Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 168/2022-86

Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem

se sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 18.000 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6.450 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.550 Kč

- s úrokem ve výši 7.386,14 Kč

- s úrokem 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od datum do zaplacení

- s úrokem z prodlení ve výši 2.491,03 Kč

- s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od datum do datum

- s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 3.550 Kč za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7.250 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 750 Kč

- s úrokem ve výši 5.503,04 Kč

- s úrokem 23,72 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od datum do zaplacení

- s úrokem z prodlení ve výši 1.855,08 Kč

- s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od datum do datum

- s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 750 Kč za dobu od datum do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6.450 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.550 Kč - s úrokem ve výši 7.386,14 Kč - s úrokem 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 2.491,03 Kč - s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 3.550 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7.250 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 750 Kč - s úrokem ve výši 5.503,04 Kč - s úrokem 23,72 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 1.855,08 Kč - s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 750 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci z jednoho nároku 10.000 Kč s úrokem ve výši 7.386,14 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.491,03 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky za tutéž dobu. Z druhého nároku žalobce požaduje 8.000 Kč s úrokem ve výši 5.503,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.855,08 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o půjčce. Dne datum byla uzavřena první smlouva a žalovaný na základě ní obdržel v hotovosti 10.000 Kč. Zavázal se zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 1.400 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, celkem 17.400 Kč formou 58 splátek po 300 Kč týdně. Žalovaný však uhradil pouze 3.550 Kč, což bylo započteno na úrok a na poplatky. Žalovaný tak dluží 10.000 Kč na jistině. Úrok ve výši 7.386,14 Kč byl vypočten v sazbě 23,72 % ročně z této jistiny za dobu od datum do datum. Úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 2.491,03 Kč byl vypočten v sazbě 8,05 % ročně z téže jistiny za dobu od datum do datum. Druhou smlouvu o půjčce uzavřel žalovaný s původním věřitelem dne datum a na základě ní mu byly poskytnuty peněžní prostředky 8.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit ještě úrok 1.120 Kč, administrativní poplatek 1.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč Celkem měl uhradit 13.920 Kč formou 58 splátek ve výši 240 Kč týdně. Žalovaný však zaplatil pouze 750 Kč, což bylo započteno na úrok a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný tedy dluží na jistině 8.000 Kč. Úrok ve výši 1.855,08 Kč byl vypočten v sazbě 23,72 % ročně z této jistiny za dobu od datum do datum. Úrok z prodlení ve výši 1.855,08 Kč byl vypočten v sazbě 8,05 % z téže jistiny za dobu od datum do datum. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovaným na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle . Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Podle výpisu z obchodního rejstříku byl původní věřitel právnická osoba zapsán do tohoto rejstříku datum a do jeho předmětu podnikání náleží poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

4. Žalovaný dne datum požádal původního věřitele, tedy právního předchůdce žalobce, o půjčku 10.000 Kč na formuláři karta zákazníka. Uvedl, že má trvalý pobyt na adrese ulice a číslo v obec, že bydlí jako nájemník, nemá žádnou předcházející zápůjčku u téhož věřitele, je zaměstnán v hlavním pracovním poměru a příjmy domácnosti činí 16.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 12.500 Kč, z toho nájem a inkaso 8.500 Kč a jiné výdaje 4.000 Kč. Z toho původní věřitel vypočítal použitelný příjem 3.500 Kč. Původní věřitel měl k ověření občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, tyto y nebyly v řízení předloženy a soudu není znám jejich obsah.

5. Tentýž den datum uzavřel původní věřitel jakožto úvěrující s žalovaným jakožto zákazníkem smlouvu o půjčce číslo. Původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalovanému peněžní prostředky 10.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků poplatek 7.400 Kč, z toho úrok 1.400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit původnímu věřiteli 17.400 Kč formou 58 splátek ve výši 300 Kč týdně v hotovostním režimu.

6. Podle seznamu plateb zaplatil žalovaný v období od datum do datum celkem 3.550 Kč.

7. Dne datum, tedy za dva a půl měsíce po první půjčce, požádal žalovaný téhož původního věřitele o další půjčku ve výši 10.000 Kč na formuláři karta zákazníka. Žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník, je stávající zákazník původního věřitele, má aktivní půjčku u původního věřitele, je zaměstnán v hlavním pracovním poměru, příjmy domácnosti činí 16.000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 14.000 Kč, z toho 8.500 Kč za nájem a inkaso, 4.000 Kč za výdaje domácnosti a 1.200 Kč za splátky půjčky. Původní věřitel z toho vypočítal použitelný příjem žalovaného 2.000 Kč a měl k dispozici dokumenty k ověření, a to výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu a občanský průkaz žalovaného. Obsah těchto listin není soudu znám.

8. Téhož dne datum uzavřel původní věřitel jakožto úvěrující s žalovaným jakožto zákazníkem smlouvu o půjčce číslo v níž prohlásil, že poskytuje žalovanému peněžní prostředky 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků poplatek 5.920 Kč, z toho 1.120 Kč úrok, 1.600 Kč za poplatek za administrativní činnost a 3.200 Kč za poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku 13.920 Kč se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit formou 58 splátek ve výši 240 Kč týdně.

9. Podle seznamu plateb zaplatil žalovaný původnímu věřiteli na tuto smlouvu v období od datum do datum celkem částku 750 Kč.

10. Ohledně postoupení pohledávek z obou smluv na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami se v seznamu na stranách 190 a 144 nacházely obě pohledávky za žalovaným. Postoupení obou pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele z datum, v němž byl žalovaný vyzván, aby dlužné částky hradil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum.

11. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne datum, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne datum.

12. Ze zjištěných skutečností učinil soud závěr, že žalovaný s původním věřitelem, právním předchůdcem žalobce právnická osoba, uzavřel dvě smlouvy o půjčce ve dnech datum a datum, na základě nichž žalovaný čerpal v hotovosti částky 10.000 Kč a 8.000 Kč. Žalovaný splatil na první smlouvu 3.550 Kč a na druhou smlouvu 750 Kč. Žalovaný původnímu věřiteli sdělil své údaje výše uvedené, předložil zmíněné doklady, jejichž obsah není soudu znám. Původní věřitel obě pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce postupní smlouvou a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil.

13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a podle , o spotřebitelském úvěru. Obě žalované smlouvy mají sice název smlouva o půjčce, avšak hned na první straně v textu smlouvy je uvedeno, že smluvní strany uzavírají smlouvu o spotřebitelském úvěru, a původní věřitel se označuje jako úvěrující. Smlouvu o úvěru upravuje v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z obou smluv splnil tím, že žalovanému poskytl dohodnutým způsobem částky 10.000 Kč a 8.000 Kč v hotovosti.

14. Obě smlouvy o úvěru z hlediska jejich platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelské smlouvy a původní věřitel byl při jejich sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení a 2 , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Podle zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalovaný v první žádosti o úvěr uvedl příjmy domácnosti 16.000 Kč, přičemž není zřejmé, o jakou konkrétní domácnost se jedná a kolik osob ji tvoří. Lze tedy dovodit, že příjem domácnosti 16.000 Kč není pouze příjmem žalovaného, nýbrž společným příjmem blíže nezjištěného okruhu osob. Jedná se o nízký příjem, ať už je to příjem jednotlivce či několika osob. Výdaje domácnosti 12.500 Kč má tvořit částka 8.500 Kč za nájem a inkaso a 4.000 Kč na blíže nespecifikované výdaje domácnosti, které nebyly nikterak ověřeny. Je otázkou, zda výdaje 8.500 Kč původní věřitel ověřil, když sice v žádosti je uvedeno, že měl k dispozici nájemní smlouvu, avšak soudu není znám její obsah, a není tudíž jasné, kolik Kč měsíčně žalovaný hradil za nájemné a kolik Kč za inkaso. Rozdíl příjmů a výdajů domácnosti původní věřitel vypočítal na 3.500 Kč, což soud pokládá za nízkou částku, z níž lze stěží hradit jakékoli nepravidelné či neočekávané výdaje, natož aby z ní bylo možné ještě hradit splátky 300 Kč týdně, což představuje téměř 1.300 Kč měsíčně. Za takové situace neměl původní věřitel žalovanému žádný úvěr poskytnout. Pokud jde o druhou úvěrovou smlouvu, uzavřel ji původní věřitel s žalovaným za dva a půl měsíce po uzavření první smlouvy, a za situace, kdy žalovaný neměl ještě předchozí úvěr splacen. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný je již zadlužen, příjmy domácnosti byly stejné jako u první smlouvy 16.000 Kč, a k měsíčním výdajům domácnosti se přidala ještě částka 1.200 Kč za splátky předchozího úvěru, a tak měsíční výdaje stouply na 14.000 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů byl pouze 2.000 Kč na měsíc. Z této částky rovněž nelze hradit žádné mimořádné či nepravidelné výdaje, natož aby z ní mohl žalovaný platit každý měsíc z druhé smlouvy ještě částku 1.028 Kč měsíčně za splátky, tedy částku rovnající se více než jedné polovině toho, co mu na měsíc podle výpočtu původního věřitele zbývá. Soud je tedy toho názoru, že původní věřitel neměl žalovanému již ani tento druhý úvěr poskytnout. Nelze také přehlédnout, že původní věřitel si mohl být vědom toho, že bydliště žalovaného, uvedené v obou smlouvách, se nachází na adrese Obecního úřadu Moravany, když tato skutečnost je zřejmá z obecně přístupné databáze. Poměry žalovaného, pokud jde o jeho bydlení, nebyly tudíž uspořádané, když žalovaný se nepřihlásil k pobytu na adrese, na níž skutečně bydlel. Tato okolnost může v průběhu trvání závazkového vztahu činit problémy při kontaktování žalovaného.

16. Ze zjištěných skutečností soud dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání obou smluv, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitel, který měl odbornou převahu nad žalovaným, měl zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaný není schopen správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěry, není schopen vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Měl sice nějaký příjem, avšak není zřejmé, zda se jednalo o příjem výhradně jeho anebo nějakého okruhu blíže nezjištěných dalších osob, v každém případě to byl příjem velmi nízký na to, aby mohl pokrýt potřeby žalovaného a zároveň platit původnímu věřiteli splátky úvěrů. Žalovaný zřejmě nedokáže v této oblasti usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Nedostatečné zkoumání příjmové a výdajové stránky žalovaného a jeho poměrů a jejich chybné vyhodnocení je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.

17. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

18. Soud je na základě výše uvedených skutečností toho názoru, že původní věřitel nemohl učinit závěr, že žalovaný bude schopen splácet oba úvěry. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému oba spotřebitelské úvěry v rozporu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou obě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu , k níž soud přihlíží, aniž by některá smluvní strana takovou neplatnost namítla. Z takových smluv nemohly tudíž vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnuté částky v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky či jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému z první smlouvy částku 10.000 Kč a žalovaný z toho vrátil pouze 3.550 Kč. Rozdíl 6.450 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. V případě druhé smlouvy původní věřitel žalovanému poskytl 8.000 Kč, a žalovaný z toho vrátil pouze 750 Kč. Rozdíl 7.250 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení žalovaného.

19. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením . Žalobce postoupením pohledávek nabyl také jejich příslušenství a práva s pohledávkami spojená včetně jejich zajištění, jak je uvedeno v  . Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením výše citovaným dopisem.

20. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění bezdůvodného obohacení z obou neplatných smluv je výše zmíněný dopis z datum, odeslaný žalovanému datum. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal datum, žalovaný měl plnit do deseti dnů, tedy do datum. Dnem následujícím datum se žalovaný dostal ve smyslu do prodlení. Od téhož dne žalobci vzniklo v souladu s ustanovením právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v  vládního a činí 10 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla. Žalobce však nárokuje úrok z prodlení pouze ve výši 8,05 % ročně.

21. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 6.450 Kč a 7.250 Kč včetně úroků z prodlení, a to výroky I. a III. tohoto rozhodnutí. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta výroky II. a IV. tohoto rozhodnutí.

22. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře, než žalobce, když do míry úspěchu či neúspěchu obou procesních stran zahrnul soud i kapitalizované úroky a úroky z prodlení a úroky požadované do zaplacení soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.