Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
9 C 75/2022-29
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 3 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 540 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč od datum do datum ve výši 8,25 % ročně a částku 760 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 267 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 540 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 % ročně a částku 760 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 267 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku žalovaná dluží žalobkyni na podkladě smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou spolu uzavřely dne datum, a na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 2 000 Kč oproti závazku žalované tuto částku vrátit do datum spolu s úrokem 0,9 % denně z vypůjčené částky, tj. celkem vrátit žalobkyni 2 540 Kč, čemuž žalovaná nedostála a na svůj závazek neuhradila ničeho. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku tak, že žalovaná se zaregistrovala na webovém portálu žalobkyně, v průběhu registrace zadala údaje, vč. mobilního telefonu a e-mailu, dále si zvolila heslo a po založení účtu prostřednictvím portálu požádala o poskytnutí úvěru, kde zadala výši a splatnost a seznámila se s veškerými informacemi, což potvrdila stiskem tlačítka“ zažádat”, čímž jí byly vygenerovány dokumenty spjaté s poskytnutím úvěru, vč. textu smlouvy. V případě souhlasu žalovaná zaškrtnutím tlačítka " Souhlasím s podmínkami smlouvy" a "souhlasím s VOP" a "souhlasím s podmínkami Předsmluvního formuláře" vyslovila souhlas s podmínkami dokumentace a stisknutím tlačítka "další" čímž byla přesměrována na dotazník týkající se její finanční a majetkové situace. Po kliknutí na tlačítko“ potvrdit žádost” se považuje žádost o úvěr za podanou a není možné ji nadále měnit. Ve smlouvě si strany pro případ prodlení žalované s vrácením úvěru ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, přičemž smluvní pokuta za dobu od datum do datum činí 760 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že s žalovanou vyplnila dotazník, ze kterého jsou zřejmé příjmy, které byly doloženy výpisem přijatých plateb na bankovním účtu a ověřen skrze aplikaci Kontomatik, a náklady, dále žalobkyně nahlédla do insolvenčního rejstříku a registru SOLUS.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
3. Dohodou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo která byla s žalovanou uzavřena elektronicky na portálu žalobkyně, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostním převodem na účet, který žalovaná sama označila, částku 2 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala žalobkyni vrátit tuto částku do 30 dnů od odeslání finančních prostředků spolu s úrokem 0,9 % (v případě splnění podmínek akce„ První půjčka zdarma“ byl úrok 0 %). Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že žalovaná vyplnila dotazník, ze kterého vyplývá, že je svobodná, žije s rodinou, pracuje pro právnická osoba stores právnická osoba s příjmem 7 500 Kč měsíčně a její výdaje činí měsíčně 2 000 Kč. Příjem si žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalované vedeného u právnická osoba, který však obsahuje pouze příchozí platby od zaměstnavatele za měsíce červen až srpen rok, nikoliv výdaje. Výpisem z aplikace Kontomatik (aplikace, umožňující službu informování o platebním účtu pro žadatele o půjčku) za posledních 6 měsíců soud zjistil, že jsou zde příjmy od zaměstnavatele a několik málo transakcí, ze kterých však není zřejmé k čemu sloužily. Žalobkyně částku 2 000 Kč zaslala na účet žalované dne datum, žalovaná jí však nic nevrátila. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně prostřednictvím žalovanou k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne datum, který předal k odeslání dne datum. V dopise byla žalovaná vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 7 dnů od data odeslání.
4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 2 000 Kč převodem na bankovní účet žalované, když soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalované, navíc tato skutečnost nebyla v průběhu řízení nijak zpochybněna. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.
5. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí. Lustrací žalované v insolvenčním rejstříku, aplikaci Kontomatik a databázi SOLUS, případně výpisy z účtu, které ověřují pouze tvrzené příjmy žalované, rozhodně nelze dojít k tomu, že žalobkyně vynaložila odbornou péči k tomu, aby si ověřila schopnost žalované splácet poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně měla posuzovat jak skutečné příjmy žalované, tak její skutečné výdaje, které si měla ověřit, a až na podkladě takových zjištění posoudit, zda je žalovaná úvěruschopná. Posouzení musí být provedeno v každém případě individuálně a nelze vycházet jen z toho, že žadatel o úvěr předloží k posouzení výpisy z účtu, které však absolutně nemapují jeho životní výdaje. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá kromě zákona i např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně plnila žalované, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované převodem na účet částku 2 000 Kč a žalovaná jí nevrátila ničeho, pročež jí stále dluží částku 2 000 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. Proto soud zavázal žalovanou k zaplacení právě částky 2 000 Kč.
6. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. dne datum. Žalobkyně poskytla žalované k úhradě dlužné částky lhůtu 7 dnů, kterou soud vzhledem k výši požadované částky považoval za dostatečnou k tomu, aby dlužník zajistil finanční prostředky a tyto předal (zaslal žalobkyni). Z toho vyplývá, že žalovaná měla dluh splnit nejpozději do dne datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 2 000 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 %, když soud je návrhem v žalobě vázán. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 2 126,12 Kč (58,97 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 1 479,02 Kč (41,03 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 17,94 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) a na věc aplikoval § 14b citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 1. AT částku 200 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) AT 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, činí 1 489 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 17,94 %, soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 267 Kč.
8. Lhůta k plnění byla v případě výroků I. a III. stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.