Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
214 C 173/2022-50
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evženií Vodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 11 595 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 2. 9. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 2 595 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z částky 11 595 Kč od 4. 11. 2021 do 1. 9. 2022, dále 8,5% úroku z prodlení z částky 2 595 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, částky 1 575 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 11 595 od 4.11.2021 do 1. 2. 2022, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 490,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu: číslo – číslo pod variabilní symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 2. 9. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 2 595 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z částky 11 595 Kč od 4. 11. 2021 do 1. 9. 2022, dále 8,5% úroku z prodlení z částky 2 595 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, částky 1 575 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 11 595 od 4.11.2021 do 1. 2. 2022, se žaloba zamítá. III. Žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 490,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu: [číslo] – [číslo] pod [variabilní symbol].
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 595 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 4.11.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 4. 10. 2021 uzavřel s žalobkyní přes webové stránky smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal vedle jistiny zaplatit žalobkyni i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 430 Kč, a to vše do 3. 11. 2021, žalovaný však neuhradil ničeho. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 165 Kč jako poplatku za službu Presto dle IV. smlouvy a článku 1. sazebníku, částky 1 575 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty 0,1% denně z celkové dlužné částky (v petitu účelově označená jako smluvní úrok z prodlení), tedy z částky 11 595 Kč od 4.11.2021 do 1.2.2022, vše dle článku 6.4. všeobecných obchodních podmínek (dále jen,,VOP“) a článku 3 sazebníku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného náhledem do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku a registru„ sankční seznamy“, v rejstříku NRKI a BRKI, současně přihlédla k informacím sděleným žalovaným.
2. Pro pochybnost o oprávněnosti žaloby v celém rozsahu pouze na základě skutkových tvrzení nebyl ve věci vydán elektronický platební rozkaz.
3. Soud ve věci nařídil jednání, právní zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast se souhlasem s projednáním věci v nepřítomnosti žalobkyně, pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,.o.s.ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s datem 4.10.2021, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, VOP a sazebníku soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému bezhotovostně vyplacena částka 9 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr ve výši 9 000 Kč vrátit v jedné splátce do 3. 11 2021 a zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 430 Kč, při RPSN 1 732,08% !! Smlouva obsahuje podpis SMS kódem, podle článku IV. smlouvy a článku 1. sazebníku byla dohodnuta služba Presto v částce 165 Kč a podle článku 6.4. VOP a článku 3 sazebníku byla dohodnuta náhrada účelně vynaložených nákladů a dále smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky.
5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v domácnosti, která má 2 členy, přičemž oba členové mají příjem. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 10 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje pak částku 7 000 Kč, ověřený čistý měsíční příjem činí 31 966 Kč a čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem činí 35 000 Kč, minimální výdaje představují částku 7 455 Kč, rezerva pro výdaje je pak 500 Kč. Disponibilní příjem je tak 18 900 Kč, posouzení úvěruschopnosti je tak úspěšné. Žalobkyně předložila i metodiku posuzování úvěruschopnosti, ze které soud zjistil, že žalobkyně má vlastní interní pravidla pro posuzování úvěruschopnosti. Obsahuje seznam podpůrných dokumentů vyžadovaných pro posouzení žádosti o úvěr, dále seznam databází, ze kterých jsou čerpány informace, předložena soudu byla i fotokopie občanského průkazu žalovaného.
6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 4. 10. 2021 byla provedena na bankovní účet č. bankovní účet platba ve výši 9 000 Kč, a to pod variabilní symbol.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“) ,. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE -449/13 se podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, spočívá na poskytovateli.
11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).
12. Z rozsudku SDEU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR- Finance s.r.o. proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne 18.12.2014 CA Consumer Finance, C -449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.
13. V souzeném případě po zhodnocení shora uvedeného dokazování bylo sice zjištěno, že žalobkyně u žalovaného prověřila jeho příjem, avšak jeho výdaje před uzavřením předmětné smlouvy byly šetřeny dotazníkovým způsobem s neověřenými informacemi od žalovaného. Pokud jde o částku výdajů 10 000 Kč měsíčně na půjčky, pak není zřejmé, kdo dále poskytoval žalovanému zápůjčku či úvěr, v jaké výši a jaká částka mu zbývá k úhradě, žalobkyně tedy před poskytnutím úvěru nedostatečně posuzovala výdajovou stránku rozpočtu žalovaného, když neověřovala jeho výdaje 5 000 Kč na bydlení, další výdaje na jídlo a oblečení, ale i telefon, případně na léky. Za takto prokázaného stavu soud uzavřel, že žalobkyně řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru neposuzovala a soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou.
14. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, a to zejména stran výdajů. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet úvěr neunesla.
15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 8. 2022 spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán k úhradě dlužné částky do 3 dnů.
18. Žalovaný od žalobkyně převzal částku 9 000 Kč, přičemž netvrdil ani neprokazoval, že by na úhradu této částky cokoli zaplatil, takže se co do částky 9 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, též nárok na zaplacení úroku z prodlení. Požadovaný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 2.9.2022, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že ve smyslu § 573 o. z. nastala domněnka doručení dne 29. 8. 2022, po uplynutí lhůty k plnění vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení, žalovaný je tak v prodlení od 2. 9. 2022.
19. Co do zbytku požadovaného nároku byla žaloba zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku.
20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., pro posouzení výše náhrady nákladů řízení vyčíslil soud 8,5% úrok z prodlení z částky 9 000 Kč od 2. 9. 2022 do rozhodnutí soudu 5. 12. 2022 částkou 199,10 Kč, žalobkyni byla přiznána částka 9 199,10 Kč. Požadovaný 8,5% úrok z prodlení z částky 11 595 Kč od 4.11.2021 do rozhodnutí soudu 5.12.2022 představuje částku 1 071,98 Kč a smluvní úrok z prodlení 0,1% denně z částky 11 595 Kč od 4.11.2021 do 1.2.2022 pak částku 1 043,55 Kč. Takto se tedy žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 285,53 Kč (11 595 Kč + 1 575 Kč + 1 071,98Kč + 1 043,55 Kč). Žalobkyně byla proto úspěšná co do 60% a neúspěšná co do 40%, přísluší jí proto rozdíl mezi mírou úspěchu a neúspěchu, tedy 20% náhrady nákladů řízení.
21. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený a doměřený soudní poplatek v částce 1 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 595 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21% DPH 252 Kč, celkem 2 452 Kč, což s ohledem na nárok 20% náhrady nákladů řízení představuje částku 490,40 Kč O DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
22. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, avšak ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek žalobkyni doměřil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.
Nebude-li soudní poplatek doplacen, bude soudem vymáhán.