Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 142/2022-40

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kupkovou ve věci

žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 32 261,03 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 948 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 23 313,03 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 072,95 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 020,95 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 788,48 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 948 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 23 313,03 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 072,95 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 020,95 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 788,48 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum a doplněnou podáním ze dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí pohledávku ve výši 32 261,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 12 020,95 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 020,95 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 788,48 Kč. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že právní předchůdkyně – společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 26. 4. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku 16 000 Kč, kterou se spolu s poplatkem za poskytnutí a spravování zápůjčky v částce 15 733 Kč, vypočtený jako součet úroku ve výši 29 % p.a., částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení zavázal splatit v hotovosti v 18-ti měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první do předposlední činila 1 763 Kč. Žalovaný dle žalobkyně následně na pohledávku uhradil toliko čtyřmi splátkami celkem částku ve výši 7 052 Kč, a to dne 11. 5. 2019, dne 10. 6. 2019, dne 23. 7. 2019 a dne 8. 8. 2019, které byly započteny ve výši 3 979,05 Kč na jistinu a ve výši 3 072,95 Kč na poplatek. Na jistinu tak neuhradil 12 020,95 Kč a na poplatek 11 340,08 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že tím, že žalovaný nehradil předepsané splátky řádně a včas, vznikl právní předchůdkyni v souladu se smluvním ujednáním nárok na úhradu smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, kterou právní předchůdkyně žalobkyně kapitalizovala ke dni 1. 2. 2022 částkou 8 000 Kč. V neposlední řadě žalobkyně uplatnila nárok na úhradu sankčního poplatku ve výši 900 Kč za zahájení vymáhání dluhu. Z důvodu vzniku prodlení s úhradou splátek právní předchůdkyně zesplatnila celý dluh ke dni 1. 12. 2022 a vyzvala žalovaného k jeho úhradě do 17. 3. 2020.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení zcela nečinný, ve věci se nevyjádřil, k soudnímu jednání, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, nedostavil. Soud proto věc projednal dle v jeho nepřítomnosti.

3. Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupila společnost právnická osoba své pohledávky za dlužníky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznamováno dopisem ze dne 1. 12. 2022, odeslaným mu dne 11. 2. 2022. Notifikaci proto soud považuje za řádnou a aktivní legitimaci žalobkyně za danou.

4. Soud ve věci provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce (ulice anonymizována dvě slova) uzavřené dne 26. 4. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, že žalovanému byla poskytnuta v hotovosti částka 16 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 15 733 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 3 921 Kč, částky za zpracování, administrativu a flexibilní splácení ve výši 7 412 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 400 Kč, tj. celkem 31 733 Kč v 18-ti měsíčních splátkách po 1 763 Kč s poslední splátkou ve výši 1 762 Kč. V případě úhrady v 18-ti splátkách je uvedena roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr 165,21 % a roční výpůjční úroková sazba 29 %. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud dále zjistil, že žalovaný prostřednictvím makléře právní předchůdkyně žalobkyně požádal dne 26. 4. 2019 o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti předložil žalovaný makléři současně s žádostí pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky z února a března 2019 a nadiktoval výši měsíčních výdajů.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s § 2392 odst. 1 větou první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a dospěl k závěru, že nikoliv. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný proces posouzení spotřebitelem sdělených čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Vyjde-li poskytovatel jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nedostojí. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. ). Splněním povinnosti prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splácet není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení reálné, je přece celkem výchozích zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

12. Byť žalobkyně předložila v daném případě žádost o spotřebitelský úvěr - zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl výši svých příjmů a výdajů, žalobkyně, i přes poučení soudem podle , 3 , nenavrhla a ani nepředložila žádné relevantní důkazy, které by skutečné ověření žalovaným uvedených údajů při uzavření smlouvy o zápůjčce, mimo pracovní smlouvy a výplatních pásek z předcházejících dvou měsíců, které navíc mohly doložit toliko čistý příjem žalovaného, nikoliv uváděné další příjmy či výdaje, prokazovaly. Samotná pracovní smlouva ani výplatní pásky, z nichž měly být žadatelem sdělené údaje ověřeny, soudu k důkazu doloženy nebyly. Tvrzení žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy prostřednictvím dostupných databází a registrů, zůstalo zcela nepodloženo. Současně je nutno konstatovat, že žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, kdy k této částce také uváděl a dle obsahu žádosti předložil y k posouzení úvěruschopnosti. Smlouvou ze shodného dne však byla žalovanému bez dalšího poskytnuta zápůjčka ve výši 16 000 Kč. Ze zákaznické karty se pak podává, že dle sdělení žalovaného měl tento středoškolské vzdělání, byl svobodný, bezdětný, žil s rodiči. Jeho čistý měsíční příjem při plném pracovním úvazku, kdy byl zaměstnán jako truhlář na dobu neurčitou, činil 8 460 Kč. Ačkoliv měl mít žalovaný dle vepsaných údajů jen tento jeden zdroj příjmů, současně byly do žádosti vepsány další blíže nijak nespecifikované a nedoložené příjmy žalovaného ve výši 12 000 Kč a čisté příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč. Výdaje, opět nijak neověřené, měly představovat jednak částku 2 214 Kč na interních splátkách PF a jednak částku 6 000 Kč. Jiné úvěrové produkty neměl žalovaný čerpat. Již z těchto údajů je evidentní, že dle právní předchůdkyní ověřených příjmů ze zaměstnání by žalovanému po odečtení jím uváděných výdajů zůstala na pokrytí dohodnuté splátky 1 763 Kč toliko částka 246 Kč.

13. Z uvedeného je tak zřejmé, že se právní předchůdkyně žalobkyně nezabývala tím, co konkrétně tvoří příjmy a výdaje žalovaného, kolik činí skutečně jeho náklady na bydlení, na inkaso, na stravu, a od žalovaného žádné doklady v tomto směru kromě doložení příjmu ze zaměstnání nežádala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak rozhodně řádně a smysluplně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala a ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ tak nepostupovala. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce je proto nutno považovat za neplatně uzavřenou.

14. Navrhla-li žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet provedení důkazu svědeckou výpovědí obchodního zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, který se měl na jejím ověřování podílet, soud tento návrh z důvodu nehospodárnosti a nadbytečnosti zamítl. Dle tvrzení žalobkyně v podání ze dne 8. 12. 2022 měl svědek potvrdit, že ověřil příjmovou situaci žalovaného na základě listin označených v zákaznické kartě. Z obsahu zákaznické karty (viz výše) však nevyplývá, že by měly být v případě žalovaného ověřovány jiné údaje než údaj o příjmu ze zaměstnání. Není tak vůbec zřejmé, k jakým konkrétním tvrzením, která nebyla prokázána listinnými důkazy, by měl být svědek vyslechnut. Zákonný požadavek, aby ověření schopnosti spotřebitele splácet úvěr bylo provedeno„ s odbornou péčí“ ostatně nabádá k tomu, aby relevantní údaje byly ověřeny primárně na základě listin. Těmito by pak také mělo být dokládáno řádné provedení šetření k poměrům úvěrovaného.

15. Zákonná úprava ZSÚ měla vždy představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Právo Evropské unie má na základě či a y ČR aplikační přednost před právem českým, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval i Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem jsou nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. ze dne 9. 2. 2010, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoliv odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně např. v rozsudku ze dne 4. 6. 2015 ve věci Faber (C -497/13), ze dne 13. 9. 2018 ve věci Profi Credit Polska (C -176/17) či ve věci Pannon GSM (C -243/08) ze dne 4. 6. 2009. V rozhodnutí ve věci OPR-Finance (C -679/18) ze dne 5. 3. 2020 pak Soudní dvůr EU výslovně konstatoval, že předmětná část ustanovení ZSÚ (ve znění do 28. 5. 2022) je v rozporu se shora citovanou směrnicí a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tj. pod sankcí absolutní neplatnosti. Uvedený závěr jednoznačně vyplývá rovněž z aktuální judikatury viz např. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. nebo rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. .

16. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce je tedy s ohledem na shora uvedené potřeba posoudit jako neplatnou absolutně. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy proto vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze finanční prostředky, které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla a o které se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně dle § 2993 o.z. Jak shora uvedeno, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila, jak vyplývá ze smlouvy o zápůjčce, dne 24. 6. 2019 částku 16 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na pohledávku celkem toliko 7 052 Kč. Na jistině mu tak zbývá vrátit částku 8 948 Kč. Do této částky tak soud žalobě jako oprávněné vyhověl.

17. Pokud jde o čas plnění a možnost požadovat přiznání úroku z prodlení, dopadá zpravidla na pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení obecná právní úprava času plnění podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Konstantní judikatura pak dovozuje, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ).

18. Podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ je však spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Pravidlo o času plnění zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru vyjadřuje odchylku od obecného pravidla pro splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, avšak jen pro případy, kdy možnostem spotřebitele jako dlužníka této pohledávky není přiměřené její splnění bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Obecné i zvláštní právní úpravě času plnění je především společné, že splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, které spotřebitel získal na úkor poskytovatele, nemůže předcházet výzvě věřitele ke splnění této pohledávky. Pravidla o času plnění mají hmotněprávní povahu a je třeba je odlišit od lhůty k plnění stanovené v rozhodnutí soudů, jejíž povaha je procesní. Skutkové zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získá na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, prospívá právnímu postavení spotřebitele, protože prodlužuje splatnost odpovídající pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy jemu příznivé. Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit a prokazovat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a od takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Skutkové zjištění, že není přiměřené možnostem spotřebitele, aby dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodného obohacení, které získal na úkor poskytovatele spotřebitelského úvěru, splnil bez zbytečného odkladu poté, co věřiteli jeho splnění požadoval, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování nebo jinak v řízení procesně přípustným způsobem vyjít najevo. Není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti potřeby splnit dluh na základě vlastních domněnek nebo je odvozoval od času plnění ujednaného neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel naproti co do času plnění nese procesní břemena jen ohledně skutečnosti, že dlužníka ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vyzval.

19. V projednávané věci žalovaný z důvodu nečinnosti žádné skutečnosti ohledně možností splnit dluh netvrdil a důkazy nepředložil. Soud proto vázal počátek prodlení na doručení výzvy, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 17. 3. 2022. Výzva byla dle potvrzení o podání odeslána na trvalou adresu žalovaného dne 11. 2. 2022. Ve smyslu § 573 o.z. ve spojení s § 570 odst. 1 o.z. byla fikcí doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. před datem splatnosti. Soud tak žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení z částky odpovídající bezdůvodnému obohacení ode dne 18. 3. 2022 ve výši stanovené dle

20. S ohledem na shora uvedené soud kromě návrhu výslechu obchodního zástupce právní předchůdkyně žalované zamítl také návrhy listinných důkazů, které se týkaly jiných nárokovaných položek, než poskytnuté jistiny.

21. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud dle , kdy by na přiznání poměrné části vznikl nárok v řízení úspěšnějšímu žalovanému. Tomuto však v souvislosti se soudním řízením žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve třech vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na nařízení exekuce.