Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 67/2022-158

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o návrhu na zaplacení částky 22 799,42 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 799,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 418,19 Kč od 23. 10. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 5 171 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 799,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 418,19 Kč od 23. 10. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 5 171 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 799,42 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 4. května 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1 300,37 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje červnem 2018. Žalovaný však dlužnou částku řádně nesplácel, proto došlo s odkazem na článek III. odst. 10 písm. c) smlouvy o úvěru k prohlášení úvěru za splatný a žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení. Dlužná částka představovala nesplacenou jistinu ve výši 19 000 Kč, obchodní úrok z nesplacené jistiny kapitalizovaný ke dni zesplatnění ve výši 1 418,19 Kč, zákonný úrok z prodlení dlužné částky, kapitalizovaný za období ode dne následujícího po zesplatnění do převzetí právního zastoupení ve výši 1 453,50 Kč a zákonný úrok ke dni zesplatnění ve výši 92,73 Kč a konečně poplatky ve výši 835 Kč. Žalovaný ani přes výzvu neuhradil ničeho.

2. Soud vydal ve věci rozsudek bez nařízení jednání, při rozhodování vycházel z listinných důkazů založených ve spisu. K odvolání žalovaného byl tento rozsudek zrušen s tím, že pro zmíněný procesní postup nebyly splněny podmínky. Následně tedy ve věci bylo nařízeno jednání. Vzhledem k tomu, že námitky žalovaného směřovaly k tvrzení, že při jednání o úvěru se žalobkyně při zkoumání jeho úvěruschopnosti spokojila pouze s jeho tvrzením, které žádným způsobem neověřovala, věnoval soud pozornost především této otázce.

3. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně pro vedení sporu, byla vyřešena v usnesení zdejšího soudu ze dne 12. 10. 2022 čj. -138 a soud se jí blíže v rozhodnutí věnovat nemusí.

4. Z žádosti o úvěr ze dne 4. 5. 2018 podepsané žalovaným a zpracované osobní bankéřkou jméno příjmení vyplývá, že žalovaný má průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 11 276 Kč, celkový čistý příjem domácnosti 40 000 Kč. Srážky z příjmu činní 1 054 Kč. Žalovaný má vlastní byt či dům, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a vedle srážky ze mzdy žádné jiné měsíční splátky. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 4. 5. 2018 vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného odpovídá částce uvedené v žádosti o úvěr. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 5. 2018 je potom zřejmé, že účastníci se dohodli na poskytnutí úvěru v celkové výši 19 000 Kč, která měla být splacena v 18 pravidelných splátkách ve výši 1 193,37 Kč + úhrada pojištění ve výši 107 Kč. Roční úroková sazba úvěru činila 15,9 % ročně, RPSN 17,06 % ročně. Za celou dobu měl klient zaplatit částku 21 648,68 Kč. Žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti uvedl, že tuto hodnotili individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti. Vycházeli z údajů poskytnutých žalovaným, které ověřovali v interních a externích databázích, jako je zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze ministerstva vnitra ČR. Od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje jako bydlení a podobně, případné náklady na vyživované osoby. Na základě zjištěné disponibilní částky byl poskytnut úvěr v uvedené výši. Náklady na bydlení se podílely na výdajích žalovaného do 25,56 %. Žalobce vycházel z tvrzení žalovaného, že fakticky čistý příjem jeho domácnosti činní 40 000 Kč. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Z jednání nařízeného na 9. 12. 2022 se písemně omluvil. Současně znovu zdůraznil, že od 15. 2. 2017 byl na základě exekučního příkazu v exekuci, která byla řádně zapsána do registru exekucí a pokud by žalobkyně provedla ověření, musela by tuto skutečnost zjistit. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak považoval za neplatnou.

5. Na úvod právního posouzení je třeba konstatovat, že ze shora provedených důkazů je zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalovanému skutečně částka 19 000 Kč poskytnuta. Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2395 o.z., podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

6. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení, žalovaný čerpal úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou a dlužnou částku řádně neplnil. Porušil tak smluvní i zákonnou povinnost. Pokud jde o výši úroku, roční procentní sazbu nákladů, byly sjednány zcela legitimně, v souladu s  , v souladu s judikaturou. Sjednané úroky lze označit za přiměřené, žádné pochybnosti o platnosti smlouvy v tomto případě soud neměl. Zabýval se tedy dále otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytoval poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy vyplývá, že úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele. Podle zákona poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením větou 2, je smlouva neplatná. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. V posuzované věci informoval spotřebitel poskytovatele úvěru tak, že má k dispozici měsíční příjem v hodnotě 40 000 Kč. Současně doložil doklad o příjmu ve výši 11 779 Kč Tyto informace žalovaný nepopírá. Z žádosti o úvěr je rovněž patrné, že žalovaný je svobodný, bydlí ve vlastní nemovitosti, nemá žádné vyživovací povinnosti. Ze mzdy se mu sráží částka 1 054 Kč. Není proto pravdou, že věřitel nebyl informován o žádné povinnosti žalovaného. Naopak je patrné, že žalovanému jsou prováděny srážky ze mzdy. Při posuzování námitky žalovaného je třeba vzít v úvahu, že poskytovatel úvěru má samozřejmě další možnost zjišťovat úvěruschopnost žalovaného, musí však přitom v maximální možné míře respektovat ochranu osobních údajů dlužníka. Je přitom pochopitelné, že do značné míry vychází z informací, které mu úvěrovaný poskytuje; je ostatně v jeho zájmu a je jeho povinností, aby tyto údaje poskytl v pravdivém a úplném rozsahu. Námitka, že proti žalovanému byla vedena na majetek jedna exekuce, v níž je vymáhána pohledávka, nemusí na závěrech o úvěru schopnosti žalovaného nic měnit. Pokud byl úvěrující informován o tom, že jsou žalovanému prováděny srážky a tuto skutečnost vyhodnotil při rozhodování o výši poskytnutého úvěru, nemůže takový postup přivodit následky v podobě neplatnosti smlouvy. O tom, že by proti žalovanému byl veden větší počet exekučních řízení, nehovoří ani on sám. Soud tedy dospěl k závěru, že námitka žalovaného není opodstatněná. V jednání úvěrujícího rozhodně nebyly takové nedostatky, aby mohl soud usoudit, že smlouva o úvěru je neplatná. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle a úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 912 Kč a odměnou za právní zastupování. Konkrétně se jednalo o odměnu za 3 úkony právní služby podle b) odst. 1 bod c) ve výši 300 Kč za jeden úkon, 3 režijní paušály podle citované po 100 Kč. Dále jsou náklady řízení představovány 1 úkonem právní služby v souvislosti s vyjádřením žalobce, a to ve výši 2 020 Kč, jeden režijní paušál podle vyhlášky za 300 Kč a konečně 21 % DPH.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Toto rozhodnutí lze k návrhu soudně vykonat.