Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

230 C 11/2022-82

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, obec a číslo - obec

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec a číslo - část obce

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného, obec

o zaplacení 34 830,41 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 232 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 232 Kč za období od 7.1.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 9 598,41 Kč, co do úroku ve výši 4 759,84 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 438,7 Kč, co do úroku ve výši 8,5% ročně z částky 32 420,21 Kč za období od 7.1.2022 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 14 768 Kč za období od 7.1.2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 542 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 232 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 232 Kč za období od 7.1.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 9 598,41 Kč, co do úroku ve výši 4 759,84 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 438,7 Kč, co do úroku ve výši 8,5% ročně z částky 32 420,21 Kč za období od 7.1.2022 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 14 768 Kč za období od 7.1.2022 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 542 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15.7.2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroku ve výši 12,5% p.a. v pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 923 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 20. 8. 2019. Ačkoliv žalovaný úvěr čerpal, v rozporu se smlouvou jej řádně nesplácel (hradil pouze prvních 16 měsíčních splátek), žalobkyně tak v souladu se smlouvou úvěr ke dni 29.12.2021 zesplatnila. Zůstatek úvěru v žalované výši se skládá z dlužné jistiny ve výši 32 430,41 Kč a poplatků ve výši 2 410 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 4759,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 438,70 Kč, smluvní úrok ve výši 8,5% ročně z dlužné jistiny za období od 7.1.2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z dlužné jistiny od 7.1.2022 do zaplacení.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že vědoma si své zákonné povinnosti důkladně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy o úvěru. Z bankovního registru klientských informací žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zjistila, že žalovaný má mimo závazku u žalobkyně čtyři další dluhy vyplývající ze smlouvy o spotřebním úvěru ze dne 27.11.2018, smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 21.1.2019, smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 4.4.2019 a smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 21.1.2019, přičemž souhrnná měsíční splátka těchto dluhů činila 1 373 Kč měsíčně. Dále žalobkyně tvrdila, že komplexně vyhodnotila finanční situaci žalovaného, když kontrolou příjmů na jeho běžném účtu spolehlivě zjistila jeho příjem v průměrné výši 18 881,71 Kč měsíčně, dále pak byl na účtu žalovaného zjištěn mimořádný příjem ve výši 110 000 Kč ze dne 25.6.2019. Dále žalobkyně zjistila pravidelné měsíční výdaje žalovaného ve výši 16 507 Kč (tj. náklady na pojištění 1 500 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, částka představující životní minimum ve výši 3 410 Kč, výdaje žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěru ve výši 5 123 Kč a výdaje žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 2 474 Kč). Žalobkyně tak uzavřela, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného činí 18 089 Kč, což je 52,29 % pravidelných příjmů ze mzdy, pročež je úvěruschopnost žalovaného zjevně dána; situace žalovaného splňovala i interní podmínku žalobkyně o rezervě ve výši 15% příjmu nastavenou interním skoringem žalobkyně. Lustrace žalovaného v databázi SOLUS, insolvenčním rejstříku a aplikaci Neplatné doklady pak byla negativní.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání nařízenému na 7.11.2022 se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán.

4. Soud ve věci provedl následující listinné důkazy.

5. Ze smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek, žádosti o poskytnutí úvěru, standardních informací o spotřebitelském úvěru a sazebníku poplatků bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15.7.2019 smlouvu o úvěru v listinné podobě, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 12,5 % ročně splatit pravidelnými měsíčními anuitními splátkami po 923 Kč, splatnými vždy k 20. dni daného měsíce, a to počínaje dnem 20.9.2019. Z historického výpisu úvěru ve spojení s interním účetním dokladem vyplývá, že žalovaný úvěr ve výši 40 000 Kč čerpal dne 15. 7. 2019.

6. Výzvou ze dne 10.11.2021 bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne 25.6.2019 uzavřena další, resp. předcházející smlouva o úvěru, na základě které byl žalovaným čerpán úvěr ve výši 110 000 Kč, přičemž ke dni 9.11.2021 dlužil žalovaný splátky úvěru ve výši 34 029,37 Kč.

7. Výzvou ze dne 10.11.2021, odeslanou následujícího dne (viz poštovní podací arch), vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 13 706,99 Kč, kterou jí žalovaný měl dlužit na základě úvěrové smlouvy ze dne 15.7.2019, a to do 29.12.2021 s upozorněním, že pro případ nezaplacení této částky bude celý úvěr zesplatněn.

8. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

1. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Podle , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

14. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně ještě před uzavřením smlouvy o úvěru ( a násl. ) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitelka ( ) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka ( ) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní ( ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j.  – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

16. Soud má za to, že žalobkyně v daném případě řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. S ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která je bankou, měla žalobkyně údaje o výši příjmů ze mzdy a zaměstnavateli žalovaného v horizontu sedmi měsíců dostatečně spolehlivě doloženy interními výpisy z bankovního účtu. Soud však má za to, že údaje o poměru příjmů (průměrný měsíční příjem ze mzdy po dobu 7 měsíců ve výši 18 881 Kč) a výdajů žalovaného (16 507 Kč) nebyly posouzeny s odbornou pečlivostí, když rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 2 374 Kč, nikoli 18 089 Kč, jak bylo tvrzeno žalobkyní. Žalovanému tak zbývalo k volnému užití pouze 12,6 % příjmů, což nesplňuje ani žalobkyní tvrzenou interně stanovenou podmínku 15 % volných finančních prostředků z měsíčních příjmů žadatele o úvěr coby finanční rezervy (a to za situace, kdy žalobkyně do výdajů žalovaného zahrnula závazky u poskytovatelů úvěrů ve výši 7 597 Kč a na běžnou obživu žalovaného pouze částku životního minima ve výši 3 410 Kč a výdaj na bydlení ve výši 4 000 Kč). Žalobkyně tak při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr početní chybou nedodržela ani své interně stanovené kontrolní mechanismy posuzování úvěruschopnosti klienta.

17. Vysvětlení žalobkyně doplněné při ústním jednání dne 7. 11. 2022 o skutečnosti, že žalobkyně při procentuálním výpočtu poměru příjmů a výdajů vycházela nejen z pravidelných příjmů žalovaného ze mzdy, ale i z mimořádného příjmu žalovaného 110 000 Kč ze mzdy ze dne 25.6.2019, soud v rámci svého rozhodování nezohlednil. Výzvou ze dne 10. 11. 2021 bylo totiž prokázáno, že částka 110 000 Kč připsaná na účet žalovaného dne 25.6.2019 je čerpaným úvěrem z úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky tohoto řízení dne 25.6.2019 (tedy poskytnutým žalovanému právě žalobkyní), a to v rozmezí několika týdnů před uzavřením posuzovaného úvěrového obchodu, nejedná se tedy o příjem z výdělečné činnosti. Částka 110 000 Kč coby čerpané úvěrové prostředky tak nemůže být podle názoru soudu zohledněna jako příjem žalovaného dostatečný pro čerpání dalších úvěrů. Opačný výklad by vedl k porušení smyslu zákona, neboť smyslem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je objektivně posoudit finanční situaci žadatelů o úvěr a zamezit mj. pádu do dluhových spirál.

18. Soud tedy uzavřel, že v daném případě před uzavřením smlouvy o úvěru existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr; ten tak byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, smluvní pokutě a splatnosti.

19. Žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 40 000 Kč, z nichž jí žalovaný vrátil 16 splátek po 923 Kč, celkem tedy 14 768 Kč. příjmení poskytnutých finančních prostředků ve výši 25 232 Kč představuje bezdůvodné obohacení ( a ) na straně žalované, které je žalovaný povinen podle věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

20. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 10. 11. 2021 k úhradě dlužné částky do 29. 12. 2021. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem ( věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem 30. 12. 2021 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle a ve výši určené Žalobkyně však žalobou požadovala úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 7.1.2022.

21. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 25 232 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 7.1. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o Ve zbývající části (tj. zejména co do poplatků, kapitalizovaných a nekapitalizovaných úroků z úvěru a prodlení) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

22. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle Žalobkyně z procesního hlediska se svou žalobou uspěla z větší části (žalobkyně uspěla co do 25 232 Kč, žalovaný co do 9 598 Kč), má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšnému žalovanému, tj. na 45 % náhrady. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za 4,5 úkonu právní služby po 2 500 Kč - tj. příprava a převzetí zastoupení dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), sepis žaloby dle a. t., předžalobní výzva dl a.t. (úkon v poloviční sazbě), písemné vyjádření ze dne 18.10.2022 dle a. t. a účast při jednání dne 7.11.2022 podle a.t.; dále pak paušální náhrada hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 300 Kč podle ) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle a v sazbě 21 % ve výši 2 667 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží i soudní poplatek ve výši 1 394 Kč. Celková výše náhrady tak činí 16 761 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část v rozsahu 45 %, tj. 7 542 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku ( ) k rukám zástupce žalobkyně ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení,

a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na

nařízení exekuce.