Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 250/2022-26

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 33.960 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 16.360 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 15.9.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 17.600 Kč, úrok ve výši 5.658,81 Kč, úrok ve výši 25,14% ročně z částky 10.000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a ve výši 25,23% ročně z částky 12.000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11.853,04 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 22.000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 16.360 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 15.9.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 17.600 Kč, úrok ve výši 5.658,81 Kč, úrok ve výši 25,14% ročně z částky 10.000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a ve výši 25,23% ročně z částky 12.000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11.853,04 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 22.000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 16.800 Kč s úroky ve výši 2.269,58 Kč a s úroky ve výši 25,14% ročně z 10.000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 744,79 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10.000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a částky 17.160 Kč s úroky ve výši 3.389,23 Kč a s úroky ve výši 25,23% ročně z 12.000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 1.108,25 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 12.000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 19.12.2019 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaná prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutý úvěr a dále prohlašuje, že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 31.12.2019, kdy poslední splátka byla stanovena na 16.2.2021. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaná uhradila pouze částku 1.200 Kč Poslední platba byla ze strany žalované uhrazena 31.12.2019. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 16.2.2021 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10.000 Kč dále úrokem ve výši 25,14% ročně a to od 17.2.2021. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 7.1.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 7.1.2022. Žalobce požaduje zaplacení částky 16.800 Kč skládající se z jistiny ve výši 10.000 Kč a úhrad za služby ve výši 6.800 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Žalovaná uzavřela dne 7.10.2019 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaná prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutý úvěr a dále prohlašuje, že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutými finančními prostředky se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč počínaje 14.10.2019, kdy poslední splátka byla stanovena na 30.11.2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaná uhradila pouze částku 4.440 Kč Poslední platba byla ze strany žalované uhrazena 12.12.2019. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 30.11.2020 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 12.000 Kč dále úrokem ve výši 25,23% ročně a to od 1.12.2020. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 7.1.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 7.1.2022. Žalobce požaduje zaplacení částky 17.160 Kč skládající se z jistiny ve výši 12.000 Kč a úhrad za služby ve výši 5.160 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o spotřebitelském úvěru specifikované v seznamu pohledávek. Žalobce dále doložil, že pohledávky, která jsou předmětem tohoto sporu, jsou uvedeny v seznamu pohledávek.

Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 13.9.2022. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.

Podle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v případě, že soud shledá, že dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že žalovaná dle vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání

V podání ze dne 3.11.2022 žalobce uvedl, že z karty zákazníka ze dne 7.10.2019 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, z výplatních pásek a z nájemní smlouvy. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným pracovníkem odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaná v kartě zákazníka ze dne 19.12.2019 uvedla, že je zaměstnán jako uklízečka, její měsíční příjem činí 15.390 Kč, nemá úvěr z kreditních karet ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná v kartě zákazníka ze dne 7.10.2019 uvedla, že je zaměstnán jako uklízečka, její měsíční příjem činí 15.581 Kč, nemá úvěr z kreditních karet ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované uvedené v zákaznické kartě, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Vě označené jako karta zákazníka žalovaná uvedla své osobní údaje – je vdaná, stav domácnosti - manželka, počet nezaopatřených dětí – 1, druh bydlení – nájemník, uvedla zaměstnavatele, finanční údaje (čistý příjem – 15.581 Kč, měsíční výdaje – výdaje na bydlení – 5.250 Kč, osobní výdaje 7.000 Kč). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z nájemní smlouvy, pracovní smlouvy, výplatní pásky. Zákaznická karta je dne 7.10.2019 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 7.10.2019 a smluvních podmínek má soud za prokázané, že dne 7.10.2019 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem úrok ve výši 2.400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2.400 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 21.600 Kč, které žalovaná splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Jistina bude předána v hotovosti proti podpisu smlouvy.

Zákaznická karta ze dne 19.12.2019 nebyla soudu předložena. Na výzvu soudu žalobce předložil opětovně zákaznickou kartu ze dne 7.10.2019.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 19.12.2019 a smluvních podmínek má soud za prokázané, že dne 19.12.2019 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem rok ve výši 2.000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2.000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 18.000 Kč, které žalovaná splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Jistina bude předána v hotovosti proti podpisu smlouvy.

Právní předchůdce žalobce. oznámil žalované dopisem ze dne 3.2.2022, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 byly pohledávky včetně příslušenství postoupeny na žalobce.

Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 14.4.2022 k zaplacení pohledávky.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Dne 7.10.2019 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem poplatky ve výši 2.400 Kč, 2.400 Kč a 4.800 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 21.600 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti jistinu. Dle tvrzení žalobce žalovaná zaplatila ve splátkách celkem částku 4.440 Kč. Dne 19.12.2019 (2 měsíce po uzavření první smlouvy) byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem poplatky ve výši 2.000 Kč, 2.000 Kč a 4.000 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 18.000 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti jistinu. Dle tvrzení žalobce žalovaná zaplatila ve splátkách celkem částku 1.200 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 3.2.2022 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Dle tvrzení žalované v kartě zákazníka ze dne 7.10.2019 její příjem ze zaměstnání činila částka 15.581 Kč, která měla být doložena výplatní páskou. Soudu nebyl předložen žádný doklad uvedený v kartě zákazníka. Pokud jde o výdaje, činily celkem 12.250 Kč. V kartě zákazníka je sice uvedeno, že byly ověřeny doklady – nájemní smlouva, pracovní smlouva, výplatní pásky, soudu však nebyl předložen žádný doklad. Karta zákazníka ze dne 19.12.2019 nebyla soudu předložena. Žalobce ani neuvedl, jaké skutečnosti byly z dokladů předložených žalovanou zjištěny (např. kolik činily výdaje dle předložené nájemní smlouvy, zda byly zjištěny jiné výdaje žalované a v jaké výši). Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích i příjmech žalované. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil její schopnost poskytnuté úvěry spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 12.000 Kč a částku 10.000 Kč, kdy žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že částka byla předána v hotovosti. Vzhledem k tomu, že uzavřené smlouvy byly absolutně neplatné, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 22.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 1.200 Kč a 4.440 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 16.360 Kč (12.000 – 4.440 + 10.000 – 1.200) a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 13.9.2022. Nárok se stal splatným 14.9.2022 a žalovaná se dostala do prodlení od 15.9.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 15.9.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 48.767,85 Kč (částku 33.960 Kč + úrok 5.658,81 Kč + 2.493,30 Kč – úrok 25,14% ročně z částky 10.000 Kč od 8.1.2022 do 4.1.2023 + 3.002,70 Kč – úrok 25,23% ročně z částky 12.000 Kč od 8.1.2022 do 4.1.2023 + úrok z prodlení 1.853,04 Kč + 1.800 Kč – úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 22.000 Kč od 8.1.2022 do 4.1.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 17.113 Kč (jistina – 16.360 Kč + 753 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 16.360 Kč od 15.9.2022 do 4.1.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 35%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 65%. Poměr úspěchu tedy činí 30% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.