Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 71/2022-47

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

proti;

žalované: ; celé jméno žalovaného, datum narození, polská státní příslušnice

bytem posledně ulice a číslo, PSČ obec,

t. č. neznámého pobytu,

zastoupená opatrovníkem advokátkou

Mgr. jméno příjmení příjmení,

sídlem adresa

o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení p.a. z částky 50 000 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 2 108,80 Kč, 18,9% úrok p.a. z částky 50 000 Kč od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021 a 8,5% úrok p.a. z částky 50 000 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 777,92 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení p.a. z částky 50 000 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 2 108,80 Kč, 18,9% úrok p.a. z částky 50 000 Kč od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021 a 8,5% úrok p.a. z částky 50 000 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 777,92 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 1. 2022 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne 23. 7. 2021 uzavřena Rámcová smlouva číslo k ní téhož dne Dodatek č. 1, na základě níž poskytla žalobkyně žalované kontokorentní úvěr s limitem 50 000 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, proto žalobkyně prohlásila úvěr dne 1. 11. 2021 za splatný. Žalobkyně po žalované nárokuje zaplacení jistiny ve výši 50 000 Kč a nesplaceného smluvního úroku z kontokorentu ve výši 2 108,80 Kč.

2. Protože se soudu žádným způsobem nepodařilo zjistit současný pobyt žalované polské státní příslušnice, ustanovil jí v souladu s ustanovením opatrovníka z řad advokátů k ochraně jejích zájmů. Opatrovník namítnul, že není uvedeno, k jakému porušení povinností žalovanou došlo, a v jaké výši byl kontokorent žalovanou vyčerpán. Dále rozporoval nárok žalobkyně na smluvní úrok a úrok z prodlení i výši smluvního úroku.

3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to rámcové smlouvy, dodatku č. 1, obchodních podmínek, podmínek pro používání kontokorentu, předsmluvního formuláře, mimořádného výpisu, přehledu plateb kontokorentu, zesplatňujícího dopisu včetně podacího archu, y na – 14 spisu a úvěrové zprávy na .

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Z Rámcové smlouvy číslo ze dne 23. 7. 2021 soud zjistil, že tohoto dne žalobkyně jako banka a žalovaná uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byl závazek zřídit a vést pro žalovanou běžný účet č. bankovní účet a elektronické bankovnictví. V dodatku č. 1 ke smlouvě z téhož dne si strany sjednaly kontokorentní úvěr k běžnému účtu ve výši 50 000 Kč. Strany si sjednaly, že splácení úvěru bude průběžné, každým připsáním peněz na běžný účet číslo bankovní účet. Kontokorent je úročen a tyto úroky má žalovaná povinnost platit. Úroky jsou počítány denně tak, že se vezme aktuálně vyčerpaná část kontokorentu na konci každého dne a ta se úročí roční úrokovou sazbou 18,90 %. Součet těchto úroků za daný kalendářní měsíc banka žalované zaúčtuje ke dni jejich splatnosti, kterým je vždy první den následujícího kalendářního měsíce. Tyto úroky si na konci dne jejich splatnosti strhne z běžného účtu, ze kterého žalovaná může kontokorent čerpat. V případě, kdy nebude možné úroky strhnout z jejích peněz, bude o tyto zaúčtované úroky navýšeno čerpání kontokorentu. Žalobkyně stanovila tři podmínky používání kontokorentu. První podmínkou je, že žalovaná svůj kontokorent splatí do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostanete do minusu. Jinými slovy, do jednoho roku od přečerpání běžného účtu bankovní účet se musí dostat do plusu. Druhou podmínkou je, aby v případě, kdy žalovaná má u žalobkyně úvěr s anuitním splácením nebo hypotéku, přišla na běžný účet částka odpovídající výši splátek Vašeho úvěru a hypotéky. Pokud tedy v jednom měsíci má splátku hypotéky 5 000 Kč a splátku úvěru 1 500 Kč, v daném měsíci musí být na tento běžný účet připsána částka alespoň 6 500 Kč. Třetí podmínkou je, že k datu měsíční splatnosti úroků bude mít na běžném účtu, ze kterého může kontokorent čerpat, k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. V případě prodlení může žalobkyně úvěr zesplatit. Pak banka bude dále vše, co jí žalovaná dluží, úročit aktuálním úrokem a navíc úročit zákonným úrokem z prodlení. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovaná vybrala dne 27. 7. 2021 v hotovosti z kontokorentu částku 50 000 Kč a že na úvěr nebylo ničeho uhrazeno. Z oznámení o zesplatnění ze dne 1. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 1. 11. 2021, a vyzvala ji k úhradě celého dluhu ve výši 52 108,80 Kč do 10. 11. 2021. Z podacího archu soud zjistil, že dopis byl odeslán žalované dne 2. 11. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

12. Podle ust. a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela částku 50 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o kontokorentním úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalovaná sice tvrdila, že výše její mzdy je 22 000 Kč, ale žalobkyně toto tvrzení žádnou u prokazující pravdivost tvrzení žalované nedoložila, a ani jinak žalobkyně blížeji příjmovou stránku žalované nezkoumala, nevyžádala si pracovní smlouvu, aby zjistila, zda žalovaná má pracovní smlouvu na dobu neurčitou či určitou, což vzhledem k předpokládanému dlouhodobému smluvnímu vztahu u kontokorentního úvěru nepochybně hraje důležitou roli, zda bude žalovaná do budoucna schopna splácet své závazky, což by např. u pracovní smlouvy na dobu určitou bylo značně nejisté. Žalobkyně rovněž blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalované. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalované, k její životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení vycházela z obecných ekonomických modelů, aniž by se snažila výdaje žalované více konkretizovat a aniž by si je nechala doložit. Soud na základě zjištěných skutečností i v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě výpisu z účtu žalované. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšla žalobkyně pouze z tohoto výpisu a z prohlášení žalované, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací, nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných společností a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů a údajů o výdajích poskytnutých samotnou žalovanou, jevících se jako velmi nevěrohodné a neodpovídající potřebám reálného života, zejména pokud jde o paušální pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru 8 000 Kč, přičemž není patrné, co je v této částce zahrnuto, zda jsou v této částce zahrnuty i nájemné, energie a služby, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

15. Soud proto posoudil právně vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení a žalovanou zavázal vydat žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi žalované prokazatelně poskytnutou jistinou 50 000 Kč a žalovanou dosud zaplacenou částkou 0 Kč, což činí částku 50 000 Kč. Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 50 000 Kč ode dne 11. 11. 2021 do zaplacení, když dle soudu lze zesplatňující dopis z 1. 11. 2021 stanovující lhůtu k dobrovolné úhradě do 10. 11. 2021 lze brát i jako výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. tak, že soud zavázal žalovanou zaplatit dlužnou pohledávku do tří dnů od právní moci rozsudku. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i ujednání o smluvních úrocích a další vedlejší ujednání smlouvy. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 108,80 Kč, 18,9% úroku p.a. z částky 50 000 Kč od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021 a 8,5% úroku p.a. z částky 50 000 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, proto soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.

16. Vzhledem k výše uvedenému proto soud námitky opatrovníka žalované (k jakému porušení povinností žalovanou došlo, nárok žalobkyně na smluvní úrok a úrok z prodlení a výše smluvního úroku) považoval za bezpředmětné. Žalobkyně pak výpisem z účtu prokázala, v jaké výši byl kontokorent žalovanou vyčerpán.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí 88 % původně žalované částky, její neúspěch 12 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 76 %. Soud proto přiznal žalobkyni 76 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 4 970,95 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 2 500 Kč a cestovní náklady za cestu automobilem z obec do obec a zpět k jednání soudu ve výši 2 470,95 Kč 76 % z částky 4 970,95 Kč činí 3 777,92 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).