Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 94/2022-51
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 311 346,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 275 457 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 889,90 Kč, smluvního úroku ve výši 5 076,20 Kč za období od 22. 10. 2020 do 1. 10. 2021, smluvního úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 307 662,90 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 5 528,81 Kč za období prodlení od 22. 10. 2020 do 1. 10. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 307 662,90 Kč od 2. 10. 2021 do 19. 10. 2021 a z částky 32 205,90 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 77 % náhrady celkových nákladů řízení, tedy částku ve výši 46 939,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokátky se sídlem v obec.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 275 457 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 889,90 Kč, smluvního úroku ve výši 5 076,20 Kč za období od 22. 10. 2020 do 1. 10. 2021, smluvního úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 307 662,90 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 5 528,81 Kč za období prodlení od 22. 10. 2020 do 1. 10. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 307 662,90 Kč od 2. 10. 2021 do 19. 10. 2021 a z částky 32 205,90 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 77 % náhrady celkových nákladů řízení, tedy částku ve výši 46 939,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec].</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 311 346,90 Kč, se smluvním úrokem ve výši 5 076,20 za období od 22. 10. 2020 do 1. 10. 2021, se smluvním úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 307 662,90 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 528,81 Kč za období prodlení od 22. 10. 2020 do 1. 10. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 307 662,90 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), dne 22. 10. 2020, a na jejímž základě mu Původní věřitel poskytl úvěr 300 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit měsíčními splátkami po 5 110 Kč, smluvní úrok byl sjednán 12,99 % ročně; dále se žalovaný zavázal platit pojištění úvěru 332 Kč měsíčně. Žalobkyně rovněž uvedla, že před poskytnutím úvěru Původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného – vycházel z údajů sdělených žalovaným, podle nichž měl žalovaný příjem 15 121 Kč (příjem žalovaného byl doložen potvrzením zaměstnavatele), nebyl v insolvenci a nesplácel žádné další úvěry; žalovaný dále uvedl, že jeho výdaje jsou 0 Kč, a proto Původní věřitel výdaje stanovil podle svého interního ekonomického modelu na 5 907 Kč měsíčně; Původní věřitel tak vycházel z toho, že po poskytnutí úvěru bude úvěrové zatížení žalovaného 33,79 %, kdy bude splácet měsíčně 5 110 Kč a z příjmů mu bude zbývat 10 011 Kč. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, a proto Původní věřitel úvěr ke dni 21. 7. 2021 zesplatnil. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena na právnická osoba a.s., IČO, a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2021 na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný na dlužnou částku ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 10. 2020, uzavřené mezi Původním věřitelem a žalovaným soud zjistil, že na jejím základě se Původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, úvěr měl být veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit úvěr celkem 95 měsíčními splátkami po 5 110 Kč, splatnými vždy k 20. dni v měsíci, první splátka měla být uhrazena 20. 11. 2020, poslední pak 20. 9. 2028. Žalovaný se dále zavázal platit z vyčerpané jistiny úvěru smluvní úrok 12,99 % ročně, a dále pojistné za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 332 Kč měsíčně. Úvěr měl být čerpán bezhotovostně na bankovní účet č. bankovní účet Součástí smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a právnická osoba, účinný od 27. 7. 2020 (obojí pro soukromou klientelu).
4. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného o příjmu ze dne 16. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl svobodný, pracoval jako řidič anonymizována dvě slova s pracovním poměrem na dobu neurčitou a jeho průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 15 121 Kč čistého; ze mzdy nebyly žalovanému prováděny srážky.
5. Ze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 20. 10. 2020 soud dále zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, vyučen s maturitou, měl bydlet sám v obecním/státním bytě. Žalovaný dále uvedl, že pracuje u právnická osoba – právnická osoba, a to od datum. Své výdaje uvedl ve výši 0 Kč a požádal o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč.
6. Z vyjádření Původního věřitele k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného (ve spise na č.l. 17) soud zjistil, že z důvodu uvedení výdajů žalovaným ve výši 0 Kč měsíčně byly jeho výdaje Původním věřitelem stanoveny na 5 907 Kč měsíčně, doložený příjem žalovaného měl činit 15 121 Kč měsíčně, přičemž žalovaný neměl splácet žádné jiné úvěry nebo půjčky (Původní věřitel ověřil, že žalovanému žádný jiný úvěrový produkt dříve neposkytnul).
7. Z dopisu Původního věřitele ze dne 19. 6. 2021 soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek úvěru ve výši 18 458 Kč. Dopisem ze dne 21. 7. 2021 pak Původní věřitel poskytnutý úvěr zesplatnil, celková dlužná částka činila 311 646 Kč.
8. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným, plynoucí ze shora uvedené smlouvy o úvěru, byla postoupena s účinností ke dni 1. 10. 2021 na společnost na I- právnická osoba, IČO (smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi Původním věřitelem, jako postupitelem, a právnická osoba a.s., jako postupníkem, dne 22. 9. 2021, včetně přílohy číslo seznamu postoupených pohledávek, v němž je pohledávka za žalovaným uvedena pod položkou číslo), toto postoupení bylo žalovanému příjmení věřitelem písemně oznámeno dopisem ze dne datum, odeslaným dle poštovního podacího archu téhož dne. Následně byla uvedená pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi právnická osoba a.s., jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, dne 1. 10. 2021, včetně seznamu postoupených pohledávek, v němž je pohledávka za žalovaným uvedena pod položkou číslo), postoupení pohledávky bylo žalovanému právnická osoba a.s. písemně oznámeno, a to dopisem ze dne datum, odeslaným téhož dne.
9. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet soud zjistil, že žalovaný řádně uhradil pouze první splátku úvěru; celkem zaplatil Původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutým úvěrem 24 543 Kč.
10. Ze sdělení Původního věřitele ze dne 21. 11. 2022 pak bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl majitelem účtu, na který měl být dle smlouvy úvěr čerpán, tj. účtu č. bankovní účet. Na tento účet žalovaného byla dne datum připsána částka čerpaného úvěru ve výši 300 000 Kč, a to z úvěrového účtu č. bankovní účet (tj. z úvěrového účtu dle smlouvy o úvěru).
11. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 20. 10. 2020 do 31. 10. 2020 pak soud zjistil, že účet byl založen dne 20. 10. 2020, dne 22. 10. 2020 byla na tento účet připsána částka 300 000 Kč (čerpání úvěru). Jiný příjem na účtu nebyl, konečný zůstatek ke dni 31. 10. 2020 činil 7 080 Kč.
12. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou žalovanému dle poštovního podacího archu dne datum.
13. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 22. 10. 2020 s Původním věřitelem smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu Původní věřitel poskytl úvěr 300 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na jeho účet č. bankovní účet, a to dne 22. 10. 2020. Žalovaný se zavázal splatit úvěr 95 měsíčními splátkami po 5 110 Kč, splatnými vždy k 20. dni v měsíci, první splátka měla být uhrazena 20. 11. 2020. Úroková sazba dle smlouvy o úvěru činila 12,99 % ročně, žalovaný se dále zavázal platit Původnímu věřiteli pojistné za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 332 Kč měsíčně. Žalovaný zaplatil z titulu poskytnutého úvěru Původnímu věřiteli celkem 24 543 Kč, z důvodu jeho prodlení s úhradou sjednaných splátek Původní věřitel úvěr ke dni 21. 7. 2021 zesplatnil. Žalovaný požádal Původního věřitele o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč, v době podání žádosti o úvěr byl svobodný, pracoval jako řidič vysokozdvižného vozíku s pracovním poměrem na dobu neurčitou a jeho průměrný měsíční příjem činil 15 121 Kč čistého, ze mzdy mu nebyly prováděny srážky. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že je svobodný, vyučen s maturitou, měl bydlet sám v obecním/státním bytě, Původnímu věřiteli nesplácel žádné úvěry nebo půjčky. Výdaje žalovaný uvedl ve výši 0 Kč měsíčně, Původní věřitel proto při posouzení jeho úvěruschopnosti vycházel z výdajů 5 907 Kč měsíčně, které stanovil za využití interního ekonomického modelu. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena nejprve na právnická osoba a.s., a následně na žalobkyni, žalovaný o tom byl písemně vyrozuměn Původním věřitelem (dopis odeslaný žalovanému 14. 10. 2021), resp. právnická osoba a.s. (dopis odeslaný žalovanému datum). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou.
14. Soud naopak nemá po provedeném dokazování za prokázané, že by Původní věřitel v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši 300 000 Kč žalovanému v říjnu 2020 blíže zkoumal výdaje žalovaného a jeho domácnosti, zejména pak výdaje související s bydlením, a že náležitě ověřil splátkové zatížení žalovaného, neboť ze strany Původního věřitele nebyl učiněn dotaz do žádného registru (s výjimkou vlastní databáze), z něhož by bylo možné ověřit, zda žalovaný splácí nějaký jiný úvěr nebo půjčku, a zda případně není v prodlení, resp. jaká je jeho platební morálka. Původní věřitel si finanční situaci žalovaného nijak neověřil, nezajímal se o to, zda má žalovaný volné finanční prostředky, z nichž bude schopen hradit splátku úvěru ve výši 5 110 Kč měsíčně a sjednané pojistné 332 Kč měsíčně (Původní věřitel neměl k dispozici ani výpis z bankovního účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru).
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
22. V daném případě Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedl zcela nedostatečně a formalisticky, neboť pokud by zjištěné údaje byly skutečně náležitě odborně posouzeny, musel by Původní věřitel dospět k závěru, že úvěr 300 000 Kč nelze žalovanému poskytnout, neboť žalovaný není schopen jej splácet. Původní věřitel bez jakýchkoli podkladů vycházel z výdajů žalovaného 5 907 Kč měsíčně, které nebyly nijak doloženy, a které navíc stanovil zaměstnanec Původního věřitele; žádným způsobem si neověřil, zda má žalovaný volné finanční prostředky pro splácení úvěru, zda nesplácí jinému subjektu další úvěr nebo půjčku. Navíc je třeba dodat, že i sám žalovaný odhadoval, že bude schopen splácet úvěr 100 000 Kč, kdy o úvěr v této výši Původního věřitele požádal, nicméně na základě zcela nedostatečného posouzení úvěruschopnosti pak byl žalovanému poskytnut ze strany Původního věřitele úvěr ve výši 300 000 Kč, tedy několikanásobně vyšší.
23. Žalobkyně byla ze strany soudu poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský osudní řád (dále jen „o. s. ř. “), o tom, že je třeba doplnit tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně však ani po poučení potřebná tvrzení nedoplnila a neprokázala. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že Původní věřitel náležitě a s odbornou péčí posoudil před poskytnutím úvěru ve výši 300 000 Kč žalovanému jeho úvěruschopnost, tedy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr splátkami ve výši 5 110 Kč měsíčně a hradit sjednané pojistné ve výši 332 Kč měsíčně. Pokud i přesto Původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč poskytl, je třeba uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 22. 10. 2020 hodnotit jako absolutně neplatnou, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 275 457 Kč, představující vyčerpanou a nesplacenou jistinou úvěru (žalovaný celkem vyčerpal 300 000 Kč a splatil 24 543 Kč – veškeré platby žalovaného je třeba s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započítat na částku, která byla žalovanému na základě neplatně uzavřené smlouvy o úvěru Původním věřitelem skutečně poskytnuta, tj. na vyčerpanou„ jistinu úvěru“), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 20. 10. 2021, kdy nejpozději k tomuto datu byl žalovaný v prodlení (žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky v oznámení Původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2021, které bylo dle poštovního podacího archu odesláno žalovanému téhož dne, tj. 14. 10. 2021; tato výzva byla žalovanému doručena 18. 10. 2021 - dle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání; žalovaný tak byl povinen zaplatit dlužnou částku nejpozději dne 19. 10. 2021, a pokud tak neučinil, je od následujícího dne, tj. od 20. 10. 2021 v prodlení) do zaplacení.
24. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 889,90 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou 311 346,90 Kč a přiznanou částkou 275 457 Kč), smluvního úroku ve výši 5 076,20 Kč za období od 22. 10. 2020 do 1. 10. 2021, smluvního úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 307 662,90 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 5 528,81 Kč za období prodlení od 22. 10. 2020 do 1. 10. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 307 662,90 Kč od 2. 10. 2021 do 19. 10. 2021 a z částky 32 205,90 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Požadované smluvní úroky nebylo možné žalobkyni z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru přiznat, přičemž prodlení žalovaného nebylo prokázáno dříve, než právě ke dni 20. 10. 2021.
25. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 77 % - žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 275 457 Kč a neúspěšná ohledně částky 35 889,90 Kč, tedy ve vztahu k celkové původně žalované částce ve výši 311 346,90 Kč byla žalobkyně úspěšná v 88,5 %, neúspěšná v 11,5 % - žalobkyni proto byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím jejímu úspěchu sníženému o její neúspěch, tedy uvedených 77 %.
27. Celkové náklady řízení vynaložené žalobkyní činily 60 960,50 Kč a tvořil je zaplacený soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 12 454 Kč, náhrada hotových výdajů za čtyři úkony ve věci (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, podání žaloby, účast u jednání soudu dne 13. 12. 2022; tarifní hodnota 275 457 Kč, jeden úkon 9 420 Kč) ve výši 37 680 Kč podle § 7 bod 6 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen „a. t.“), čtyři režijní paušály po 300 Kč v celkové výši 1 200 Kč podle § 13 a. t., náhrada cestovních výdajů ve výši 808 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve spojení se zákonem č. 262/2006 Sb. , zákoník práce , a vyhláškou č. 511/2021 Sb. (jedna cesta z obec do obec a zpět v délce 106 km; vozidlo značka automobilu, registrační značka, průměrná spotřeba motorové nafty 6,2 l číslo km při ceně 47,10 Kč, opotřebení vozidla 4,70 Kč/km), náhrada za promeškaný čas v délce čtyř půlhodin ve výši 400 Kč podle § 14 a. t. a 21 % daň z přidané hodnoty z částky 40 088 Kč ve výši 8 418,50 Kč. Žalobkyni tak byla vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 46 939,60 Kč, tedy 77 % z celkových nákladů řízení ve výši 60 960,50 Kč.
28. Pokud pak žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení rovněž za písemné vyjádření ze dne datum (ve spise na č.l. 14), tedy za jeden další úkon právní služby, pak soud tento nárok neshledal důvodným. Uvedené vyjádření žalobkyně bylo doplněním podané žaloby na základě výzvy soudu, přičemž žalobkyně byla vyzvána k doplnění tvrzení (a doložení důkazů), které měly být obsaženy již v podané žalobě. Nejednalo se tak o účelně vynaložené náklady, a soud proto žalobkyni za tento úkon náhradu nákladů řízení nepřiznal.
29. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.