Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 308/2022-88
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 47 194 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 336 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 22 858 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 191,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 523,49 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 861 Kč od 8. 1. 2022
do zaplacení a s úrokem 23,19 % ročně z částky 33 861 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 142,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 336 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 22 858 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 191,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 523,49 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 861 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem 23,19 % ročně z částky 33 861 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 142,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 7. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 194 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne 30. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty
k ověření“. Na základě smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 40 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 21 488 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 9 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet
v 18 měsíčních splátkách po 3 916 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas a dluh byl ke dni 14. 11. 2021 zesplatněn. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Žalovaný od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 15 664 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 33 861 Kč, dlužného poplatku ve výši 13 333 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 523,49 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 191,88 Kč, úroku ve výši 23,19 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
-) z dopisu ze dne 30. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému byl zaslán přehled splátek;
-) z dopisu ze dne 14. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru a byl vyzván k úhradě celkové částky 49 630,32 Kč;
-) z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný v ní uvedl své osobní údaje, adresu, druh bydlení – nájem, údaje o svém zaměstnavateli ulice podnik územní celek, a.s., své měsíční příjmy ve výši 28 000 Kč a měsíční výdaje zahrnující osobní výdaje ve výši 3 410 Kč, spoření/pojištění ve výši 500 Kč, splátky půjček/úvěrů ve výši 3 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč;
-) z výzvy ze dne 14. 4. 2022, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k úhradě částky 50 800,66 Kč do 29. 4. 2022;
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, včetně příloh, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni;
-) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 10. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným, že výše úvěru činila 40 000 Kč a zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 59,74 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 21 488 Kč a administrativním poplatkem ve výši 9 000 Kč splatit
v 18 měsíčních splátkách po 3 916 Kč. V případě prodlení se splácením byla společnost právnická osoba oprávněna požadovat úhradu celé nesplacené jistiny a úhradu smluvních pokut a účelně vynaložených nákladů;
-) z dopisu ze dne 3. 2. 2022, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni;
-) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005;
-) z výzvy ze dne 1. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek;
-) z výpisu z účtu žalovaného za srpen 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil
388,53 Kč a konečný zůstatek 31,06 Kč, že žalovaný měl četné výdaje společnosti webová adresa, příjmení a právnická osoba (sázkařské společnosti), že dne 10. 8. 2020 přijal plat od svého zaměstnavatele. Z výpisu z účtu žalovaného za září 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 109,68 Kč a konečný zůstatek 103,13 Kč;
-) z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že v září 2020 obdržel čistou mzdu celkem 26 186 Kč a v srpnu 2020 obdržel 32 584 Kč;
-) z anonymizována dvě slova reportu ze dne 22. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný měl k uvedenému dni nesplacené závazky ve výši 23 670 Kč;
-) z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění.
4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 30. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly i Smluvní podmínky, a na jejímž základě žalovanému poskytl částku 40 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem a administrativním poplatkem. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil tzv. kartu zákazníka, ve které uvedl své osobní údaje, adresu trvalého pobytu a že bydlí v nájmu. Dále uvedl údaje o svém zaměstnavateli, svůj měsíční příjem ve výši 28 000 Kč
a měsíční výdaje zahrnující osobní výdaje ve výši 3 410 Kč, výdaje na spoření/pojištění ve výši 500 Kč, výdaje na splátky půjček/úvěrů ve výši 3 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč
a ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč. Dále byl proveden tzv. anonymizována dvě slova report, podle kterého měl žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru nesplacený závazek ve výši 23 670 Kč. Podle výpisů z účtu žalovaného za měsíce číslo 2020 měl žalovaný opakované výdaje u sázkařských společností. Dne 14. 11. 2021 došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky 49 630,32 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne
3. 2. 2022, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice soudu předložila kartu zákazníka, v níž byly obsaženy údaje o příjmech a výdajích žalovaného, REPI Credit report, výplatní lístky žalovaného za dva měsíce a výpisy z účtu žalovaného za dva měsíce, nicméně soud po posouzení těchto důkazů dospěl k závěru, že prověření platební schopnosti žalovaného nebylo dostatečné. Zejména se právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdaji žalovaného, a to za situace, kdy bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy
o úvěru nesplacený jiný závazek ve výši 23 670 Kč a také, že žalovaný opakovaně a četně sázel, jak vyplynulo z předložených výpisů z účtu. Rovněž nebylo zjištěno, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval další výdaje žalovaného (na bydlení, pojištění apod.).
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného,
tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatkem žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právnická osoba, a žalovaným jako absolutně neplatnou.
15. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
16. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem
k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
17. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatků a smluvního úroku. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 47 194 Kč (bez příslušenství). Žaloba byla zamítnuta co do částky 22 858 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 24 336 Kč, tedy 51,57 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 22 858 Kč, tedy 48,43 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 3,14 %
z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 360 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši
47 194 Kč, sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů
po 100 Kč podle § 14b odst. 1 a 5 a. t. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku
4 538 Kč, přičemž 3,14 % z této částky činí 142,50 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou tuto částku v obecné třídenní lhůtě k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.