Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

43 C 199/2022-59

Okresní soud Brno - venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupena titul jméno příjmení, titul, advokátem

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 12 477,59 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5850 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5850 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou žalobkyně požaduje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2503,30 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4493,18 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3403,30 Kč od 19. 12. 2020 do 4. 2. 2021 a z částky 2503,30 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení ve výši 7,75 %, částku 4124,29 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 212,18 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9074,29 Kč od 19. 12. 2020 do 4. 2. 2021 a z částky 4124,29 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení ve výši 7,75 %, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5850 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5850 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, kterou žalobkyně požaduje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2503,30 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4493,18 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3403,30 Kč od 19. 12. 2020 do 4. 2. 2021 a z částky 2503,30 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení ve výši 7,75 %, částku 4124,29 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 212,18 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9074,29 Kč od 19. 12. 2020 do 4. 2. 2021 a z částky 4124,29 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení ve výši 7,75 %, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum, která byla převedena do rejstříku C dne datum, domáhala vydání rozsudku, kterým soud žalované uloží zaplatit žalobkyni částku 12 477,59 Kč s příslušenstvím, z titulu smluv o půjčce uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, ze dne datum, číslo na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 7000 Kč, žalovaná uhradila celkem 6100 Kč, a ze dne datum, číslo na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč, žalovaná uhradila celkem 10 050 Kč. Dlužná částka ve zbytku nebyla uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne datum podle vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno v soudem stanovené lhůtě dne 10. 10. 2022.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalované.

5. Soud vyšel z podání účastníků, dále z listinných důkazů zákaznickou kartou, výzvou k plnění, smlouvou o půjčce, oznámením o postoupení pohledávek, podacím lístkem, smlouvou o postoupení pohledávek, bilancí.

6. Podle , , v tehdy platném znění, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle , , v tehdy platném znění, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle , , v tehdy platném znění, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

9. Podle , odst. 2 , , v tehdy platném znění, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

10. Podle , , v tehdy platném znění, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

11. Na podkladě skutkových zjištění prokázaných provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle aktivní procesní legitimace, a žalovanou, je neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

12. V době, kdy byly předmětné smlouvy uzavírány, zákon neobsahoval zvláštní úpravu povinného posouzení úvěruschopnosti žadatele o poskytnutí spotřebitelského úvěru.

13. Zákon obsahoval pouze obecnou úpravu ochrany spotřebitele v  a násl. , , v tehdy platném znění, zejména úpravy zakázaných ujednání a výkladu smluvních ujednání spotřebitelských smluv podle a , , dále v té době platil , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, který však neobsahoval úpravu povinného posouzení úvěruschopnosti. Smlouvy o spotřebitelském úvěru, které jsou předmětem řízení, byly uzavřeny v době před přijetím , o spotřebitelském úvěru, který byl přijat s účinností od 1. 1. 2011, kdy teprve od tohoto data byla v  zákona o spotřebitelském úvěru upravena povinnost posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

14. To však neznamená, že soud může v projednávané věci rezignovat na svoji úlohu přezkoumat soulad nároku, který je u soudu uplatňován, se zákonem, s požadavky na ochranu dobrých mravů podle tehdy platného práva, s ústavním pořádkem České republiky, jak opakovaně ve věcech obdobných judikováno Ústavním soudem.

15. V této souvislosti je třeba poukázat na dlouhodobou, ustálenou a striktní judikaturu Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , vyslovil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. V tomto nálezu Ústavní soud obsáhle shrnul a vyložil svoji dosavadní judikaturu k oblasti spotřebitelských úvěrů, přičemž je třeba zdůraznit, že tento nález se týkal právě spotřebitelských úvěrů z doby před přijetím , o spotřebitelském úvěru, tedy v době, kdy právní řád neobsahoval úpravu povinného posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr.

16. Ústavní soud, jak shrnuto v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , ukládá obecným soudům přezkoumávat zákonnost a soulad s dobrými mravy i ohledně smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených v době před zakotvením výslovné a podrobné právní úpravy posouzení úvěruschopnosti do českého práva. I smlouvy z této doby je třeba přezkoumávat prizmatem základních standardů ochrany spotřebitele, kdy pouze takové posouzení je podle Ústavního soudu v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Výslovně pak v citovaném nálezu Ústavní soud dospívá k závěru, že přezkum podmínek spotřebitelského úvěru, včetně základního ověření schopnosti žadatele splácet úvěr, resp. zda poskytovatel úvěru dostál elementární povinnosti reflektovat celkovou osobní, příjmovou, majetkovou situaci žadatele o úvěr, je třeba ověřit i ohledně smluv z doby absence výslovné úpravy posouzení úvěruschopnosti, kdy pouze takové smlouvy lze mít za souladné se zákonem a dobrými mravy, potažmo s ústavním pořádkem České republiky.

17. Veden těmito úvahami soud přistoupil k posouzení úvěrových smluv v projednávané věci a dospěl k nevyhnutelnému závěru o jejich neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy podle , .

18. V případě smluv o úvěru v projednávané sice poskytovatel úvěru zaznamenal určité základní osobní, příjmové, majetkové poměry žadatelky, jak prokázáno kartou zákazníka na čl. 22, avšak poskytovatel nedostál elementární povinnosti věrohodného a uceleného ověření osobních, příjmových a majetkových poměrů žadatelky o úvěr, vyhodnocení údajů pak bylo provedeno pouze v náznaku, způsobem selektivním a nevěrohodným.

19. Soudu byla předložena zákaznická karta žalované, vystavená právním předchůdcem žalobkyně název společnosti, kdy pro účely každé ze smluv byla vyplněna zákaznická karta ze dne 26. 10. 2007 a ze dne 28. 11. 2007, založeny na čl. 17 a čl. 18.

20. V zákaznických kartách jsou uvedeny pouze základní částky sdělené žalovanou, které nebyly nijak objektivizovány, právním předchůdcem žalobkyně nebyly opatřeny a soudu předloženy žádné podklady k ověření uvedených vstupních údajů. K tomu navíc nelze přehlížet, že příjmová stránka obou zákaznických karet je zpracována odlišně, kdy v obou je uveden celkový příjem 28 000 Kč měsíčně, avšak v zákaznické kartě ze dne 26. 10. 2007 je uvedena mzda 11 500 Kč a další příjmy domácnosti 16 500 Kč, v zákaznické kartě ze dne 28. 11. 2007 oproti tomu mzda 8 000 Kč, státní podpory či přídavky 2000 Kč a jiné příjmy žadatele 1500 Kč, dále další příjmy domácnosti 16 500 Kč. Nejen tedy, že údaje nebyly žádným způsobem objektivizovány, ale jsou nevěrohodné s ohledem na odlišné členění příjmů v zákaznických kartách zpracovaných s odstupem jednoho měsíce.

21. Výdajovou stránku zákaznické karty je pak třeba rovněž hodnotit jako zcela nevěrohodnou, když nájem a inkaso jsou uvedeny v částce 140 Kč, což je částka, která neodpovídá základním standardům úhrady bydlení, a to ani v době uzavírání smluv, přičemž o to více by bylo třeba takto nízkou částku objektivizovat podklady, což se však nestalo. Rovněž výdaje na telefon ve výši 200 Kč je třeba označit za podhodnocené a nepodložené dalšími podklady, výdaje na domácnost ve výši souhrnné 8000 Kč nejen že nebyly nijak blíže specifikovány ani podloženy, ale soud tyto hodnotí jako nevěrohodné s ohledem na 3 nezaopatřené děti žalované, jak vykázáno v zákaznické kartě.

22. Poskytnutí úvěrů za těchto podmínek nerespektuje elementární vodítka zákona a dobrých mravů, smlouvy je již z toho důvodu nutno považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle , .

23. K tomu dále přistupuje, že rovněž ujednání o souhrnném poplatku je třeba považovat za rozporné s dobrými mravy, kdy soud s ohledem na povahu věci a obsah smluvních ujednání dospěl k závěru, že tento souhrnný poplatek jako celek je třeba považovat za úrok ze zapůjčených prostředků. Tento úrok dosahuje u smlouvy ze dne datum částky 4872 Kč vůči jistině 7000 Kč, u smlouvy ze dne datum částku 10 440 Kč vůči jistině 15 000 Kč, jedná se tak v obou případech o navýšení o 69,60 % během cca 1 roku (53 týdnů splatnosti). Jedná se tak o cca pětinásobek tehdy běžné úrokové sazby u úvěrů pro domácnosti, určených na spotřebu, které se v té době pohybovaly v rozmezí 12- 13 %, jak je soudu známo z úřední činnosti, z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou.

24. Pokud úrok sjednaný ve smlouvě přesahuje více než 5x úrokovou míru obvyklou v době uzavření smluv, jedná se o nepřiměřený úrok, tedy úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. ).

25. I pokud by tedy smlouva jako celek nebyla neplatná pro rozpor s dobrými mravy, bylo by třeba vyslovit neplatnost pro rozpor s dobrými mravy ohledně ujednání o souhrnném poplatku.

26. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako nárok z bezdůvodného obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

27. Bylo prokázáno, že žalované byly na základě smlouvy o úvěru, vyplaceny prostředky ve výši 7000 Kč a 15 000 Kč, tedy celkem 22 000 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaná uhradila 6100 Kč a 10 050 Kč, tedy celkem 16 150 Kč, tedy zbývá uhradit 5850 Kč.

28. Výrokem I. proto bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 5850 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované na základě neplatných smluv reálně vyplaceno a co nebylo žalovanou vráceno.

29. Žalobkyni současně svědčí nárok podle na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 5. 2. 2021, neboť oznámení o postoupení pohledávky, od kterého se odvíjí aktivní legitimace žalobkyně, společně s výzvou k úhradě dluhu žalobkyni bylo žalované odesláno dne 1. 2. 2021, jak prokázáno podacím lístkem na , podle je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 4. 2. 2021, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle

30. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaná sdělila žalobkyni. Pokud snad se žalovaná na adrese, kterou sdělila žalobkyni, následně nezdržovala, popř. jinak zmařila doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do její dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalované a prokazovala, že písemnost byla žalované skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaná zmařila doručení tím, že znemožnila doručení zásilky na adresu, kterou předtím sama žalobkyni sdělila, platí podle za středníkem , že zásilka řádně došla.

31. Lhůta k plnění byla stanovena podle , a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení.

32. Výrokem II. byla žaloba ve zbývající části 2530,30 Kč a příslušenstvím zamítnuta.

33. Vzhledem k tomu, že ve věci byl při zohlednění jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku v zamítavé části rozsudku převážně úspěšný žalovaný, měl by nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva podle , ve výši podle poměru úspěšnosti, avšak žalovanému žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost uloženou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jejího soudního výkonu nebo exekuce.