Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 192/2022-17
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci
žalobce: Dopravní podnik Ostrava a.s., IČO 61974757
sídlem Poděbradova 494/2, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 1 525 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 525 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 525 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.
Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu doručen dne datum, se žalobce domáhal zaplacení částky 1 525 Kč s příslušenstvím, a to jako dlužného jízdného ve výši 25 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za cestu žalované dne datum hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobcem bez platného jízdního dokladu.
Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, žádné z tvrzení žalobce přitom nerozporovala.
Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne datum žalovaná cestovala tramvají číslo provozovanou žalobcem, při přepravě byla kontrolována a neprokázala se platným jízdním dokladem. Téhož dne pak žalovaná podepsala s žalobcem dohodu s cestujícím číslo kde je uvedeno, že žalovaná, který cestoval dne datum linkou číslo bez platného jízdního dokladu, uznává co do důvodu a výše svůj dluh na jízdném ve výši 25 Kč a přirážce k jízdnému ve výši 1 500 Kč a zavazuje se jej zaplatit do 15 dnů od podpisu. Předžalobní výzvou žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dluhu popsaného v předmětu řízení. Žalovaná ničeho neuhradila.
Dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.
Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Uznání dluhu podle ustanovení § 2053 o. z. je způsobem utvrzení dluhu. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Uznání je tak nástrojem preventivním a vede k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu. Uznání dluhu podle § 2053 o. z. je jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli, jímž činí písemnou formou výslovné uznávací prohlášení směřující k potvrzení existence dluhu, včetně jeho důvodu a výše. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu, ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. Tyto skutečnosti musí být objektivně zjistitelné, což znamená, že pro uznání nestačí, že strany musely vědět, resp. jim muselo být zřejmé, jaký konkrétní závazek dlužník uznává. Způsob určení důvodu a výše uznávaného závazku zákon nespecifikuje. Mohou být tudíž určeny přímo v uznávacím prohlášení, ale může se tak stát i jinak, pokud tento způsob umožňuje jednoznačně určit uznávaný závazek. Požadavek na uvedení důvodů nároku je splněn tehdy, označí-li jej dlužník tak, aby bylo jednoznačné, jakého nároku se týká, popřípadě v čem (v jakých skutkových okolnostech) nárok spočívá.
Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem jako dopravcem a žalovanou jako cestujícím byla konkludentně uzavřena přepravní smlouva podle § 2550 o. z., a to tím, že žalovaná použila hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobcem. Na základě uzavřené přepravní smlouvy vznikla žalované mj. povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné dle § 2550 občanského zákoníku a § 7 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Protože se žalovaná na výzvu přepravního kontrolora neprokázala platným jízdním dokladem, vzniklo dopravci právo požadovat kromě dlužného jízdného i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) , odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. , o drahách. Tuto pohledávku navíc žalovaná co do důvodu i výše písemně uznala podle § 2053 o. z., čímž nastala vyvratitelná domněnka, že v době uznání trval dluh v rozsahu jeho uznání. Na žalovanou tak uznáním dluhu přešlo břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud by tvrdila, že dluh ve výši 1 525 Kč vůbec nevznikl či již neexistuje. Žalovaná v tomto ohledu netvrdila ničeho. Žalovaná neprokázala, že by uznaný dluh ať již v době uzavření smlouvy či následně neexistoval, či nějakým způsobem zanikl.
Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 1 525 Kč, která byla žalovanou uznána a nebyla dosud uhrazena. Protože žalovaná dlužné jízdné a přirážku k jízdnému do 15 dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu neuhradila, dostala se následujícím dnem do prodlení podle § 1968 o. z. a je podle § 1970 o. z. povinna hradit úroky z prodlení z dlužné částky, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když dle procesního výsledku byl ve věci zcela úspěšný žalobce, kterému soud na náhradu nákladů řízení přiznal soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu ve výši 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony, tj. za podání návrhu a zaslání tzv. předžalobní upomínky. Jelikož se jedná o náklady účelně vynaložené na uplatnění práva, přiznal soud žalobci jejich náhradu ve výši 600 Kč (výrok II.).
O lhůtách k plnění rozhodl soud dle § 160 o. s. ř. o. s. ř. věty před středníkem, když neshledal důvod k uložení delší lhůty či stanovení plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.