Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 215/2022-27
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 999 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit částku 1 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 123 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení jméno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 999 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit částku 1 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 123 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno].
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku tak, že žalovaný se zaregistroval na stránkách žalobkyně webová adresa, vyplnil své údaje a podepsal smlouvu SMS kódem, dále byla ověřena identita odesláním částky 1 Kč na účet žalobkyně (ledaže již byla identita ověřena dříve) a zaslal printscreen internetového bankovnictví. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet č. bankovní účet částku 3 000 Kč dne datum. Žalovaný měl poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do 30 dní od poskytnutí. Žalovaný uhradil celkem 1 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jím poskytnutých údajů a lustrací v dostupných databázích. Žalobkyně vůči žalovanému eviduje celkovou pohledávku 3 684 Kč, z toho 2 999 Kč tvoří neuhrazená jistina. Žalobkyně se pak po žalovaném domáhá částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě dohody ze dne datum označené jako Úvěrová smlouva obdržel peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč převodem na účet, které se zavázal vrátit do datum. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně posuzovala majetkové poměry žalovaného, ani že by žalovaný poskytnuté prostředky žalobkyni vrátil. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.
4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C číslo).
5. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána nahlížením do dostupných registrů a posuzováním příjmové a výdajové stránky a dalších okolností. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila toliko výplatní pásku žalovaného, ze které je patrný příjem 4 302 Kč, a dále nečitelný snímek obrazovky s účtem žalovaného, ale žádné jiné v žalobě uvedené listiny prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila. Žalobkyně tedy v řízení neprokázala, že řádným způsobem zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Pokud by pak soud měl vycházet pouze z předložené výplatní pásky, tak pokud má žalovaný příjem 4 302 Kč měsíčně, rozhodně nemá dostatek prostředku, aby uhradil splátku úvěru 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li pak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.
6. Soud tedy naznal, že uzavřená smlouva o úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru) je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na případné ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný obdržel částku 3 000 Kč a nebylo prokázáno, že by žalobkyni něco uhradil (úhrada 1 Kč zůstává jen v rovině tvrzení žalobkyně). Žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny, kterou v žalobě požaduje ve výši 2 999 Kč. K vrácení této částky tedy soud žalovaného zavázal výrokem I. tohoto rozsudku. Soud v souladu s § 87 spotř. z. zvažoval lhůtu k plnění, která by odpovídala poměrům žalovaného, avšak s ohledem na nezájem žalovaného o toto řízení soud neměl možnost, jak poměry žalovaného posoudit, proto se podržel obecné třídenní lhůty k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. V souladu s § 87 spotř. z. soud žalobkyni nepřiznal právo na úrok z prodlení z dlužné částky, neboť do prodlení se žalovaný může dostat až po uplynutí soudem stanovené lhůty k plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
7. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl veškeré žalobou uplatněné nároky, které nejsou nevrácenou jistinou ze spotřebitelského úvěru.
8. O nákladech řízení soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a ve věci převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 75,4 % (úspěch žalobkyně 87,7 % odpovídající přisouzené částce 2 999 Kč po odečtení jejího neúspěchu 12,3 % odpovídajícího zamítnuté částce 420,73 Kč). Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč soud vyhodnotil její náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále na odměnu právního zástupce žalobkyně ve výši celkem 600 Kč za 3 úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále na náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými 3 úkony právních služeb ve výši celkem 300 Kč (100 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyně ve výši celkem 189 Kč. Z celkové částky 1 489 Kč pak soud žalobkyni přiznal částku 1 123 Kč po zaokrouhlení odpovídající úspěchu 75,4 %.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.