Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 353/2022-24
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 53 722,84 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení
a) jistiny 3 741,57 Kč,
b) poplatku 27 981,27 Kč,
c) kapitalizovaného úroku 1 679,64 Kč,
d) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 4 354,62 Kč,
e) úroku ve výši 20,25 % ročně z částky 25 741,57 Kč od datum do zaplacení,
f) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 741,57 Kč od datum do datum,
g) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 741,57 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení a) jistiny 3 741,57 Kč, b) poplatku 27 981,27 Kč, c) kapitalizovaného úroku 1 679,64 Kč, d) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 4 354,62 Kč, e) úroku ve výši 20,25 % ročně z částky 25 741,57 Kč od [datum] do zaplacení, f) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 741,57 Kč od [datum] do [datum], g) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 741,57 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 53 722,84 Kč (jistina 25 741,57 Kč a poplatek 27 981,27 Kč) s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 25 741,57 Kč vyčísleným za období od datum do datum na částku 1 679,64 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 741,57 Kč vyčísleným za období od datum do datum na částku 4 354,62 Kč, s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 25 741,57 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 741,57 Kč od datum do zaplacení. Nárok odůvodňuje tím, že mezi žalovaným a spol. právnická osoba (dále jen„ původní věřitelka“), byla dne datum, po předchozím řádném zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž původní věřitelka poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný spolu s poplatkem 33 963 Kč (úroky 24 177 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení 8 286 Kč) zavázal splatit v 78 týdenních splátkách po 821 Kč (splatnost poslední splátky dne datum). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Žalovaný od uzavření úvěrové smlouvy do dne sepsání žaloby uhradil celkem 8 000 Kč. Původní věřitelka postoupila smlouvou ze dne datum pohledávku za žalovaným žalobkyni.
2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní a i přes výzvu soudu se k žalobou uplatněným nárokům nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. Z listiny nadepsané jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru číslo“ soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka dne datum žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný společně s poplatkem 33 963 Kč (úrok 24 177 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení 8 286 Kč) zavázal splatit v 78 týdenních splátkách po 821 Kč (poslední splátka 746 Kč).
5. Z listiny nadepsané jako„ tabulka umoření“ datované dne datum soud zjistil, že žalovaný uhradil původní věřitelce dne datum částku 4 000 Kč a dne datum částku 4 000 Kč.
6. Z listiny nadepsané jako„ zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr“ datované dne datum soud zjistil, že žalovaný téhož dne sdělil původní věřitelce ke svým osobním a majetkovým poměrům následující údaje. Pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného z podnikání činí 31 000 Kč, další pravidelné čisté měsíční příjmy domácnosti činí 15 000 Kč, tj. celkem 46 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žije v pronajatém bytě, je vyučen, svobodný, má vyživovací povinnost k jedné osobě, nevlastní automobil, nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti. V předmětné listině je dále uvedeno, že zejména žalovaným deklarované příjmy, resp. majetkové poměry měly být ověřeny oproti dvěma výpisům z bankovního účtu a daňového přiznání.
7. Z listiny nadepsané jako„ smlouva o postoupení pohledávek“ datované dne datum vč. přílohy (seznamu pohledávek) soud zjistil, že původní věřitelka převedla ještě před podáním žaloby předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
8. Z listiny nadepsané jako„ oznámení o postoupení pohledávky“ datované dne datum vč. podacího lístku České pošty soud zjistil, že dne datum odeslala žalobkyně (jménem původní věřitelky) žalovanému doporučeným dopisem oznámení o postoupení pohledávky vč. výzvy k úhradě dlužné částky do deseti dnů ode dne doručení dopisu.
9. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka dle písemné dohody poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž před poskytnutím těchto prostředků zjišťovala osobní a majetkové poměry žalovaného. Žalovaný uhradil původní věřitelce celkem 8 000 Kč. Před podáním žaloby převedla původní věřitelka dotčenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného doporučeným dopisem odeslaným dne datum k úhradě dlužné částky do deseti dnů ode dne doručení dopisu.
10. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků jakkoliv ověřovala tvrzení žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech uvedená v zákaznické kartě ze dne datum, že by žalobkyně či původní věřitelka vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dříve nežli dopisem odeslaným dne datum, že by žalovaný uhradil původní věřitelce, resp. žalobkyni více než 8 000 Kč anebo že by lhůta pro vracení peněžních prostředků stanovená žalobkyní nebyla přiměřená možnostem žalovaného; tyto skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.
11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle ustanovení § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
16. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. (s obsahem blíže vymezeným v odst. 4 rozsudku). Před podáním žaloba uzavřela původní věřitelka s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě níž původní věřitelka postoupila žalobkyni mj. předmětnou pohledávku za žalovaným; žalobkyni tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.
18. Soud se dále zabýval tím, zda původní věřitelka neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v . GK). V rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, právnická osoba v . jméno příjmení a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.
19. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že žalovaným sdělené informace o jeho osobních a majetkových poměrech byly před poskytnutím úvěru ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenaným v tzv. zákaznické kartě. Pomine-li soud, že výčet v žalobě uvedených dokladů (pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva) se vůbec neshoduje se zjištěním učiněným z tzv. zákaznické karty (dle níž měl žalovaný předložit dva výpisy z bankovního účtu a daňové přiznání), tak žalobkyně nijak netvrdí, na základě jakých konkrétních zjištění o poměrech žalovaného dospěla původní věřitelka k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. I pokud by však žaloba toto chybějící tvrzení obsahovala, nemá soud za prokázané, že původní věřitelka žalovaným sdělené informace ověřila oproti deklarovaným dokladům, neboť v průběhu celého řízení tyto doklady žalobkyně nepředložila. Dle ustanovení § 78 ZoSÚ má přitom poskytovatel úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Za tohoto stavu soud nemohl na základě provedených důkazů učinit závěr, zda z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného (spotřebitele) vyplynulo, že v daném případě nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Nad rámec závěru o neunesení procesních břemen je dále s podivem, že původní věřitelce nepřišly podezřelé informace o výdajové (nákladové) stránce žalovaného, který na jednu stranu uvedl, že vyživuje jednu osobu a současně bydlí v pronajatém bytě, a na druhou stranu sdělil, že jeho odhadované měsíční výdaje činí pouhých 5 000 Kč, což se v kontextu doby, v níž posuzování poměrů žalovaného probíhalo, zdá téměř nereálné.
20. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě potřeby byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení či označení důkazů, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/10).
21. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalovaného nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 15 Co 78/2021, nebo výše cit. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v. GK).
22. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalovanému dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 22 000 Kč (původní věřitelka poskytla žalovanému 30 000 Kč a současně nebylo prokázáno, že by žalovaný vrátil více než 8 000 Kč) v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by lhůta pro vracení peněžních prostředků stanovená žalobkyní nebyla přiměřená jeho možnostem, vzniklo žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč od datum do zaplacení, neboť žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté jistiny dříve, nežli dopisem odeslaným dne datum. Za okamžik doručení této výzvy soud považoval den datum, neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání. Desetidenní lhůta k úhradě dlužné částky uplynula dne datum, od následujícího dne, tj. od datum je tudíž žalovaný s vrácením poměrné části poskytnuté jistiny v prodlení.
23. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.
24. Ve zbylé části soud pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároku žalobkyně na zaplacení poměrné části jistiny, kterou již žalovaný vrátil (výrok II. písm. a)), a dále nároků, které nepředstavují žalovaným nevrácenou jistinu (výrok II. písm. b), c), e)), neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalovanému nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vrácením poměrné části poskytnuté jistiny (výrok II. písm. d), f)), jakož i úroku z prodlení z částky představující již vrácenou část jistiny (výrok II. písm. g)).
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.