Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

49 C 86/2022-36

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci

žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO,

se sídlem ve obec, ulice číslo

zastoupená Mgr. jméno příjmení,

advokátem se sídlem v obec, ulice číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,

bytem v obec, ulice číslo

o 27.668 Kč s úroky a úroky z prodlení,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14.100 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14.100 Kč za dobu od 3. listopadu 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 13.568 Kč s úroky ve výši 21,05 % ročně z částky 22.429 Kč za dobu od 26. října 2021 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22.429 Kč za dobu od 26. října 2021 do 2. listopadu 2021 a s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.329 Kč za dobu od 3. listopadu 2021 do zaplacení.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14.100 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14.100 Kč za dobu od 3. listopadu 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 13.568 Kč s úroky ve výši 21,05 % ročně z částky 22.429 Kč za dobu od 26. října 2021 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22.429 Kč za dobu od 26. října 2021 do 2. listopadu 2021 a s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.329 Kč za dobu od 3. listopadu 2021 do zaplacení. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 27.668 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 8. 6. 2020 uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal částku 30.000 Kč (z toho 27.500 Kč na svůj bankovní účet a 2.500 Kč bylo převedeno na účet zprostředkovatele, který smlouvu se žalovaným uzavíral) a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 40 měsíčních splátkách po 1.050 Kč. V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 13.400 Kč (což vyplývá z přiložených příloh, žalobce toto soudu ani na jeho výzvu nesdělil), jinak ničeho. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. K dotazu soudu žalobce doplnil, že první výzva k zaplacení byla žalovanému odeslána dne 25. 10. 2021.

2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 6. 9. 2022, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Svou neúčast na jednání omluvil též žalobce, který svou absencí při jednání soudu zabránil v postupu podle ustanovení a 3 Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru soud zjistil, že ji dne 1. 7. 2019 uzavřeli žalobce a jméno příjmení jako zprostředkovatel; že se touto smlouvou jméno příjmení zavázala pro žalobce a jeho jménem zprostředkovat smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalobce se za to zavázal platit jméno příjmení provizi ve výši, jež byla rozvedena.

5. Z dodatku číslo ze dne 30. 9. 2019 soud zjistil, že se jím žalobce a jméno příjmení dohodli na vyšší provizi za zprostředkování uzavření smluv (konkrétně v částce 2.500 Kč u úvěru v rozmezí číslo – 30.000 Kč).

6. Z listiny„ OKV leasing Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne 9. 6. 2020 soud zjistil, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalobce vycházel z toho, že žalovaný měl příjem 23.000 Kč, měl náklady na bydlení ve výši 6.000 Kč (z y nicméně není zřejmé, jak k této částce žalobce dospěl, tato částka není nijak doložena) a splácel splátky úvěru ve výši 2.500 Kč měsíčně. Dále jsou v ě uvedeny statistické údaje (normativní náklady na bydlení v obec, životní minimum zákazníka vč. vyživovaných osoba a nezabavitelná částka vč. vyživovaných osob).

7. Z výpisu z centrální evidence exekucí ke dni 8. 6. 2020 soud zjistil, že k uvedenému datu nebyla u žalovaného evidována žádná exekuce.

8. Z výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 8. 6. 2020 soud zjistil, že k uvedenému dni nebylo vedeno insolvenční řízení proti žalovanému.

9. Z výpisu z účtu žalovaného za období květen 2020 sodu zjistil, že počáteční zůstatek k 1. 5. 2020 byl 879,53 Kč, konečný zůstatek k 31. 5. 2020 byl - 5.966,08 Kč, že v květnu 2020 žalovaný čerpal prostředky z úvěru od právnická osoba ve výši 12.000 Kč (a přesto měl nakonec záporný zůstatek na účtu) a že bezprostředně po připsání prostředků ze mzdy (22.632 Kč dne 11. 5. 2020) byla prakticky celá tato částka převedena na účet žalovaného u jiné banky. Již z tohoto výpisu je zřejmé, že finanční situace žalovaného dobrá nebyla, resp. že žalovaný hospodařil takovým způsobem, že k uspokojení jeho potřeb nestačil ani příjem ze mzdy, a to ani navýšený o prostředky z jiného nebankovního úvěru ve výši 12.000 Kč.

10. Z výplatního lístku žalovaného za 4/ 2020 soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena čistá mzda 22.632 Kč, z výplatního lístku žalovaného za 3/ 2020 pak soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena čistá mzda ve výši 23.559 Kč.

11. Z listiny„ závazky spotřebitele“ soud zjistil, že 8. 6. 2020 žalovaný prohlásil, že u něj nejsou dány podmínky úpadku ani hrozícího úpadku.

12. Z listiny„ výdaje spotřebitele“ soud zjistil, že žalovaný dne 8. 6. 2020 prohlásil, že na bydlení měsíčně vynakládá 6.000 Kč, splácí úvěry v částce 2.500 Kč měsíčně, výživné stanovené soudem nemá a další„ běžné pravidelné měsíční výdaje“ má v částce 4.000 Kč. Nutno dodat, že obsahu tohoto prohlášení neodpovídá výpis z účtu, který měl žalobce v té době k dispozici (výpisem není doložena částka vynakládaná na bydlení, nejsou doloženy splátky úvěrů, jiné náklady aj., a zejména je z výpisu zřejmá celá řada dalších plateb výrazně přesahujících nejenom částky uvedené v listině„ Výdaje spotřebitele“, ale zejména příjmy žalovaného).

13. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že ji dne 8. 6. 2020 podepsali žalobce a žalovaný, že v ní – na titulní stránce – je větším písmem – uvedena celková výše spotřebitelského úvěru 30.000 Kč, výše splátky 1.050 Kč a další údaje, a teprve na třetí straně, výrazně drobnějším písmem, těžko čitelným, je zmíněna provize zprostředkovatele, přičemž pro průměrného spotřebitele podle názoru soudu není na první pohled bez dalšího zřejmé, že o výši provize by měla být ponížena sjednaná částka úvěru.

14. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 9. 6. 2020 soud zjistil, že uvedeného dne žalobce ze svého účtu odeslal částku ve výši 27.500 Kč na účet žalovaného (že jde o účet žalované, je zřejmé z další y – výpis z účtu žalovaného, k tomu srov. níže).

15. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 9. 6. 2020 soud zjistil, že uvedeného dne žalobce ze svého účtu odeslal částku ve výši 2.500 Kč na účet jméno příjmení.

16. Z listiny„ zesplatnění pro smlouvu (…) a výzva k úhradě dlužné částky, předžalobní výzva“ ze dne 25. 10. 2021 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení částky 23.825 Kč, smluvních pokut ve výši 2.994 Kč a„ upomínacích nákladů“ ve výši 300 Kč. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že tato byla žalovanému odeslána dne 25. 10. 2021.

17. Z y označené jako„ bonita smlouvy“ soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobci částku v celkové výši 13.400 Kč. Z historie plateb je zřejmé, že žalovaný měl výrazné problémy s placením, stěží (a zpravidla nikoli včas) splácel splátky po dobu přibližně jednoho roku, pak již ničeho. Z výše plateb je zřejmé, že žalovaný splácel podle svých možností, jakmile měl k dispozici nějakou částku (srov. rozložení hned druhé splátky: dne 30. 8. 2020 zaplaceno 950 Kč, následující den 31. 8. 2020 zaplaceno 100 Kč).

18. Z upomínky ze dne 24. 8. 2021 a 24. 9. 2021 soud zjistil, že jimi žalovaný byl upozorněn na„ dlužné splátky“ a„ upomínací náklady“: Podle přiložených čestných prohlášení jméno jméno byly tyto upomínky odeslány vždy ve dny svého vyhotovení.

19. Z předpisu splátek, z listiny„ záznam o vložení dokumentu do systému“, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z úvěrových podmínek žalobce soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

20. Z y označené„ pro zákazníky“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o u psanou z převážné části velmi malým písmem na hranici čitelnosti, z jejího obsahu není soudu bez dalšího zřejmé, z jakého důvodu ji žalobce soudu předkládal a co mělo být jejím obsahem prokázáno. S ohledem na absenci žalobce při jednání ve věci se pak tuto nejasnost nepodařilo odstranit.

21. Důkaz listinami„ statistika rodinných účtů“,„ výdaje na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu“,„ výše normativních nákladů na bydlení 2020“ a„ životní minimum 2020 do 31. 3. 2020“ soud neprováděl, neboť obsah těchto listin nepovažoval za určující pro rozhodnutí ve věci samé. Z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného nejsou podstatné tabulkové, průměrné ani jiné statistické částky bez vazby na reálné výdaje žalovaného (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. ).

22. Důkaz dalšími listinami, které žalobce k důkazu označil a soudu předložil, soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť tvrzení, jež jimi měla být prokázána, nepovažuje za určující pro rozhodnutí ve věci.

23. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 8. 6. 2020 žalobce a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru o shora uvedeném obsahu a žalovaný od žalobce (převodem na účet) čerpal částku 27.500 Kč (zbývající částka 2.500 Kč byla poskytnuta na účet jiné osoby, a to zprostředkovatele, s nímž byl žalobce ve smluvním závazkovém vztahu). Soud nemá za prokázané, že by žalobce jakkoli (reálně) před uzavřením smlouvy ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit. Z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že situace žalovaného a jeho platební morálka byly takové, že mu nestačil příjem ze mzdy, a to ani navýšený o (jinou) nebankovní půjčku ve výši 12.000 Kč, kterou žalovaný čerpal 13 dni před podpisem smlouvy v projednávané věci). I neprofesionálovi muselo být na první pohled zřejmé, že pravděpodobnost včasného a řádného splácení ze strany žalovaného je velmi nízká až mizivá. Tomu také odpovídá následná platební historie, kdy žalovaný po dobu cca jednoho roku splácí, povětšinou pozdě a v jiných než sjednaných splátkách (zjevně podle svých možností), po roce již na splátky zcela rezignuje. Celkem žalovaný zaplatil částku ve výši 13.400 Kč, jak vyplývá z„ bonity smlouvy“ (žalovaný toto nijak nezpochybňoval, ani neuvedl nic jiného). Dne 25. 10. 2021 žalobce odeslal výzvu, v níž poprvé vyzval žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky (tvrzení žalobce, prokázané předžalobní upomínkou a dokladem o odeslání), marně.

24. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 6. 2020 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, zejména jeho výdaje. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením a 2 , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. ). Za nepoctivé a nepožívající právní ochrany (srov. ustanovení o. z.) pak soud považuje i„ ujednání“ o tom, že část sjednaného úvěru ve výši 2.500 Kč měla být poskytnuta přímo smluvnímu zprostředkovateli žalobce, takže žalovanému se reálně – a velmi pravděpodobně v rozporu s jeho očekáváním (uvedené soud může toliko dovozovat, když žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání soudu se nedostavil) – nedostalo sjednané částky 30.000 Kč, ale pouze 27.500 Kč.

25. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 8. 6. 2020 hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvního úroku či smluvní pokuty, jejichž zaplacení se domáhal.

26. Protože však žalovaný čerpal částku 27.500 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.

27. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 13.400 Kč, zbývá vydat 14.100 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 25. 10. 2021. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 29. 10. 2021. Dne 29. 10. 2021 byl pátek, za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující úterý, tj. 2. 11. 2021 (nelze předpokládat, že žalovaný hned v pátek reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. o víkendu, banka jej přijala následující pracovní den, tj. v pondělí, a v úterý 2. 11. 2021 mohla být částka připsána na účet žalobce). Ke dni 2. 11. 2021 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 14.100 Kč a od následujícího dne, tj. od 3. 11. 2021, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 14.100 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení o. z.) z této částky ode dne 3. 11. 2021 do zaplacení. O výši úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení (výrok I.).

28. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle ustanovení , kdy žalobci, který byl ve věci převážně neúspěšný, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly, tedy není co nahrazovat. Poměr úspěchu soud posuzoval nejenom ve vztahu k jistině, ale též v e vztahu k žalovanému příslušenství, tj. úrokům a úrokům z prodlení, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (srov. ustanovení ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.