Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 7/2022-38

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 225,67 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 225,67 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 774,33 Kč, úrok 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od datum do datum ve výši 10 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 1 774,33 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 1,75 % ročně, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 267 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 225,67 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 225,67 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 774,33 Kč, úrok 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 1 774,33 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 1,75 % ročně, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 267 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 000 Kč z titulu smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně. právnická osoba (dále také„ ČS“) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, vedeného na úvěrovém účtu č. bankovní účet, na základě které ČS poskytla žalované úvěr do výše úvěrového limitu 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit za to úrok 16,90 %, který byl počítán denně ze skutečně vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. 250 Kč. Žalovaná neplnila svůj závazek a dostala se s úhradou splátek do prodlení a ČS tudíž vzniklo oprávnění požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, čehož využila a rozhodla o zesplatnění úvěru k datu datum, kdy jistina činila částku 5 000 Kč, přičemž z této jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení ode dne následujících po po splatnosti zůstatku úvěru až do zaplacení. Po zesplatnění žalovaná ničeho na dluh neuhradila, a to ani přes výzvu k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby ze dne datum Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum ČS postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným.

2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet tak, žalovanou vyhledala v databázi dlužníků a v insolvenčním rejstříku, dále prověřila platnost jeho občanského průkazu a také získáním informací od žalované, která v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že je zaměstnaná ve společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem 10 500 Kč, což bylo doloženo i výpisem z účtu, že bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost a nejsou jí prováděny srážky ze mzdy. Předchůdkyně žalobkyně dále ověřila, že žalovaná neměla žádný úvěr, nesplácela nájemné ani výživné a neměla žádné náklady na léky či jiné povinné výdaje. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuvedla žádné náklady, stanovila ČS životní výdaje žalované na základě interního ekonomického modelu na částku 5 630 Kč. V neposlední řadě učinila dotaz do CCB, kterým zjistila, že žalované neměla úvěr v jiné bance ani u ČS.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum náhradním způsobem. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k tomu závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum se ČS zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání, a to při úrokové sazbě 16,90 % p. a. s tím, že žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč. Před sjednáním dohody ČS zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěrového produktu, kde uvedla, že je zaměstnaná ve společnosti právnická osoba s příjmem 10 500 Kč měsíčně, nesplácí žádný úvěr, neplatí ničeho na nájem a neplatí nic na jiné splátky (např. výživné, srážky, léky) a dále, že je svobodná a bydlí u rodičů. Tyto skutečnosti byly ověřeny výpisem z účtu žalované za měsíc březen rok (pozn. soudu: žalobkyně předložila výpis z účtu žalované za období od datum do datum, ačkoliv dohoda byla uzavřena již dne datum), ze kterého se podává, že dne datum na účet došla výplata od zaměstnavatele žalované ve výši 10 460 Kč. Z výpisu také vyplývá, že na nájem (platba označená jako„ jméno příjmení nájem“) žalovaná uhradila 8 350 Kč. Na výpisu z účtu nelze přehlédnout, že nebyly provedeny platby za vyúčtování služeb u právnická osoba, protože na účtu nebyl dostatek prostředků. Na účtu se na konci měsíce objevil záporný zůstatek, protože odchozí platby převýšily platby příchozí. Dále předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou v databázi CCB a v insolvenčním rejstříků, kde nezjistila negativní údaje, žalovaná neměla žádné kontrakty. Skutečné výdaje žalované nebyly nijak zjišťovány ani ověřeny, žalobkyně je pouze odhadla na základě vlastního ekonomického modelu. Žalovaná porušovala povinnosti, neplnila splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum, což žalované oznámila dopisem ze dne datum. Žalovaná za celou dobu trvání dohody načerpala částku 9 699 Kč a zaplatila 6 443,33 Kč. Společnost ČS následně dne datum prodala žalobkyni pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne datum. Žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy nejpozději do datum, a zároveň ji poučila, že pokud dluh nezaplatí, bude se inkaso dluhu řešit formou soudního řízení. Tato zásilka byla do poštovní přepravy dána dne datum.

5. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu 5 000 Kč, a to opakovaně, oproti závazku žalované tyto prostředky splácet s úrokem 16,90 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách po 250 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky úvěrovala žalované při výkonu své podnikatelské činnosti v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“), jelikož i úvěr je spotřebitelským úvěrem ( ZSU). Podle ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku.

6. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a to ani pokud se týká příjmů, které si ČS ověřila jen a pouze z jednoho výpisu z účtu, tak ani pokud jde o výdaje. Předchůdkyně žalobkyně nejenže nezkoumala skutečné výdaje žalované na její životní potřeby, ale ani se nepozastavila nad tím, že na výpisu z účtu, který k prokázání zkoumání úvěruschopnosti předložila (pokud soud již pomine, že výpis mapuje dobu po uzavření úvěru) je záporný zůstatek a rovněž údaj o placení nájemného ve výši 8 350 Kč, tedy ve výši přesahující částku výdajů žalované, kterou ČS stanovila na základě jejího interního ekonomického modelu. Z předloženého výpisu z účtu navíc právní předchůdkyně žalobkyně nemohla vycházet jako z celku, když se jedná o výpis za období od datum do datum a úvěr byl uzavřen dne datum. Ačkoliv měla žalovaná účet vedený přímo u předchůdkyně žalobkyně, tak na jakékoliv ověření za měsíce předcházející uzavření úvěru, bylo zcela rezignováno. Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ze kterých vychází interní ekonomický model předchůdkyně žalobkyně, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod. za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr.

7. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, a aktuálně je zakotveno i v § 87 odst. 1 větě třetí ZSU. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované za dobu trvání smluvního vztahu částku 9 669 Kč a žalovaná jí vrátila částku 6 443,33 Kč, pročež jí stále dluží částku 3 225,67 Kč, kterou musí žalobkyni na podkladě § 2993 o. z. vrátit. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanou a žalobkyně tak je nyní aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 3 225,67 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení.

8. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dlužné částky do datum. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Žalobkyně poskytla žalované k úhradě dlužné do datum, fakticky 3 dny, což soud vzhledem k výši požadované částky považoval za dostatečnou lhůtu k tomu, aby dlužník zajistil finanční prostředky a tyto předal (zaslal žalobkyni). Z toho vyplývá, že žalovaná měla dluh splnit nejpozději do dne datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 3 225,67 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 %. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Lhůtu k plnění soud stanovil na 3 dny od právní moci rozsudku, a to podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 3 520,22 Kč a neúspěšná v částce 5 267,89 Kč z čehož vyplývá, že procesně úspěšnějším byl v tomto řízení žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.