Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 129/2022-55
Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 131 284 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 000 Kč za období od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky 16 815 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 116 815 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky 16 815 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení a dále v rozsahu částky 14 469, 84 Kč a úroku ve výši 59,83 % ročně z částky 100 000 Kč od datum do datum, kapitalizovaného částkou 3 681,84 Kč, a v rozsahu úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 100 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 288 691 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 476 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 000 Kč za období od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu částky 16 815 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 116 815 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky 16 815 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení a dále v rozsahu částky 14 469, 84 Kč a úroku ve výši 59,83 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného částkou 3 681,84 Kč, a v rozsahu úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 288 691 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 476 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení celkové částky 131 284 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou uzavřela s žalovanou dne datum. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalované částku ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet prostřednictvím 42 měsíčních splátek po 5 919 Kč. Žalovaná však na svůj dluh nezaplatila ničeho. Proto se žalobkyně domáhala vedle jistiny též uhrazení smluvních pokut, nákladů souvisejících s prodlením žalované, úroku z úvěru a zákonných úroků z prodlení.
2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť tato nereagovala na písemnou výzvu soudu a k jednání před zdejším soudem se nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Na základě níže uvedených listin soud učinil tato skutková zjištění.
Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru měla činit 100 000 Kč a celková částka, kterou měla žalovaná žalobkyni uhradit, činila 240 576 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 59,83 % ročně, roční procentní sazba nákladů pak 79,29 % ulice úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr činila částku ve výši 191 Kč měsíčně.
Ze smlouvy o úvěru číslo která nebyla opatřena žádným podpisem žalované (pouze jedinečným kódem číslo), vyplynulo, že jejími účastníky byly žalobkyně a žalovaná, celková výše úvěru měla činit 100 000 Kč, celkem měla žalovaná zaplatit 240 576 Kč při výpůjční úrokové sazbě 59,84 % ročně a roční procentní sazba nákladů činila 79,29 %.
Z přílohy číslo smlouvy o úvěru číslo přihlášky do pojištění, které nebyly opatřeny žádným podpisem žalované (pouze jedinečným kódem číslo), vyplynulo, že žalovaná uzavřela se žalobkyní pojištění schopnosti splácet úvěr dle shora uvedené úvěrové smlouvy s měsíční úhradou ve výši 191 Kč.
Z listiny o podmínkách pojištění schopnosti splácet úvěry a z informací o pojištění vyplynulo, že podmínkou pro sjednání pojištění je uzavření smlouvy o úvěru s žalobkyní a že pojištění nelze sjednat samostatně.
Z dodatku číslo smlouvy o úvěru číslo který nebyl opatřen žádným podpisem žalované (pouze jedinečným kódem číslo), vyplynulo, že žalovaná požádala žalobkyni o uzavření smlouvy o úvěru číslo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.
Z dokladu o vyplacení úvěru vyplynulo, že žalobkyně poslala na bankovní účet vedený na jméno žalované dne datum částku ve výši 100 000 Kč, která byla téhož dne na bankovní účet žalované připsána.
Z oznámení o schválení úvěru a souvisejícího splátkového kalendáře nad rámec shora uvedeného vyplynulo, že úvěr byl sjednán jako bezúčelový a žalovaná jej měl splatit ve 42 měsíčních splátkách. Podle dodejky ze dne datum si žalovaná nepřevzala oznámení o schválení úvěru a to bylo dne datum vráceno odesílateli.
Podle dokladu o vyplacení úvěru byla dne datum zaslána částka ve výši 100 000 Kč na bankovní účet číslo bankovní účet.
Podle prohlášení klienta ze dne datum, které nebylo opatřeno žádným podpisem žalované (pouze jedinečným kódem číslo), si žalovaná byla vědoma podmínek úvěrové smlouvy, neměla splatné dluhy vůči třetím osobám, nenacházela se v úpadku a byla schopna úvěr splácet.
Z karty hodnocení klienta soud zjistil, že zde byl zaznamenán pravidelný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání ve výši 34 895 Kč a její celkové výdaje ve výši 6 463 Kč, tvořené životním minimem ve výši 3 860 Kč a částkou vynakládanou na bydlení ve výši 2 603 Kč. Žalovaná zde též vyplnila, že byla svobodná, měla výuční list a bydlela u rodičů.
Podle potvrzení o příchozích úhradách z datum a datum zaslal zaměstnavatel žalované na účet č. bankovní účet výplatu ve výši 35 260 Kč a 35 745 Kč.
Z výpisu z registru příjmení vyplynulo, že zde ke dni datum nebyl žádný údaj o dlužných splátkách žalované či tzv. příznak.
Podle karty klienta žalovaná na svůj dluh neuhradila žalobkyni ničeho.
Z výzev k zaplacení ze dnů datum a datum vyplynulo, že jejich adresátem byla žalovaná a že obsahem těchto výzev bylo upozornění na neuhrazené splátky a na možnost zesplatnění úvěru.
Z oznámení ze dne datum soud zjistil, že jeho adresátem byla též žalovaná a že jeho obsahem byla výzva k úhradě dosud nesplacené jistiny a přirostlých úroků, smluvních pokut, náhrad nákladů a měsíčních úhrad za pojištění schopnosti splácet úvěr v celkové výši 116 815 Kč.
Z předžalobní výzvy ze dne datum a ze souvisejícího podacího archu vyplynulo, že tato výzva byla žalované zaslána dne datum na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru jako adresa doručovací. Prostřednictvím této výzvy byla žalovaná vyzvána k úhradě nové jistiny úvěru ve výši 114 844,55 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč, náhrad nákladů ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, úroku za poskytnutí úvěru z částky 100 000 Kč ve výši 59,83 % ročně od datum do zaplacení a úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 573 Kč.
Podle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu je žalobkyně nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.
4. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:
Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru a téhož dne žalobkyně zaslala žalované na její bankovní účet částku 100 000 Kč, z níž žalovaná žalobkyni nevrátila ničeho. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyně dotazovala žalované na její výdaje a příjmy, přičemž výdaje ověřila na základě výpisu z účtu žalované dokládajícího pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání za období od října do listopadu 2021 ve výši 35 260 Kč až 35 745 Kč. Předžalobní výzvou, odeslanou na adresu žalované dne datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 114 844,55 Kč, smluvních pokut, úroku z úvěru, náhrady nákladů a úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr.
5. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2021) posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný.
13. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně přenechala žalované částku ve výši 100 000 Kč, kterou zaslala na její bankovní účet. Smlouva, na základě které tak žalobkyně učinila, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru, což žalobkyně ostatně nikterak nezpochybňovala.
14. Podle zjištěného skutkového stavu věci však žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, jako bylo její povinností dle citovaného zákona. Žalobkyně se v otázce výdajů spoléhala pouze na informace sdělené žalovanou, které nikterak dále neprověřovala. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 23 Co 64/2021-129, z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud se žalobkyně spokojila pouze s nedoloženými tvrzeními žalované o výdajích, pak svou zákonnou povinnost nesplnila. Obezřetnost přitom byla namístě zejména s ohledem na to, že výdaje byly tvrzeny ve výši životního minima, což vzhledem k věku žalované působilo značně nevěrohodně. Údaj o tom, že žalovaná nevynakládala žádné finanční prostředky na dopravu či záliby, se též jevil jako nevěrohodný a měl v žalobkyni vyvolat potřebu alespoň základního ověření výdajů např. prostřednictvím úplných výpisů z účtu dokládajících toliko příjmy a nikoli i výdaje. Taktéž údaj o výdajích na bydlení ve výši 2 603 Kč pokládal soud za nevěrohodný, když se jednak jedná o částku povážlivě nízkou, a navíc když se soud s tímto údajem v této konkrétní výši nesetkal poprvé, když totožné výdaje byly uvedeny i v hodnocení jiného klienta žalobkyně v rámci jiné věci vedené u zdejšího pod sp. zn. 41 C 28/2021 nebo 41 C 58/2022, kde byly rovněž uvedeny náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, nebo také rozsudek Okresního soudu ve obec ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 38 C 25/2020, a mnohé další). Z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je pak neplatné též akcesorické ujednání o pojištění odpovědnosti splácet tento úvěr.
15. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zde tedy nebyl dán žádný právní důvod, pro který si žalovaná mohla poskytnutou finanční částku ponechat. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o 100 000 Kč (§ 2991 o. z.). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 100 000 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení dluhu (resp. částky vyšší) předžalobní výzvou ze dne datum, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této výzvy, tedy do datum. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky 100 000 Kč za období od datum do zaplacení, a to ve výši 11,75 % ročně tak, jak je požadovala žalobkyně. Patnáctidenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. tak, aby měla žalovaná s ohledem na výši dlužné částky více času k plnění.
16. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá II. výrok tohoto rozsudku.
17. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v této věci úspěšná v rozsahu 67 % (viz I. výrok) a neúspěšná v rozsahu 33 % (viz II. výrok), přičemž při určení úspěchu a neúspěchu je třeba zohledňovat i příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 34 %. Její náklady sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 565 Kč a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou 19 140 Kč za 3 úkony právní služby po 6 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé, účast na jednání) dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu ve výši 4 280 Kč odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 30 813 Kč; 34 % z této částky pak činí 10 476 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil žalované lhůtu k plnění rovněž v trvání patnácti dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.