Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 293/2022-34

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 11 550 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 100 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení

ve výši 1 249,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 002,38 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 550 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši

26,43 % ročně z částky 11 550 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 100 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 249,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 002,38 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 550 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 26,43 % ročně z částky 11 550 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 550 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 249,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 002,38 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 550 Kč od datum do zaplacení, úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 11 550 Kč od datum do zaplacení včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Tuto částku převzal žalovaný v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 14 400 Kč, jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 3 600 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek po 540 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradil dne datum. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dne datum právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině částku 11 550 Kč a na dlužném poplatku částku 3 300 Kč, přičemž uvedla, že žalovaný dosud na předmětnou pohledávku uhradil celkem 17 550 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená půjčka ve výši 11 550 Kč úrokem ve výši 26,43 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činí výše pohledávky částku 16 850 Kč. Ode dne postoupení žalovaný neuhradil žádnou částku, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně. Již v rámci návrhu (a následně v doplnění ze dne datum) žalobkyně uvedla, jakým způsobem její právní předchůdce zkoumal schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. , když odkázala na tzv.„ zákaznickou kartu“, do níž žalovaná zapsala své majetkové poměry.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba, a žalovaným (jako zákazníkem), byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž společnost právnická osoba, poskytla žalovanému částku ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázala vrátit částku 32 400 Kč, z čehož částka 14 400 Kč měla představovat souhrnný poplatek zahrnující částku 3 600 Kč jako úrok, částku 3 600 Kč jako poplatek za administrativní činnost a 7 200 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný měl plnit společnosti právnická osoba, v 60 týdenních splátkách po 540 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že převzala částku 18 000 Kč od společnosti právnická osoba, (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum). Žalovaný do tzv. zákaznické karty písemně prohlásil, že je svobodný, bydlí v nájmu, jeho mzda činí částka a jeho běžné měsíční výdaje činí cca částka a sestávají z nákladů na bydlení ve výši částka, z osobních výdajů ve výši částka a ze splátek úvěrů ve výši částka. K tomuto prohlášení měl doložit bankovní výpisy, výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu (ze zákaznické karty ze dne datum). Podle článku 7.1. Smluvních podmínek zákazník prohlašuje, že příjmení jméno před uzavřením smlouvy poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen splatit celkovou částku v souladu se smlouvou. (Ze Smluvních podmínek Smlouvy o úvěru). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně; ze žaloby a přehledu splácení vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem 17 550 Kč právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 16 850 Kč do deseti dnů od doručení; výzva byla odeslána žalovanému dne datum (z oznámení o postoupení ze dne datum a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).

4. Žalobkyně předložila soudu také y, a to smlouvu o podnájmu bytu, pracovní smlouvu a prohlášení zaměstnavatele, které se však týkaly zcela odlišné osoby od žalovaného (týkaly se jméno jméno), a proto z nich soud ve vztahu k projednávané věci nemohl učinit relevantní závěry.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum společnost právnická osoba poskytla žalovanému částku 18 000 Kč a žalovaný se jí zavázal vrátit částku 34 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 540 Kč. Žalovaný zaplatila pouze částku 17 550 Kč. Pohledávka za žalovaným ve výši 16 850 Kč byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému věřitelem písemně oznámeno. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky, do dnešního dne ničeho nezaplatil. Žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, podle níž je svobodný, bydlí v nájmu, jeho mzda činí částka a jeho běžné měsíční výdaje činí cca částka a sestávají z nákladů na bydlení ve výši částka, z osobních výdajů ve výši částka a ze splátek úvěrů ve výši částka. K tomuto prohlášení měl doložit bankovní výpisy, výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu.

6. Podle ustanovení , (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení , , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení , 2 , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi úvěrující a úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. a násl. V souladu s cit. ust. , proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost úvěrovaného (spotřebitele, dlužníka) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky ).

12. Z výše uvedeného ustanovení lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

13. V projednávané věci žalobkyně, pouze tvrdila, že žalovaný společnosti právnická osoba poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak to úvěrující společnosti ukládalo cit. ve smyslu ust. , že tyto poměry byly znamenány do zákaznické karty a že úvěrující společnost tyto poměry prověřovala z listin předložených žalovaným a nahlédnutím do databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila pouze zákaznickou kartu, avšak nedoložila žádnou z deklarovaných listin, které měly prohlášení žalovaného osvědčovat, a neunesla tedy důkazní břemeno stran tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by úvěrující společnost podle ust. posuzovala úvěruschopnost spotřebitele, natož pak na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, když jak vyplývá ze stávající judikatury Nejvyššího soudu (viz např. ) dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit, učinil soud závěr, že úvěrující společnost poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. , o spotřebitelském úvěru, neplatná. Proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena podle ust. 1879 o.z., nelze plnění z titulu smlouvy o úvěru přiznat; žalobkyně mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. a násl. .

14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum).

15. Pro výpočet výše nesplacené jistiny je podstatné zjištění jakou částku žalovaný čerpal (18 000 Kč) a jakou právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil (17 550 Kč). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 450 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni; ve zbylé části (včetně úroků z prodlení) byla žaloba dle shora uvedeného závěru zamítnuta.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , (dále jen " ), podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná jen v nepatrné části a žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, lze toto rozhodnutí vykonat.