Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 114/2022-55
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Andrlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 31 293,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od datum do zaplacení a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba zamítá co do zaplacení částky 21 080 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 740 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 080 Kč od datum do zaplacení, pohledávky ve výši 3 553,78 Kč a úroku ve výši 68,87 % ročně z částky 22 427,49 Kč od datum do datum ve výši 947,37 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 22 427,49 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 70 416 Kč.
III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od [datum] do zaplacení a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba zamítá co do zaplacení částky 21 080 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 740 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 080 Kč od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 3 553,78 Kč a úroku ve výši 68,87 % ročně z částky 22 427,49 Kč od [datum] do [datum] ve výši 947,37 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 22 427,49 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 70 416 Kč.</b> <b>III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.</b>
1. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem 31 293,78 Kč, sestávajcí se z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 22 427,49 Kč, dlužného úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 515,24 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti v prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 800 Kč, to vše (27 740,73 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 25 942,73 za každý den prodlení počínaje datum ke dni vyhotovení žaloby ve výši 3 553,78 Kč a úroku ve výši 68,87 % ročně za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru ve výši 22 427,49 Kč od datum do datum ve výši 947,37 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 22 427,49 Kč od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 70 416 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jí předložených podkladů a hodnocení klienta z hlediska úvěruschopnosti lustrací v databázi příjmení a NRKI. Následně podle žalobkyně se žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se zavázala žalobkyně žalovanému poskytnout částku ve výši 36 000 Kč, což splnila datum. Žalovaný se dle žalobkyně proti tomu zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o úrokovou sazbu 68,87 % ročně prostřednictvím 18 měsíčních splátek ve výši 3 260 Kč splatných vždy do 12. dne v měsíci počínaje měsícem prosincem 2020. Žalobkyně dále uvedla, že v případě prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 499 Kč (při 30 denním prodlení), smluvní pokutu 200 Kč (při 15 denním prodlení) a smluvní pokutu po zesplatnění úvěru při nezaplacení celkové částky ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 25 942,73 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně se s žalovaným dohodla i na hrazení zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, do data zesplatnění bylo žalobkyni uhrazeno pouze 9 splátek ve výši 3 260 Kč v rozmezí od datum do datum v celkové výši 29 340 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ačkoliv mu předvolání bylo doručeno dne datum a proto bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.
3. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě informací v registru dlužníků příjmení a NRKI. Zároveň si žalobkyně od žalovaného vyžádala výpis z bankovního účtu žalovaného za období od datum do datum, ze kterého však vyplynulo, že na konci každého z měsíců se žalovaný nacházel v záporném zůstatku, který v průměru za uvedené měsíce činil - 30 181 Kč. S ohledem na způsob hodnocení, kdy žalobkyně žalované ohodnotila skórem s číslo jehož hodnota je zařazena do III. kategorie představující nízké riziko, je podle soudu na místě závěr, že žalobkyně prověřování úvěruschopnosti žalovaného činila toliko formálně a v tomto ohledu není zřejmé, zda jeho výsledkem bylo skutečné zjištění, zdali žadatel o úvěr je schopen splácet v budoucnu případný úvěr. Z oznámením o schválení úvěru ze dne datum ve spojení s předsmluvním formulářem, obsahujícím podmínky budoucí úvěrové smlouvy a následně uzavřené smlouvy o úvěru z datum číslo je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu § 2395 až 2400 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) úvěrové smlouva obsahující závazek poskytnout žalovanému bezhotovostně převodem na jeho běžný účet ve výši 36 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní úrok 68,87% ročně, celkem částku 58 680 Kč. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok v 18 měsíčních splátkách po 3 260 Kč od prosince 2020, a to podle splátkového kalendáře stanoveného na období od datum do datum. Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o smluvních pokutách ve smyslu § 2048 až 2052 OZ , a to 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dní (s limitací 2 999 Kč ročně – bod 6.1. smlouvy), dále smluvní pokutou 200 Kč za prodlení se splátkou přes 15 dní (bod 6.2. smlouvy) a konečně smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) za každý den prodlení s úhradou dlužné nové jistiny. Z dokladu o vyplacení úvěru z datum je zřejmé, že žalobkyně převedla žalovanému na jeho běžný účet v souladu se smlouvou, uvedeného dne sjednanou částku 36 000 Kč. Z karty klienta, obsahující přehled zaplacených splátek žalovaným, je zřejmé, že žalovaný zaplatil celkem 29 340 Kč, a to dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum, přičemž v každém případě uhradil částku 3 260 Kč. Z výzev k zaplacení z datum a datum zaslaných žalobkyní žalovanému je zřejmé, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě splatných splátek za období září 2021 až listopad 2021. Následovalo žalobkyní předložené zesplatnění úvěru z datum obsahující výzvu žalovanému, aby zaplatil celkem 27 740 Kč. Následně byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu ještě předžalobní upomínkou z datum zaslanou dle podacího archu poštou téhož dne.
4. Z veřejně dostupné databáze na webu příjmení příjmení jméno číslo je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry na spotřebu pro domácnosti v ČR k měsíci říjnu 2020, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 7,87 %. Soud se nejprve zabýval tím, zdali je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání platným právním jednáním. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak není, a to s přihlédnutím ke všem smluvním ujednáním (výše smluvního úroku, výše a kombinace smluvních pokut), přičemž zohledňoval rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III.ÚS 4080/2020 z datum a I.ÚS 199/2011 z datum, podle nichž nelze přiznat soudní ochranu subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tak, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka, žalovanou, proti povinnostem věřitele, žalobkyně. V takovém případě je nutno posuzovat smlouvu podle § 580 odst. 1 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a strany se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ a § 2993 OZ tedy tak, že si vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud současně přihlížel k judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 s tím, že citovaná rozhodnutí považují za smluvní úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, pokud přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky. Soud při posouzení platnosti úvěrové smlouvy vycházel i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2020 , podle nějž výkonu práva, který je zneužitím práva, nelze poskytnout soudní ochranu. Dále soud zohledňoval také to, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele ve vztahu k žalobkyni v postavení podnikatelky. Pokud jde o ujednání týkající se zajišťovacích prostředků a to smluvních pokut, soud rovněž přihlížel k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 určujících výši smluvní pokuty, kterou lze z hlediska dobrých mravů považovat za přípustnou (0,5 % denně mezi podnikateli).
5. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala v úvěrové smlouvě smluvní úrok, který je v rozporu se shora uvedenou citovanou judikaturou, neboť více jak dvou a půl násobně převyšuje maximální přípustný úrok, který v tomto případě činil 23,61 %, byť tato hranice je pouze orientační. Sjednaný smluvní úrok ve výši 68,88 % přesahuje maximální možnou výši úroku, která je z hlediska smluvní volnosti a dobrých mravů přípustná. Vedle nepřiměřeně vysokého smluvního úroku je třeba přihlížet také ke smluvním ujednáním o smluvních pokutách, které byly žalobkyní vůči žalované uplatňovány. Jde o smluvní ujednání sankční povahy, jež jsou obsaženy v úvěrové smlouvě toliko pro případ porušení povinnosti žalovaného spotřebitele. Nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas uhradit splátku, jsou zde kombinovány ve vazbě na různé délky prodlení a smluvní pokuta je sjednána vícenásobně za totéž jednání, spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného lze dovodit, že i důsledky smluvního ujednání o pokutách a smluvním úroku zasahují žalovaného v pozici spotřebitele nejen v jeho právní sféře, ale mohou mít významný dopad do jejích osobních poměrů. Podle soudu tak v důsledku značně nevyvážených podmínek hrozí nepřiměřené zadlužení žalovaného spotřebitele. Současně je na místě i úvaha o tom, že smluvní pokuty nejsou sjednány dostatečně transparentně, když lze předpokládat, že s ohledem na kombinaci různých druhů smluvních pokut za totéž prodlení o různé délce, si běžný spotřebitel může těžko učinit reálnou představu o hmotně právních dopadech situace, kdy se octne v prodlení s úhradou závazku.
6. Soud má tedy za to, že za situace, kdy je smlouva jako celek, s ohledem na všechna její ujednání, posuzovaná podle § 580 OZ jako neplatná, mohou se účastníci takové smlouvy vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 OZ . V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud žalovaný obdržel částku 36 000 Kč a dosud žalobkyni uhradil 29 340 Kč, je ze strany žalobkyně možno po žalovaném požadovat zaplacení rozdílu ve výši 6 660 Kč. Vzhledem k závěrům o neplatnosti smlouvy o úvěru jako takové, je třeba prodlení žalovaného vázat až na marné uplynutí patnáctidenní lhůty od odeslání předžalobní výzvy zaslané poštou dne datum, tj. od datum do zaplacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s § 1 , 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě tedy bylo pouze z části v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověno. Ve zbytku, v rozsahu uvedeném pod výrokem II., s ohledem na závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy, ohledně ostatních nároků, musela být žaloba zamítnuta jako nedůvodná.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. . Předmětem řízení byla nejen jistina, ale i uplatňovaný smluvní úrok v kapitalizované podobě a zákonný úrok z prodlení a to s ohledem na důvody zamítnutí žaloby ve smyslu závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn I. ÚS 2717/2008 . Vzhledem k tomu, že žalovanému byla uložena povinnost k úhradě částky 6 660 Kč, byla žalobkyně se svým nárokem převážně neúspěšná, a z tohoto důvodu nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Na straně žalovaného náklady řízení, jak plyne z obsahu spisu, nevznikly, a proto bylo rozhodnuto způsobem uvedením ve výroku III. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.