Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 138/2021-98

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 95 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 61 875 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 125 Kč od 28. 12. 2021 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 61 875 Kč od 28. 12. 2021 do 1. 3. 2022, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 22 000 Kč s příslušenstvím, a úrok z prodlení z částky 73 000 Kč za období od 1. 7. 2021 do 27. 12. 2021, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce, titul jméno příjmení, advokáta.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 61 875 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 125 Kč od 28. 12. 2021 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 61 875 Kč od 28. 12. 2021 do 1. 3. 2022, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 22 000 Kč s příslušenstvím, a úrok z prodlení z částky 73 000 Kč za období od 1. 7. 2021 do 27. 12. 2021, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce, [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 1. 7. 2021 domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. (dále jen jako„ posuzované řízení“). Žalobce v žalobě uvedl, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 10. 6. 2015 a skončeno bylo dne 13. 1. 2021, trvalo tedy téměř šest let a ke dni podání žaloby není pravomocně skončeno, řízení bylo dle žalobce neúměrně dlouhé, přičemž se jednalo o kompenzační řízení. Žalobce dále uvedl, že v řízení docházelo k průtahům spočívajícím v prodlevách mezi jednáními, celková délka řízení je dle žalobce nepřiměřeně dlouhá, přičemž žalobce k délce řízení nikterak nepřispěl. Význam řízení pro žalobce byl zásadní. Žalobce vyčísli nemajetkovou újmu na částku 95 000 Kč. Žalobce se se svou žádostí předběžně obrátil na žalovanou dne 23. 6. 2021.

2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že u ní žalobce předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. uplatnil dne 23. 6. 2021. Žalovaná na základě projednání jeho žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená a poskytla mu zadostiučinění ve výši 61 875 Kč. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a dospěla k závěru, že předmětné řízení trvalo 6 let a 6 měsíců, předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu dle Řízení bylo po skutkové i právní stránce složité, bylo prováděno široké dokazování včetně znaleckého posudku a výslechu znalce. Ve věci bylo rozhodováno na všech stupních soudní soustavy, kdy soud prvního stupně a soud odvolací rozhodovaly ve věci samé třikrát a Nejvyšší soud jedenkrát. Účastníci v řízení aktivně užívali opravné prostředky, délka řízení je tak z části zapříčiněna procesní aktivitou účastníků. Význam řízení pro žalobce hodnotila žalovaná jako běžný. Žalovaná tak zhodnotila celkovou délku řízení jako nepřiměřenou a přiznala žalobci odpovídající zadostiučinění ve výši 61 875 Kč, přičemž vycházela ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení. Výslednou částku pak snížila o 15 % s ohledem na složitost věci, dále o 10 % s ohledem na projednání věci na všech stupních soudní soustavy.

3. Podáním ze dne 4. 3. 2022 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 61 875 Kč s odůvodněním, že žalovaná po předběžném projednání nároku poskytla žalobci zadostiučinění v uvedené výši.

4. Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle ustanovení , je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle , jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem soud v souladu s citovanými ustanoveními řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. (výrok I.)

6. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora cit. ust. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání.

7. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. u žalované dne 23. 6. 2021 s tím, že žalovaná částečně vyhověla žalobci a poskytla mu přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 61 875 Kč.

Obsah přílohového spisu

9. Podle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle věty druhé a třetí nebo věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 3. 2003).

11. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, ). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. ).

12. Soud při svém rozhodování vyšel z toho, že předmětné posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 14. 4. 2015 (předběžné uplatnění nároku u žalované) do dne 18. 5. 2022, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Celková doba řízení tedy činila celkem 7 let a 1 měsíc. Do celkové délky řízení se v tomto případě, tedy v případě, kdy je posuzována délka odškodňovacího řízení, započítává i délka předsoudní fáze (mimosoudní projednání nároku u žalované), nejvíce však 6 měsíců (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. ). Předsoudní fáze je zahájena dnem uplatnění nároku u žalované (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ). V posuzovaném případě byl nárok u žalované uplatněn dne 14. 4. 2015, šestiměsíční lhůta k projednání uplynula dnem 14. 10. 2015.

13. Řízení probíhalo na všech stupních soudní soustavy, kdy ve věci samé rozhodoval soud I. stupně třikrát a odvolací soud čtyřikrát. Nejvyšší soud rozhodoval ve věci samé jedenkrát, kdy zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo poprvé zrušeno z důvodu odlišného právního názoru odvolacího soudu a nutnosti doplnění dokazování, v druhém případě byl zrušen za účelem dalšího dokazování. Rozsudek odvolacího soudu byl potom zrušen pro nesprávné právní posouzení. Tyto důvody zrušení rozhodnutí nelze zohlednit v rámci kritéria postupu soudů, neboť se jedná o standardní situaci v řízení, která posiluje kvalitu rozhodování. Opačný účinek by mělo zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, soud k tomuto uvádí, že soud v řízení místy postupoval nekoncentrovaně, v řízení dle hodnocení soudu nedocházelo k závažným průtahům v podobě nečinnosti soudu, avšak celkovou délku řízení již nelze hodnotit jako přiměřenou.

14. Co se týká jednání žalobce, lze shrnout, že tento se na délce řízení nepodílel, procesní úkony činil včas, nemařil jednání soudu. Účastníci řízení aktivně využívali opravné prostředky. Je zřejmé, že využívání opravných prostředků nelze klást účastníkům k tíži, když jejich užití patří k procesním právům účastníků, avšak je třeba zdůraznit, že každý opravný prostředek ve svém důsledku vede k prodloužení celkové délky řízení. K žádostem účastníků bylo také opakovaně odročováno jednání.

15. Co se týká složitosti věci, soud uvádí, že shledal v posuzované věci určitou skutkovou a procesní složitost, bylo třeba zajistit listinné důkazy, připojit přílohové spisy, účastníci byli vyzýváni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, jednání bylo odročeno za účel zajištění dalších důkazů a pokračování v dokazování. Ve věci byl vyhotoven znalecký posudek, znalec byl následně vyzván k doplnění svého posudku, dále se opakovaně vyjadřoval k dalším podáním a byl vyslechnut při jednání soudu.

16. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, pak tento je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Soud význam řízení vidí jako nižší. Předmětem posuzovaného řízení byl majetkový nárok, který ani obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. ).

17. Celkově shrnuto soud shodně s účastníky řízení uzavřel, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka uvedeného řízení s odkazem na výše popsané okolnosti, byla nepřiměřená a v důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě žalobci vznikla nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá). Soud proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy ve finanční podobě. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. ) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částku za rok trvání řízení stanovil soud na 15 000 Kč, za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu (neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat). Celkem tedy základní částka za 7 let a 1 měsíc řízení činí 91 250 Kč. Soud zvolil částku za rok trvání řízení ve spodní části stanoveného rozmezí, neboť předmětné řízení netrvalo extrémně dlouhou dobu a soud v řízení neshledal ani jiné abnormality stran případné (ne) činnosti či excesu soudu, tj. podstatně vybočující okolnosti, které by odůvodňovaly, aby soud pracoval s částkou vyšší než 15 000 Kč za rok trvání řízení. Soud pak uvedenou částku ponížil o 10 % z důvodu složitosti věci (viz odst. 15) a dále přistoupil k ponížení o 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů (viz odst. 13). Soud tak základní částku snížil o 20 % a uzavřel, že žalobci na přiměřeném zadostiučinění náleží částka ve výši 73 000 Kč. S ohledem na již poskytnuté zadostiučinění ze strany žalované ve výši 61 875 Kč pak soud přiznal žalobci částku ve výši 11 125 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 12. 2021 do zaplacení a dále zákonné úroky z prodlení z částky 61 875 Kč od 28. 12. 2021, tedy ode dne prodlení žalované, do 1. 3. 2022, kdy žalovaná plnila (výrok II.). Výše úroků z prodlení byla stanovena dle Ve zbývající části, tedy co do částky 22 000 Kč s příslušenstvím, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobu zamítl i co do úroku z prodlení z částky 73 000 Kč za období od 1. 7. 2021 do 27. 12. 2021, když žalovaná byla v prodlení až ode dne 28. 12. 2021 (výrok III.).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta druhá. Žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Soud tak žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 12 342 Kč. Odměna advokát byla určena dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. , (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. ) a , d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a vyjádření ze dne 27. 1. 2022. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. advokátního tarifu, a dále 21 % DPH z odměny a hotových výdajů advokáta ve výši 2 142 Kč. Soud rozhodl o lhůtě k plnění v délce 15 dnů podle s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu k rukám zástupce žalobce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.