Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 73/2022-186

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

t. č. neznámého pobytu

zastoupená opatrovnicí, advokátkou titul jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 287 540,03 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 274 420,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 274 420,78 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci částku 13 119,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 20 661,47 Kč, úrok 4,9 % ročně z částky 284 490,03 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 17 341,55 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 119,25 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 28 220 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

IV. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 274 420,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 274 420,78 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci částku 13 119,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 20 661,47 Kč, úrok 4,9 % ročně z částky 284 490,03 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 17 341,55 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 119,25 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 28 220 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. IV. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 287 540,03 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 29. 3. 2019 smlouvu o úvěru číslo, na základě níž se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 300 000 Kč, a to pokud bude požádáno o čerpání úvěru do dne 1. 4. 2019. Použití peněžních prostředků bylo částečně účelově vázáno na uhrazení úvěru ze smlouvy číslo ze dne 28. 5. 2018, ve zbylé části nebyly prostředky nijak účelově vázány. Úvěr je u žalobce veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet Součástí smlouvy o úvěru jsou dle článku I. odst. I.1 Smlouvy i obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry. Žalovaná vyčerpala úvěr tak, že dnem 1. 4. 2019 vyčerpala částku ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala předmětný úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 784 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka měla být zaplacena dne 15. 5. 2019 a poslední při řádném splácení měla být zaplacena 15. 4. 2027. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit spolu s úvěrovým úrokem, přičemž výše úrokové sazby činí dle Smlouvy 4,9 % ročně. Dále žalobce uvedl, že dle článku 8 odst. 8.2 Všeobecných obchodních podmínek, pokud je žalovaná v prodlení se splácením jakékoliv částky vůči žalobci, je žalobce oprávněn požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, tedy prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení. Dle článku I. odst. I.7 Smlouvy je žalobce oprávněn požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení v zákonné výši. Protože úvěr nebyl žalovanou řádně a včas splácen, byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 15. 7. 2020. Ke dni 9. 4. 2021 (datum podání žaloby) činí pohledávka žalobce částku 325 543,02 Kč, t. j. jistina úvěru po splatnosti ve výši 284 490,03 Kč, poplatky po splatnosti ve výši 3 050 Kč a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 4,9 % ročně z jistiny pohledávky ve výši 284 490,03 Kč z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, t. j. ode dne 15. 7. 2020 (zesplatnění) v kapitalizované výši 20 661,44 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny a poplatků ve výši 287 540,03 Kč z nezaplacených splátek do zesplatnění a ode dne zesplatnění, t. j. ode dne 15. 7. 2020 do dne podání žaloby v kapitalizované výši 17 341,55 Kč, a to v souladu se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami. Tyto částky tedy žalobce po žalované požaduje.

2. Opatrovník žalované ve svém vyjádření uvedl, že namítá skutečnost, že nelze ověřit, zda smlouvou skutečně podepsala žalovaná a navrhuje, nechť žalobkyně dostatečným způsobem doloží, že smlouva byla skutečně podepsána osobou, která je žalovaná. Z předložených listinných důkazů plyne, že smlouva měla být uzavřena osobou se jménem a osobními údaji žalované, nicméně nelze mít za to, že podpis na smlouvě je skutečně této osoby. Dále opatrovník upozorňuje na fakt, že z povolení odkladu splátek není zřejmé, zda se splátky odkládají tak, že žalovaná nemusela hradit splátku v měsíci listopadu 2019, v prosinci 2019 a lednu 2020 s tím, že další splátka měla být uhrazena do 15. 2. 2020 anebo odklad spočíval v odkladu měsíců prosinec 2019, leden 2020 a únor 2020 a další běžná splátka měla být uhrazena až k 15. 3. 2020. S ohledem na poplatky, které souvisejí s prodlením dluhu, má opatrovník za to, že je nutné, aby žalobce upřesnil, za jaké konkrétní období žádá příslušenství. Dále opatrovník uvedl, že vznáší námitku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované. Z předložené listinné dokumentace plyne, že žalobce se dotazoval žalované ohledně její osoby tak, že zjistil, zda se jedná o osobu zaměstnanou ve společnosti právnická osoba na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 18 460 Kč mající základní vzdělání, vdovu žijící v nájemním bytě, měsíčně hradící závazek 3 052 Kč. Dále mělo dojít k lustraci žalované v databázi SOLUS, BRKI, NRKI a k využití Telco Score, nicméně žádná prokazující, že skutečně žalobce učinil příslušnou lustraci, spolu s žalobou doložena nebyla. Opatrovník tak má za to, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost, když řádně neověřoval úvěruschopnost žalované. Je zřejmé, že se žalobce spokojil s pouhým prohlášením žalované, že jí uvedené údaje jsou správné, sám si ničeho neověřoval, nežádal po žalované doložení nájemní smlouvy, pracovní smlouvy, nezjišťoval ani pravidelné běžné měsíční náklady žalované. Pokud údajně měla žalovaná doložit historii běžného účtu, kam je jí zasílán pravidelný příjem, pak tento dokument nebyl jako důkaz k žalobě přiložen. V tomto smyslu opatrovník upozorňuje, že i doložení historie běžného účtu je nedostatečným zjišťováním úvěruschopnosti, je zde nutné vycházet i z jednotlivých plateb/výběrů, které jsou ve výpisu z účtu uvedeny a tyto porovnat se všemi zjištěnými doloženými a ověřenými skutečnostmi. Ze všech těchto důvodů opatrovník navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Žalobce následně uvedl, že považuje za dostatečně prokázanou skutečnost, že byla uzavřena smlouva o úvěru se žalovanou. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem, a to dvěma zaměstnanci banky. Rovněž v budoucnu byla totožnost žalované ověřena třetím pracovníkem banky při žádosti o změnu úvěru ze dne 25. 10. 2019. I v tomto případě byla totožnost ověřena z občanského průkazu žalované. Konečně a zejména žalobce dokládá uzavření smlouvy výpisem z účtu žalované, kdy sjednané finanční prostředky skutečně byly vyplaceny na účet žalované. Výpis z účtu je v souladu s ustálenou judikaturou důkazem o tom, že finanční prostředky byly skutečně poskytnuty. Dále žalobce uvedl, že do spisu zakládá historii účtu ZUHI, kde jsou patrné běžné transakce žalované, tedy je zde patrná i ta skutečnost, že žalovaná svůj dluh po určitou dobu splácela. První splátku žalovaná uhradila dne 15. 4. 2019 ve výši 571,67 Kč. Dále 15. 5. 2019 uhradila 4 034 Kč, 15. 6. 2019 4 034 Kč, 15. 7. 2019 3 919,27 Kč, 1. 7. 2019 9 15,92 Kč, 15. 8. 2019 111,33 Kč, 19. 8. 2019 3 925,03 Kč, 15. 9. 2019 4 034 Kč a 15. 10. 2019 4 034 Kč. Z těchto částek tedy na jistinu bylo zaplaceno 15 509,97 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, pak žalobce zkoumal příjem, který byl zjištěn na základě deklarace a doložení příjmů (historie běžného účtu v peněžní ústav) – 18 460 Kč, dále zkoumal výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity – 12 504,72 Kč. Výdaje byly vypočteny na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti včetně vyživovaných členů, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby na pojištění. Dále žalobce zkoumal platební kapacitu, která vypočtena systémem činila 5 955,28 Kč. Platební kapacita pro splátku ve výši 3 784 Kč tedy byla dostatečná s tím, že zaměstnání bylo na dobu neurčitou. Dále žalobce zkoumal zadluženost žalované, která byla zjišťována z transakcí žalované plus CBCB – O.K. bez negativních informací, dále rizikovost klienta a dále risk KO KRITÉRIA. Žalobce tak má za to, že s péčí řádného hospodáře prověřil úvěruschopnost žalované splácet, když vycházel ze všech jím dostupných prostředků, zároveň v případech, kdy je to možné, klade žalobce velkou váhu na historii transakcí, kterou u dlužníků disponuje. Žalobce tedy má za to, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Pokud by soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované dostatečně, pak navrhuje, aby soud přiznal žalobci bezdůvodné obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení od výzvy k zaplacení a náklady řízení.

4. Opatrovník žalované následně uvedl, že žalobce pokud jde o vyjádření týkající se úvěruschopnosti žalované nedoplnil nic dalšího, co by nevyplývalo z žalobního návrhu a příloh. Pokud jde o finanční stránku žalované, pak zde žalobce nesplnil své zákonné povinnosti vyplývající z § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále opatrovník uvedl, že pokud žalobce nedoložil k žalobě historii běžného účtu žalované, kterou měl k dispozici, neboť žalovaná měla zřízený běžný účet u žalobce, vyplývá z toho, že historie běžného účtu žalobcem prověřována nebyla. Pokud jde o výdaje, zde se žalobce spokojil pouze s obecnými tvrzeními, která však nejsou k prokázání úvěruschopnosti dostačující. Je nepřípustné vycházet pouze zákonem stanoveného životního minima a z pouhých ničím nedoložených tvrzení žalované k relevantním výdajům, které lze rozumně doložit. Opatrovník žalované tedy setrvává na tom, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost ověřit úvěruschopnost žalované a navrhl zamítnutí žaloby.

5. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokazoval žádostí o poskytnutí úvěru, z níž bylo zjištěno, že jako žadatel je uvedena žalovaná, žádá o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč. Žalovaná zde uvedla, že je vdova, má základní vzdělání, bydlí v nájemním bytě, je zaměstnána na dobu neurčitou s příjmem 18 460 Kč čistého. U výdajů uvedla pouze měsíční výši splátek úvěru 3 052 Kč. Žádost je ze dne 29. 3. 2019. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 29. 3. 2019. Žalovaná je zde označena jménem, příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Z této smlouvy bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr do celkové výše 300 000 Kč, přičemž tento úvěr poskytuje účelově na předčasné splacení všech peněžitých závazků žalované vyplývajících ze smlouvy uzavřené mezi žalovanou a žalobcem číslo uzavřené dne 22. 5. 2018 ve výši 169 466,38 Kč a bezúčelově ve výši případného rozdílu mezi úvěrovým limitem a součtem uvedených závazků žalované. Žalobce se zavázal bezúčelovou část úvěru poskytnout žalované převedením na účet č. bankovní účet vedený na jméno žalované. Z této smlouvy bylo dále zjištěno, že vyčerpaný a nesplacený úvěr bude úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 4,90 % ročně. Celková částka, kterou je třeba zaplatit činí 363 801,61 Kč. Žalovaná se zavázala dále hradit poplatky, přičemž výše měsíčního poplatku k datu podpisu smlouvy činí 250 Kč. Žalovaná se zavázala úroky a jistinu úvěru zaplatit v 96 měsíčních splátkách vždy k 15. dni v měsíci po 3 784 Kč s tím, že první splátka bude splatná dne 15.5. 2019 a poslední 15. 4. 2027. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru, vysvětlením předsmluvních informací a základních informací o jednotlivých druzích spotřebitelských úvěrů, informací k pojištění dlužníků ze spotřebitelských úvěrů, přičemž žalovaná prohlásila, že tyto y obdržela a seznámila se s nimi. Ze žádosti o změnu úvěru ze dne 25. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná žádá o odklad splátek o 3 měsíce v rámci Flexi půjčky. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem č. číslo. Z oznámení žalobce bylo zjištěno, že žalované v období od 15. 11. 2019 je odložena celá anuitní splátka s tím, že splácení začíná od 15. 2. 2020. Z oznámení o zesplacení úvěru ze dne 21. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalované, že vzhledem k tomu, že je i nadále v prodlení s hrazením splátek, využili svého práva a v souladu se smluvními podmínkami prohlásili k 15. 7. 2020 všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého dluhu ke dni 28. 7. 2020 s tím, že dlužná částka činí 298 804,44 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků). Dále bylo po provedeném dokazování zjištěno, že žalovaná byla k zaplacení dlužných částek opakovaně vyzývána. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná dne 1. 4. 2019 čerpala úvěr ve výši 300 000 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokazoval výpisy z účtu žalované č. bankovní účet za období od 1. 12. 2015 do 28. 2. 2019 a své tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované pak prokazoval výpisy CRIF, CBCB.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu a násl. . Soud má za dostatečně prokázané, že smlouvu uzavřela žalovaná, když ve smlouvě jsou uvedeny údaje týkající se žalované, v žádosti o odklad splátek je dále uvedeno i číslo občanského průkazu, z čehož tedy vyplývá, že totožnost žalované byla řádně ověřena. Žalovaná při uzavření úvěrové smlouvy vystupovala v pozici spotřebitele, a proto se na úvěrovou smlouvou vztahuje rovněž o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v  zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (Srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

7. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda žalobce splnil svou povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalované, neboť žádným způsobem neověřoval výdaje žalované, nýbrž se spokojil pouze s tím, co žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru, kde však nejsou s výjimkou výše měsíčních splátek úvěru uvedeny žádné jiné výdaje žalované. Žalobce tedy žádným způsobem výdaje žalované neověřoval, ať už jde o výdaje na bydlení, dopravu do zaměstnání, záliby, stravu, apod. Žalobce si byl vědom toho, že žalovaná má vůči němu povinnost z předchozího smluvního vztahu a žádá o další úvěr. Ani tato skutečnost žalobce nepřiměla k podrobnějšímu zkoumání příjmů a zejména výdajů žalované. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Žalobce tak má vůči žalované pouze nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná převzala na základě neplatné smlouvy částku 300 000 Kč, je povinna dle § 2991 a § 2993 obč. zákoníku vydat žalobci bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila žalobci celkem částku 25 579,22 Kč tak, jak vyplývá z tvrzení žalobce, když tato částka nebyla žalovanou sporována, je povinna vrátit žalobci částku 274 420,78 Kč představující bezdůvodné obohacení, které žalované vzniklo. V této části soud tedy žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit částku 274 420,78 Kč. Ve zbytku, vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána jako absolutně neplatná, byly nároky žalobce zamítnuty. Soud dále žalobci přiznal v souladu s  obč. zákoníku zákonný úrok z prodlení od 1. 4. 2022 do zaplacení, když výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s  v platném znění.

8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k úspěchu a neúspěchu žalobce, kdy bylo přihlédnuto k částce, která byla žalobci přiznána a k částce, kterou žalobce požadoval včetně příslušenství, byl žalobce úspěšný ve výši 70 %. Z tohoto důvodu má žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve výši 40 % Náklady řízení žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 11 502 Kč a dále odměnou za právní zastoupení dle v platném znění za 5 úkonů právní pomoci po 9 460 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne 21. 11. 2022 a účast u jednání dne 14. 12. 2022), s 5 režijními paušály po 300 Kč, vše zvýšeno o 21% DPH ve výši 10 248 Kč Celkem tedy náhrady řízení žalobce činí 70 550 Kč. S ohledem na shora uvedené tedy soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení částku 28 220 Kč.

9. O náhradě nákladů státu, které jsou představovány odměnou ustanoveného opatrovníka, bylo rozhodnuto podle V souladu s citovaným ustanovením bylo rozhodnuto tak, že státu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.