Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 65/2022-30

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 8 640 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 160 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 3 480 Kč, úrok 40 % ročně z částky 8 640 Kč od datum do zaplacení a smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 8 640 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 160 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 3 480 Kč, úrok 40 % ročně z částky 8 640 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 8 640 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 8 640 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum Uzavření smlouvy o zápůjčce proběhlo zadáním unikátního kódu v systému poskytovatele platebních služeb malého rozsahu na webu webová adresa. Žalované se pro podpis smlouvy o zápůjčce vygeneruje unikátní kód, který jí byl zaslán pomocí software příjmení na elektronickou adresu email, uvedenou při registraci na webu webová adresa, v tomto případě byl žalované vygenerován kód„ číslo“ a žalobci kód„ číslo“. Pro samotné uzavření smlouvy o zápůjčce je nutné tento kód ze strany žalované elektronicky vepsat do klientské karty a tímto úkonem žalovaná dostatečně projevila vůli uzavřít se žalobcem smlouvu o zápůjčce za uvedených podmínek. Dále proběhlo ověření totožnosti žalované telefonicky pracovníkem provozovatele webu webová adresa, který ověřoval i vůli žalované uzavřít smlouvu. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované částku 10 000 Kč, kdy částka 9 000 Kč byla dne datum poskytnuta žalované, přičemž rozdíl mezi částkou 10 000 Kč a 9 000 Kč tvoří provize pro poskytovatele platebních služeb malého rozsahu. Žalovaná se naproti tomu ve smlouvě zavázala vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství v celkové výši 12 480 Kč formou splátek. Žalovaná uvedené splátky neplatila řádně a včas, uhradila pouze první 4 splátky v celkové výši 3 840 Kč, pročež došlo v důsledku ustanovení čl. 3 smlouvy o zápůjčce k zesplatnění celkové dlužné částky ke dni datum, kdy se rovnala částce 8 640 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení částky 8 640 Kč, úroku 40 % ročně z částky 8 640 Kč od datum do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 8 640 Kč od datum do zaplacení. Žalovaná ani následně ničeho neuhradila i přesto, že byla žalobcem vyzvána předžalobní upomínkou ze dne datum.

2. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo skrze přiložené výpisy z bankovního účtu č. bankovní účet za 3 měsíce, předcházejí vzniku smluvního vztahu. V těchto výpisech posuzoval žalobce zejména deklarovaný příjem žalované. Z předložených výpisů žalobce usoudil, že žalovaná má i další příjmy (byť tyto pocházely z dalších úvěrů), z nichž nějakým způsobem plní své závazky (což představuje výdaje), přičemž konečný zůstatek žalované zůstával v kladných číslech. Dále byla žalovaná lustrována pomocí insolvenčního rejstříku a také dotazem v Centrální evidenci exekucí. Poskytnutí finančních prostředků funguje tak, že žalobce dne datum odeslal finanční prostředky ze svého účtu č. bankovní účet na účet právnická osoba právnická osoba, č. bankovní účet, které byly poté po odečtení provize odeslány na účet žalované č. bankovní účet. Poukázání částky zápůjčky tímto způsobem proběhlo v souladu se Smlouvou o spolupráci uzavřenou mezi žalobcem a právnická osoba právnická osoba Snížení výše poskytnuté zápůjčky o provizi vzala žalovaná na vědomí a souhlasila s tímto postupem v čl. 2 Smlouvy o zápůjčce. Společnost anonymizováno právnická osoba provozuje server webová adresa, přes jehož systém došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, jedná se o inzertní server, na kterém se střetává poptávka po financování ze strany nepodnikajících fyzických osob s nabídkou jiných nepodnikajících fyzických osob, ochotných poskytnout těmto nepodnikajícím fyzickým osobám zápůjčku v podobě peněžitého plnění. Činnost uvedené společnosti byla povolena Českou národní bankou v rámci licence poskytovatele platebních služeb malého rozsahu podle , o platebním styku.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum náhradním způsobem – uložením u pošty. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobce, který s tímto postupem vyslovil souhlas již v žalobě.

4. Soud vycházel z listin předložených žalobcem a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

5. Žalobce se jako investor dohodl se právnická osoba právnická osoba (dále také„ zprostředkovatelka“), že na její platformě webová adresa uzavřel nebo hodlá uzavřít s fyzickou osobou smlouvu o zápůjčce. Z tohoto důvodu se zprostředkovatelka zavázala pro žalobce vykonat činnosti spočívající zejména ve vyhotovení smluvní dokumentace ke smlouvě o zápůjčce a v případě shodného projevu vůle zajistit její uzavření, v případě uzavření smlouvy a následného poukázání částky zápůjčky žalobcem na účet zprostředkovatelky, pak poukázat částku zápůjčky na účet dlužníka (sníženou o částku odměny, která byla v dalších článcích smlouvy ujednána na 5% z celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč), dále v případě uzavření smlouvy zajistit správu zápůjčky, především přijímat splátky a následně tyto poukazovat na účet žalobce, zasílat upomínky v případě prodlení dlužníka, a v případě předpokladu udělení plné moci zprostředkovatelce, zasílat dlužníkům předžalobní výzvu a vymáhat nesplacené pohledávky prostřednictvím advokáta soudní cestou. Naproti tomu se žalobce zavázal, že v případě obdržení jakéhokoliv plnění od dlužníka toto plnění poukáže na účet zprostředkovatelky č. bankovní účet, a také se zavázal poskytnout zprostředkovatelce potřebnou součinnost.

6. Následně dne datum se žalobce, jako věřitel, a žalovaná, jako dlužnice, prostřednictvím webu webová adresa, který provozuje právnická osoba právnická osoba, písemně dohodli, že se žalobce zavazuje poskytnout žalované částku 10 000 Kč, která bude snížena o poplatek 1 000 Kč, a žalovaná se zavazuje tuto částku žalobci uhradit a zaplatit úrok ve výši 40 % ročně, a to formou 13 měsíčních splátek po 960 Kč, čímž žalobci celkem uhradí 12 480 Kč. Splátky byly splatné na účet č. bankovní účet (účet zprostředkovatelky). Před podpisem dohody zprostředkovatelka zkoumala schopnost žalované splácet tak, že nahlédla do výpisu z jejího účtu č. bankovní účet za období od datum do datum, navíc nahlédla do evidence exekucí, kde nebyl k žalované nalezen žádný záznam. Z výpisu z účtu je sice doložena výplata žalované z práv. osoba obec nicméně je nepřehlédnutelné, že žalovaná opakovaně čerpala spotřebitelské úvěry (právnická osoba s. r. o., právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, příchozí platby z brány anonymizováno, o které je soudu z úřední činnosti známo, že se přes ni poskytují spotřebitelské úvěry od několika společností). Žalovaná také sázela prostřednictvím portálů webová adresa a příjmení, její výpisy z účtu jsou plné těchto sázek. Pokud se jedná o pravidelné výdaje, tyto nejsou z výpisu účtu vůbec patrné, s výjimkou několika nákupů v obchodech. Jelikož zůstatek na účtu žalované zůstával v kladných číslech zprostředkovatelka měla za to, že žalovaná je schopná poskytnuté prostředky splácet. Žalovaná dohodu akceptovala tak, že na jí zadaný e-mail byl odeslán unikátní kód, který pak vložila v klientské zóně zprostředkovatelky na webu webová adresa a tento se propsal na písemnou podobu dohody s žalobcem. Dne datum byly na účet zprostředkovatelky č. bankovní účet připsány prostředky ve výši 10 000 Kč z účtu č. bankovní účet, který patřil žalobci. Dne datum byla z účtu č. bankovní účet na účet žalované č. bankovní účet odeslána částka 9 000 Kč. Žalovaná na svůj závazek uhradila celkem 4 splátky po 960 Kč, celkem 3 840 Kč, a dostala se do prodlení. Zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu dopisem ze dne datum, který odeslal dne datum, ve kterém žalovanou upozornil, že pokud dluh nejpozději do 10 pracovních dnů neuhradí, ke zástupce žalobce připraven zahájit právní kroky směřující k vymožení pohledávky, jakým je podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 9 000 Kč, a to bezhotovostním převodem. K uzavření smlouvy a k poskytnutí peněžních prostředků došlo prostřednictvím právnická osoba právnická osoba, která provozuje server webová adresa.

8. Jelikož právnická osoba právnická osoba je podnikatelem, který v rámci své činnosti zprostředkovává sjednání spotřebitelského úvěru spotřebiteli, je třeba na tento vztah vztáhnout zákon o spotřebitelském úvěru ( , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“)), který se totiž vztahuje i na smlouvy, u kterých zapůjčitelem není podnikatel, případně není vůbec znám, avšak za podmínky, že zprostředkovatelem je podnikatelem. Potvrzuje to i důvodová zpráva:„ Stejně tak se jedná o spotřebitelský úvěr, pokud v procesu úvěrování spotřebitele vystupuje jako prostředník zprostředkovatel. V takovém případě jde o spotřebitelský úvěr, i když věřitelem ze smlouvy, ve které se tento úvěr sjednává, není poskytovatel (ve výše uvedeném smyslu).“ Jedná se i o působení tzv. peer-to-peer platforem, které zprostředkovávají zápůjčky či úvěry mezi jednotlivými fyzickými osobami s předpokladem, že ani jedna ze stran smlouvu nesjednává v rámci svého podnikání (na straně„ investorů“ je tato podmínka dokonce někdy stanovována smluvně). Je ovšem třeba upozornit, že ne všechny peer-to-peer platformy působí jen jako zprostředkovatelé. Některé z těchto platforem poskytují spotřebitelské úvěry z vlastních prostředků a investor do smlouvy o spotřebitelském úvěru vstupuje pouze nepřímo určitou formou finanční participace. Stejně jako v tomto případě právnická osoba právnická osoba, vystupuje jako tzv. peer ro peer platforma, a zprostředkovává uzavření smlouvy mezi spotřebitelem a investorem. Podle smlouvy o spolupráci se navíc uvedená společnost zavazuje vykonat pro investora (žalobce) prakticky veškeré činnosti, a to od prověření úvěruschopnosti, přes vyhotovení smluvní dokumentace až inkaso splátek (v případě, že je splátka poukázána přímo investorovi, má povinnost ji ihned poukázat společnosti), zasílání upomínek apod. Soud tak má bezesporu za to, že je potřeba na smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. (K tomu více srov. SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. (Spotřebitelský úvěr). In: SLANINA, Jan, příjmení, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 4–26).

9. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele či zprostředkovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je zprostředkovatel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

10. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobce, resp. zprostředkovatelka úvěru, právnická osoba právnická osoba, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy i výdaje, tyto si zprostředkovatelka ověřila z výpisů z účtů žalované za poslední 3 měsíce. Žalobce pak ani neuvedl, jaké příjmy (v jaké konkrétní výši a z čeho) a výdaje (v jaké výši a na co konkrétně) žalovaná uvedla a jaké byly zjištěny jejich ověřením z těchto výpisů. Stejně tak žalobce ničím nedoložil tvrzené závazky žalované, o který uvedl, že je„ nějakým způsobem splácí“. Z předložených výpisů z účtu nejsou pravidelné měsíční výdaje žalované vůbec patrné, maximálně dokládají její příjem ze zaměstnání (což si soud domýšlí s ohledem na příchozí sumu peněz od práv. osoba obec). Na účtu nicméně nelze přehlédnout, že žalovaná prakticky bez přestání sázela prostřednictvím různých portálů, jakož i získávala finanční prostředky od různých společností, které, jak je soudu známo, poskytují spotřebitelské úvěry. Pokud z těchto do očí bijících údajů žalobce, resp. zprostředkovatelka, usoudila, že žalovaná je úvěruschopná, pak se přinejmenším mýlila. Osoba, která si na své potřeby musí opakovaně půjčovat finanční prostředky u shora jmenovaných společností, rozhodně není automaticky úvěruschopná. Na uvedeném nemění nic ani tvrzený kladný zůstatek na účtu, který byl bezpochyby dorovnáván uvedenými spotřebitelskými úvěry. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež zprostředkovatelka nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože tak stanoví přímo § 87 odst. 1 ZSU (navíc i v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývalo již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobce tvrdil všechny skutečnosti a předložil všechny důkazy, kterými disponoval ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované zprostředkovatelkou. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

11. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU ve spojení § 2991 o. z. Žalobce plnil prostřednictvím zprostředkovatelky žalované, aniž by tady byl právní důvod takového plnění a má tak právo na vrácení toho co plnil, když stejné právo má i žalovaná, jak jest uvedeno v § 2993 větě první o. z. Žalobce v řízení prokázal, že žalované bylo přes zprostředkovatelku poskytnuto plnění ve výši 9 000 Kč a žalovaná mu vrátila pouze částku 3 840 Kč, pročež mu z tohoto důvodu dluží částku 5 160 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 5 160 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Protože byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, nebylo možné vyhovět žalobě pro shora uvedený právní závěr ani, pokud se týká příslušenství, které si účastníci ujednali ve smlouvě. Jelikož je soud vázán návrhem uvedeným v žalobě, nepřiznal žalobci ani zákonný úrok z prodlení.

12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a to tak, že ke dni datum činil úspěch žalobce 5 160 Kč (výrok I.) a neúspěch 7 563 Kč (výrok II.). Již z tohoto propočtu je zřejmé, že procesně úspěšnější byla v řízení žalovaná, která by tak měla právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.