Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 370/2021-62
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 18 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 440 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 6. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 11 560 Kč, úroku ve výši 2 720 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 168,88 Kč, úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 22. 12. 2020 do 5. 2. 2022, úroku z prodlení z částky 5 560 Kč od 6. 2. 2022 do zaplacení
a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 117 Kč, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 440 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 6. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 11 560 Kč, úroku ve výši 2 720 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 168,88 Kč, úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 22. 12. 2020 do 5. 2. 2022, úroku z prodlení z částky 5 560 Kč od 6. 2. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 117 Kč, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 28. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy číslo uzavřené dne 27. 10. 2017 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“), přičemž část závodu této společnosti byla dne 28. 9. 2018 převedena na společnost právnická osoba, která pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úrok, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek, to vše ve výši 8 280 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Žalovaná však plnila pouze částečně, když zaplatila jen 5 560 Kč. Žalovaná částka pak představuje nesplacenou jistinu ve výši 12 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč (0,1 % denně z dlužné částky za období od 28. 11. 2018 do 11. 4. 2020 s omezením podle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru). Dále se žalobkyně domáhá„ úroku“ ve výši 2 720 Kč (úrok ve výši 825,60 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 903,20 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 991,20 Kč), úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 168,88 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 117 Kč.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Z listin y nazvané smlouva o úvěru číslo soud zjistil, že tuto uzavřely dne 27. 10. 2017 žalovaná a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 760 Kč sestávající z úroku v sazbě 28 % za období, na které byl úvěr poskytnut, tj. 25,85 % ročně ve výši 3 360 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatku za správu ve výši 2 640 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 280 Kč, to vše v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč splatných ke každému 27. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Podpisem této listin y žalovaná stvrdila, že jí byla sjednaná částka v hotovosti předána. Dále smlouva obsahuje ujednání o možnosti prohlásit celý zůstatek úvěru splatným pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení se splátkou delším 30 dnů. Žalovaná se zde rovněž zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení s tím, že tato smluvní pokuta nepřesáhne součin 0,5 a poskytnuté jistiny. Z přiloženého předpisu splátek se podává, jaká část které splátky připadá na jednotlivé poplatky, úrok a jistinu s tím, že jistina se splácí až od 6. splátky. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jsou zde uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru, jako je počet a výše splátek, úrok a RPSN (189,38 %).
4. Z listin y nazvané žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalované, a to o bydlení, zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je svobodná a bydlí sama v nájmu a nemá další zápůjčky. Na nájem vynakládá částka, na energie částka, na stravování vynaloží částka a ostatní výdaje činí částka, Celkové náklady domácnosti tak činí částka. K ověření těchto údajů měly být předloženy: pracovní smlouva a výplatní pásky.
5. Z notářského zápisu ze dne 27. 9. 2018 soud zjistil, že společnosti právnická osoba a právnická osoba uzavřely dne 6. 9. 2018 smlouvu o prodeji části závodu společnosti právnická osoba tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že společnost právnická osoba touto smlouvou postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek.
7. Z dopisu ze dne 19. 1. 2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba žalované tímto dopisem oznámila, že pohledávku za ní ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni.
8. Z dopisu ze dne 8. 2. 2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba žalované tímto dopisem oznámila, že pohledávku za ní ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni.
9. Z dopisů ze dne 8. 3. 2021 a 6. 4. 2021 soud zjistil, že jimi žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě závazku v aktuální výši 285 121,65 Kč (resp. 25 207,45 Kč) s tím, že je dobré mít plán a dosud neeviduje žádnou uzavřenou splátkovou dohodu a že ji může žalovaná kontaktovat.
10. Z dopisu ze dne 2. 6. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovanou vyzýval k úhradě dluhu ze smlouvy číslo s tím, že pokud tak do 10. 6. 2021 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 4. 6. 2021.
11. Z dalšího podacího archu soud pouze zjistil, že žalobkyně žalované dne 22. 1. 2020 odeslala nějakou zásilku, o jaký dopis by se však mělo jednat, z tohoto podacího archu nevyplývá a žádný dopis z tohoto či předcházejícího data také žalobkyně k žalobě nepřipojila.
12. Z listin y nazvané výpis úkonů mimosoudního vymáhání soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil, stejně jako žádná skutková zjištění nečinil z listin y nazvané anonymizováno číslo, neboť přiložení této listin y k žalobě zůstalo bez vysvětlení a soudu není zřejmé, za jakým účelem byla vytvořena a jaké skutečnosti by z ní měly vyplývat.
13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovanou dne 27. 10. 2017 uzavřela smlouvu, na základě které jí v hotovosti předala částku 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 760 Kč sestávající z úroku v sazbě 28 % za období, na které byl úvěr poskytnut, tj. 25,85 % ročně ve výši 3 360 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatku za správu ve výši 2 640 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 280 Kč, to vše v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč splatných ke každému 27. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaná se zde rovněž zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení s tím, že tato smluvní pokuta nepřesáhne součin 0,5 a poskytnuté jistiny. Před uzavřením smlouvy byla sepsána žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kde jsou uvedeny údaje o žalované, a to o bydlení, zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je svobodná a bydlí sama v nájmu a nemá další zápůjčky. Na nájem vynakládá částka, na energie částka, na stravování vynaloží částka a ostatní výdaje činí částka, Celkové náklady domácnosti tak činí částka. K ověření těchto údajů měly být předloženy: pracovní smlouva a výplatní pásky. Část závodu společnosti byla ke dni 28. 9. 2018 převedena na společnost právnická osoba, která pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek převedla na žalobkyni.
14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
19. V projednávaném případě žalobkyně neuvedla, jakým způsobem měla být schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet prověřována (vyjma zmínky o vyplněné žádosti o úvěr) a tyto skutečnosti nevyplývají ani z předložených listin. K tomu je třeba uvést, že listin listina nazvaná žádost o úvěr sice obsahuje údaje o příjmech a výdajích žalované, avšak podle listin, které měly být k ověření těchto skutečností předloženy (soudu však předloženy nebyly), mohly být ověřovány pouze příjmy žalované, nikoli již její výdaje. Z předložených listin dále ani nevyplývá, že by společnost žalovanou před uzavřením smlouvy lustrovala v relevantních registrech (SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí atp.). Pro uvedené soudu nezbylo než uzavřít, že společnost úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 o. z.
20. V řízení však bylo prokázáno, že společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že žalovaná takto vydala již 5 560 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 6 440 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích archů se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 4. 2. 2022 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 5. 2. 2022, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 6. 2. 2022 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
21. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 6 440 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 6. 2. 2022 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
22. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 11 560 Kč, úroku ve výši 2 720 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 168,88 Kč, úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 22. 12. 2020 do 5. 2. 2022, úroku z prodlení z částky 5 560 Kč od 6. 2. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 117 Kč, když tato plnění měla vyplývat z uzavřené smlouvy, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.