Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 115/2021-33

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 125 603 Kč

takto:

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 125 603 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění:

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 125 603 Kč se zamítá. II. Žalobce je povinen uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhá po žalované náhrady škody ve výši 125 603 Kč z titulu nesprávného úředního postupu dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen jako„ zákon“). Žalobce ve své žalobě uvedl, že byl pověřen provedením exekuce, která byla vedena pod sp. zn. spisová značka, v průběhu řízení povinný uhradil na nákladech exekuce částku ve výši 125 603 Kč. Usnesením název soudu ze dne 20. 3. 2018, č. j. číslo jednací, došlo k zastavení exekuce v celém rozsahu, neboť rozhodčí nález, který byl exekučním titulem, nebyl vydán na základě platně sjednané rozhodčí doložky. Výrokem II. usnesení bylo rozhodnuto, že se žalobci jako soudnímu exekutorovi nepřiznávají náklady řízení, proto byl povinen vydat povinnému vymožené finanční prostředky včetně částky ve výši 125 603 Kč představující náklady exekuce. Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup exekučního soudu v tom, že tento nesprávně právně posoudil exekuční titul, který vedl k zahájení předmětného exekučního řízení. Exekučním titulem byl rozhodčí nález, který však byl vydán na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky, kterou nebylo možné považovat za platnou pro její neurčitost, a rozhodce tedy neměl k vydání rozhodčího nálezu pravomoc. Žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, dle které má exekuční soud zkoumat, zda byl exekuční titul vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, přičemž ke sjednocení judikatury týkající se neplatnosti rozhodčích doložek došlo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. . Z tohoto důvodu měl exekuční soud zamítnout návrh na zahájení exekuce podaný po datu 11. 5. 2011, což název soudu neučinil. Žalobce se předběžně obrátil se svým nárokem na žalovanou dne 30. 6. 2018.

2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že se na ní žalobce předběžně obrátil se svým nárokem dne 30. 6. 2018 s tím, že nároku po předběžném projednání nevyhověla a žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť ve věci není dán odpovědnostní titul. Žalovaná uvedla, že tvrzená škoda je v příčinné souvislosti s rozhodováním rozhodce a nikoli v příčinné souvislosti s rozhodováním exekučního soudu, přičemž žalovaná za činnost rozhodců neodpovídá. Dle žalované exekuční soud nebyl povinen přezkoumávat věcnou správnost rozhodčí doložky. Žalovaná dále upozornila na skutečnost, že žalobce sám přípisem ze dne 21. 2. 2018 sdělil exekučnímu soudu, že v případě zastavení exekučního řízení náklady exekuce nepožaduje, nad to žalobce nevyužil možnosti podat proti usnesení o zastavení exekuce odvolání. Žalovaná pak odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. , kterým došlo k zásadní změně judikatury, kdy do této doby byly rozhodčí nálezy vydané na základě rozhodčí doložky stejného typu jako v projednávané věci, považovány za věcně správné a vykonatelné.

3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 30. 6. 2018.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle , aniž jednání nařizoval.

5. Soud zjistil z důkazů následující skutečnosti.

6. Řízení vedené u Okresního soudu v Břeclavi pro sp. zn. spisová značka bylo zahájeno dne 3. 7. 2012, kdy byla soudu doručena žádost žalobce o pověření k provedení exekuce na základě exekučního titulu v podobě rozhodčího nálezu č. spisová značka číslo ze dne 17. 1. 2012 vydaného anonymizováno jméno příjmení (dále jen jako„ rozhodčí nález“). Rozhodčí nález byl vydán na základě rozhodčí doložky sjednané ve smlouvě o úvěru. Žalobce byl pověřen provedením exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu usnesením ze dne datum. Podáním ze dne datum žalobce sdělil soudu stav exekuce s tím, že uvedl, že pro případ zastavení exekuce nepožaduje přiznat žádné náklady řízení. Usnesením ze dne 20. 3. 2018, č. j. číslo jednací, soud zastavil exekuci vedenou žalobcem, coby soudním exekutorem, na základě usnesení název soudu ze dne 9. 8. 2012, č. j. číslo jednací, podle Výrokem II. soud rozhodl tak, že žalobci, coby soudnímu exekutorovi, nepřiznal náklady exekuce a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že smlouva o úvěru, v rámci které byla uzavřena rozhodčí doložka, má charakter spotřebitelské smlouvy, platnost sjednané rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách předpokládá zejména transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce, což předmětná posuzovaná rozhodčí doložka nesplňovala. Z tohoto důvodu soud exekuci jako nepřípustnou zastavil, přičemž uložil exekutorovi povinnost vrátit povinnému již vymožené plnění. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne datum.

7. Z dohody o vydání finanční částky ze dne datum se podává, že žalobce vyplatil povinnému částku ve výši 125 603 Kč, kterou vymohl na náhradu nákladů exekuce vedené pod sp. zn. spisová značka.

8. Stanoviskem ze dne datum žalovaná sdělila žalobci k jeho podání ze dne datum, kterým žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 125 603 Kč, spočívající v náhradě nákladů exekuce, vzniklé v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu název soudu v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka, že nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona, pročež mu náhrada škody nebyla přiznána.

9. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce, jakožto soudní exekutor, byl název soudu pověřen vedením exekuce, a to k vymožení pohledávky na základě exekučního titulu - rozhodčího nálezu č. spisová značka číslo ze dne 17. 1. 2012 vydaného anonymizováno jméno příjmení. Usnesením název soudu ze dne 20. 3. 2018, č. j. číslo jednací, soud zastavil exekuci jako nepřípustnou. Žalobci pak nebyly přiznány náklady exekučního řízení. Žalobce se obrátil se svým nárokem na žalovanou, a to žádostí doručenou žalované dne datum, přičemž žalovaná žádost neshledala důvodnou a žalobci náhradu škody neposkytla.

10. Podle ust. zákona č. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 sb. o notářích a jejich činnosti (dále jen zákona) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle ust. , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v trestním řízení a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda.

13. Podle ust. § 8 odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle ust. § 8 odst. 3 zákona nejde-li o případy hodné zvláštního zřetele, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž po porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku. Podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

17. Podle ust. § 31 odst. 2 zákona náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

18. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence všech těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

19. Žalobce v rámci řízení, pokud jde o odpovědnostní titul na úrovni skutkových tvrzení, tvrdil, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudu spočívajícím v nařízení exekuce podle exekučního titulu, k jehož vydání neměl rozhodce pravomoc.

20. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

21. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k zákonu (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci).

22. Úprava nezákonného rozhodnutí pak stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. zákona, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS  ). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS  ).

23. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

24. K této otázce se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. , kde uvádí, že judikatura Nejvyššího soudu přijatá k výkladu existence nezákonného rozhodnutí v případě exekuce nařízené podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 se ustálila v názoru, že titulem odpovědnosti státu za škodu může být pravomocné usnesení o nařízení exekuce, bylo-li pro nezákonnost změněno nebo zrušeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. , či rozsudek ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. ). Dále dovodila, že pravomocné rozhodnutí o nařízení exekuce nemusí být nutně výslovně zrušeno pro nezákonnost, avšak pro zjištění jeho nezákonnosti postačí, je-li tato konstatována jiným, později vydaným rozhodnutím soudu, vedle něhož nemůže původní rozhodnutí o nařízení exekuce obstát. Takovým rozhodnutím je i usnesení o zastavení exekučního řízení z důvodu, že se vykonávané rozhodnutí nestalo dosud vykonatelným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. ). Uvedené závěry byly odůvodněny tím, že usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora sice neukládá žádnou povinnost k plnění, avšak s jeho doručením povinnému zákon spojuje právní následek v podobě tzv. generálního inhibitoria. Bez ohledu na právní moc tedy zákon spojuje s doručením usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora jejím provedením právní následky, jež povinného citelně omezují v dispozicích s vlastním majetkem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. ).

25. Na základě výše uvedených závěrů tak soud ve vztahu k posuzované věci uzavírá, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona, kterým je usnesení ze dne 9. 8. 2012 o nařízení exekuce, z důvodu jejího zastavení usnesením ze dne 20. 3. 2018, v němž se promítla skutečnost, že exekuční titul neměl být rozhodcem vůbec vydán pro neplatnost sjednané rozhodčí doložky. Rozhodčí nález neměl rozhodce vůbec vydávat, když k vydání rozhodčího nálezu došlo dne 17. 1. 2012, tedy po vydání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , kterým došlo k sjednocení judikatury ohledně neplatnosti rozhodčích doložek.

26. Soud se dále zabýval podmínkou vzniku škody na straně žalobce, který požaduje náhradu škody spočívající v nákladech řízení, a příčinnou souvislostí.

27. Ve smyslu § 31 odst. 2 zákona uplatnit tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Poškozenému tak musejí náklady skutečně vzniknout a zároveň k jejich vypořádání nedojde v dotčeném řízení. V posuzovaném řízení bylo o nákladech řízení rozhodnuto usnesením ze dne 20. 3. 2018 tak, že žalobci nebyla náhrada nákladů exekuce přiznána. Žalobce však nevyčerpal veškeré opravné prostředky, které měl k dispozici k obraně svého práva, a sám se vzdal svého práva na náhradu nákladů exekuce. V odůvodnění usnesení o zastavení exekuce ze dne 20. 3. 2018 se uvádí, že zastavení řízení zavinil oprávněný, který by tedy byl povinen k náhradě nákladů exekuce, avšak s ohledem na skutečnost, že žalobce, coby soudní exekutor, sdělil soudu podáním ze dne 21. 2. 2018, že náklady v případě zastavení exekuce nepožaduje, nebyly mu tyto přiznány. Dané rozhodnutí obsahuje také poučení o možnosti podat opravný prostředek. Bylo tedy na žalobci, aby se za této situace bránil proti rozhodnutí o nepřiznání nákladů exekuce včasným odvoláním. V případě, kdy tak neučinil, se nelze domáhat náhrady škody po žalované.

28. Soud tak uzavírá, že pokud oprávněnému nebyla uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce z důvodu, že tento se jich vzdal, pak to není škoda, která by žalobci vznikla v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem, neboť mu vznikla v důsledku neúspěchu oprávněného v řízení a jeho vlastního rozhodnutí tyto náklady nepožadovat a vzdát se jejich náhrady, o čemž již bylo pravomocně rozhodnuto exekučním soudem podle procesních předpisů. Protože o nákladech řízení již bylo rozhodnuto, nelze se již jejich náhrady domáhat jako náhrady škody podle zákona. Žalobci tak v této souvislosti škoda vzniknout nemohla, soud proto žalobu v tomto rozsahu jako zcela nedůvodnou ve výroku I. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. a přiznal žalované, která měla plný úspěch ve věci, právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů podle ust. , tj. 300 Kč podle vyhl. č. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé ( cit. vyhl.). Lhůta k plnění byla stanovena podle část věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).