat žádné úsilí ani finance k dopravení se do sídla právního předchůdce žalobce, zápůjčka byla také poskytnuta žalovanému ihned v hotovosti a při týdenním režimu splátek vázaný zástupce navštívil žalovaného v jeho bydlišti a vybíral jednotlivé splátky. S tímto způsobem splácení úvěru jsou spojeny vysoké náklady, které tak odůvodňují výši úroků 29 % ročně., když při určení jejich výše bylo počítáno s celkem 60 návštěvami vázaného zástupce.

7. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že tuto sepsal vázaný zástupce jméno příjmení se žalovaným a z níž vyplývá, že žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný, pracuje jako operátor výroby s příjmem 11 220 Kč. Jako další příjem žadatele je uvedena částka 4 500 Kč a další čisté příjmy domácnosti jsou uvedeny 16 200 Kč, celkem tak 31 920 Kč. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny v celkové výši 9 503 Kč, a to za externí splátky půjček 3 000 Kč, interní splátky 3 043 Kč a měsíční výdaje jsou odhadovány částkou 3 400 Kč. Předložena měla být i pracovní smlouva z 1. 10. 2018, výplatní pásky a výpis z bankovního účtu. Uvedená pracovní smlouva, výplatní pásky ani výpis z bankovního účtu doloženy žalobcem soudu nebyly, ani nebyly navrhovány k důkazu.

8. Ze svědecké výpovědi vázaného zástupce jméno příjmení bylo zjištěno, že na žalovaného si pamatuje, bydlel v ubytovacím domku, kde žil s přítelkyní a má za to, že s žalovaným byla uzavřena pouze jediná smlouva. Stejně jako u ostatních klientů musel žalovaný doložit výplatní pásky, potvrzení o ubytování, osobní průkaz a povolení k pobytu. Výši příjmů žalovaného si již nepamatuje, ani to, zda měl další příjem. Domnívá se však, že tento neměl. Jinak musel být uveden v zákaznické kartě. Ví, že bydlel s přítelkyní, takže její příjem by měl být na kartě zaznamenán. Prostřednictvím aplikace vždy zašle veškeré údaje ze zákaznické karty a následně se ukáže nabídka pro klienta, zejména zda a jakou částku si tuto může půjčit. Pokud jde o mzdové lístky tyto jsou kopírovány a posílány poskytovateli úvěru. Pokud jde o poplatky za poskytnutí půjčky, tyto neurčuje sám, ale jsou zřejmé poté, co dojde vyhodnocení klienta.

9. Podle a , (dále jen o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 1970 o.z., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, že mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

13. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.

14. Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení a Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

15. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. či ) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.

18. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle , účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

19. Soud po vyhodnocení provedených důkazů v otázce úvěruschopnosti uzavřel, že žalobce sice provedl kontrolu příjmů žalovaného, když alespoň dle tvrzení svědka byla předložena pracovní smlouva a 2 výplatní pásky, tyto však k důkazu předloženy nebyly a ani nebyly k důkazu navrhovány. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobce o tomto rovněž nepředložil žádné důkazy, tyto ani nenavrhl, soud tak nemohl kladně vyhodnotit chování žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Ze zákaznického listu také není zřejmé, o jaký další uváděný příjem žalovaného by se mělo jednat a rovněž tak pokud jde o příjem domácnosti, který by měl být ještě vyšší, než samotného žalobce, to vše s poukazem na to, že již v tomto listu se uvádí, že žalovaný má ještě další zápůjčky a tyto splácí částkami 3 000 Kč a 3 040 Kč. V tom případě počítáme-li pouze měsíční výdaje 3 400 Kč, které jsou velmi nízké a to i vzhledem k tomu, že žalovaný bydlí v nájmu, není s tímto nájmem počítáno a rovněž, pokud jde o rodinný stav, je uvedeno, že je svobodný a nikoliv, že by žil v partnerském vztahu, ač tato kolonka v samotné zákaznické kartě je uvedena. Žalovanému by tak při příjmu, který měl být doložen a byl ve výši 11 220 Kč zůstávala částka 1 697 Kč, což je částka velmi nízká. Žalovaný také jak je zřejmé ze samotného podání žalobce, uhradil pouze částku 1 816,50 Kč, což by se rovnalo asi 3 týdenním splátkám, další splátky již hrazeny nebyly. Soud tak má za to, že nebyly právním předchůdcem žalobce dostatečně zjištěny jak příjmy, tak výdaje žalovaného, aby došlo k řádnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Jsou-li jako odhadované měsíční výdaje žalovaného uváděny částkou 3 400 Kč, má soud za to, že věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát jako fakt, ale tyto je povinen s odbornou péči vyhodnotit a důkladně prověřit, rovněž tak pokud jde o příjmy. Pokud má jakékoliv pochybnosti o jejich správnosti, např. pokud jde o bydlení, stravování nebo jiné náklady, které neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým, je povinen požadovat jejich objasnění, příp. v rámci svých možností ověřit jiným způsobem. V daném případě byly právním předchůdcem žalobce ověřeny pouze výdaje týkajících se externích a interních splátek a již z nich bylo zřejmé, že žalovaný má více úvěrů či zápůjček, které činily více jak polovinu jeho příjmu. Pokud jde o výdaje uvedené částkou 3 400 Kč, jedná se o částku, která nedosahuje ani životního minima a ze zákaznické karty ani z jiných předložených důkazů není zřejmé, že by žalovaný měl hrazeno ubytování svým zaměstnavatelem. Toto nebylo doloženo ani pracovní smlouvou, ani výplatními páskami. Rovněž tak svědek uvedl, že pokud jde o doklady, které měl žalovaný předložit, tyto se fotily a zasílaly poskytovateli, ale jak již bylo uvedeno, k důkazu nebyly předloženy ani navrhovány. Vzhledem k tomu, že cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbyde v jeho rozpočtu dostatek jeho finančních prostředků, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši, je proto nutné vždy podrobně analyzovat rozpočet žadatele a to zejména, pokud nejsou známy všechny jeho výdaje, tj. kromě již uvedených splátek jiných úvěrů i náklady na bydlení, stravu a osobní potřebu. V daném konkrétním případě má soud za to, že pokud jde o vyhodnocení příjmové i výdajové stránky žalovaného, zde žalobce nepostupoval v souladu se zákonem. Lze poukázat i na , stanovící životní minimum žalovaného jako částku nezbytnou pro životní potřeby. Nebyly tak vyhodnoceny žádné výdaje na bydlení, když příspěvek či bezplatné zajištění bydlení zaměstnavatel nebylo nijak zjištěno ani tvrzeno.

20. Soud tak má za to, že uzavřená spotřebitelská smlouva byla v daném případě neplatnou smlouvou podle , o spotřebitelském úvěru, má za to že právní předchůdce žalobce příliš spoléhal na pravdivost příjmů i výdajů žalovaného, a tyto si ani neověřoval. Jednalo se tak o plnění z neplatné smlouvy, neplatné právě podle ust. věty 1. zák. o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná o ust. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů tzv.„ lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků (rozsudek NS ČR sp. zn. ). V daném případě byl úvěr poskytnut ve výši 16 000 Kč a byla uhrazena pouze částka ve výši 1 816,50 Kč, rovnající se asi 3 týdenním splátkám, tedy částka zcela minimální. Při poskytnutí zápůjčky ve výši 16 000 Kč a úhrady 1 816,50 Kč má žalobce právo na uhrazení rozdílu, což činí 14 183,50 Kč a tato částka byla také přiznána, a to i s úroky z prodlení, které k datu 16. 9. 2020 činily 8,25 % ročně. Pokud jde o zbývající částku 22 567 Kč, v níž byla zahrnuta smluvní pokuta ve výši 8 000 Kč, která nebyla ani součástí smlouvy, ale jen ve smluvních podmínkách, které nebyly podepsány, takže by nemohla být přiznána, ani pokud by byla smlouva platná. Rovněž tak sankční poplatek ve výši 600 Kč. Pokud jde o částky, které byly uvedeny jako poplatky za zápůjčku a činily částku 13 967 Kč, jedná se o částku skutečně lichvářskou, která dosahuje téměř výše zápůjčky, kde rozdíl činí pouze 2 033 Kč a pokud jde o úrok, který byl uveden 29 % ročně, mělo se jednat o úrok, který je pevný po celou dobu trvání smlouvy, zde však již došlo k zesplatnění a odůvodňoval-li žalobce uvedený úrok tím, že byl sjednán týdenní splátkový režim, kdy v rámci každého týdne vázaný zástupce má navštívit žalovaného v jeho bydlišti a vybrat splátky, s čímž byly spojeny vysoké náklady, které odůvodňovaly výši úroku 29 % ročně, k tomu je nutné uvést, že ze smlouvy vyplývá, že za flexibilní splácení, vedení účtu a komfortní splácení byly naopak účtovány částky 6 388 Kč a 4 717 Kč, takže vůbec není zřejmé, že by se tyto náklady projevily v 29 % ročním úroku. Soud proto z výše uvedených důvodů žalobě vyhověl, jen pokud jde o částku 14 183,50 Kč, o níž se žalovaný obohatil, když obdržel zápůjčku 16 000 Kč a uhradil částku 1 816,50 Kč. Navíc z oznámení o postoupení pohledávek je zřejmé, že žalovaný měl uzavřené další 2 smlouvy přímo s právním předchůdcem žalobce, ale měl i uzavřeny smlouvy s jiným poskytovatelem úvěru, které jsou v zákaznické kartě již uvedeny jako externí splátky zápůjček. Žalobci byly pouze přiznány úroky z prodlení, a to ode dne následujícího, kdy mělo dojít ke splatnosti celé zápůjčky, tj. od 17. 9. 2020 až do zaplacení. Pokud jde o další úroky z prodlení, vycházející z úrokové sazby 11,75 % ročně od 18. 3. 2022, tyto přiznány nebyly.

21. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, poměr úspěchu žalobce a žalovaného byl ve prospěch žalovaného, kterému však náklady řízení nevznikly. Žalobce byl ve větší části neúspěšný, a proto bylo rozhodnuto dle tak, že žádnému z nich náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Žalobce požadoval k úhradě částku 36 750,50 Kč a přiznána byla částka 14 183,50 Kč.

22. Pokud jde o lhůty splatnosti u dlužné částky vzhledem k její výši i spolu s příslušenstvím byla stanovena lhůta delší, jak zákonná 3denní, a to lhůta 15 dnů s ohledem na výši přiznané částky ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích, a to písemně ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí – exekuci.