Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 222/2022-59
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem trvale část obce a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 8 254,68 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatil žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do jednoho roku od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 254,68 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od datum do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 708,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 995,85 Kč a náklady spojené s uplatnění pohledávky ve výši 183 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatil žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho roku od právní moci rozsudku.</b> II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 254,68 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 708,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 995,85 Kč a náklady spojené s uplatnění pohledávky ve výši 183 Kč, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou ze dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 8 254,68 Kč a příslušenství. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku číslo anonymizováno, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, převodem na účet žalované. Žalovaná se smlouvou zavázala za poskytnutí úvěru uhradit žalobkyni poplatek
5 070,52 Kč a smluvní úrok ve výši 503,90 Kč v měsíčních splátkách po 1 131 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli smluvní pokutu pro případ prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne datum postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne datum. Žalovaná byla vyzvána přípisem ze dne datum k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.
2. Žalovaná se na výzvu soudu ve věci nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.
3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Na základě předložených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu:
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč s úrokem 12% ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru 5 070,52 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 12 měsíčních splátkách po 1 131 Kč nejpozději do datum. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.
Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána na základě listin předložených žalovanou, a to potvrzení o dispozici žalované s bankovním účtem vedeném právnická osoba na jméno syna žalované, výpisem z tohoto bankovního účtu za duben, květen, červen a červenec 2019, výplatních pásek za duben – červen 2019. Z uvedených listin soud zjistil, že žalovaná byla v době žádosti o úvěr zaměstnaná u anonymizována dvě slova s místem výkonu práce v obec a s průměrným příjmem 14.000 Kč, měla nejméně jedno dítě – syna jméno. Z výpisů bankovního účtu vedeného na jméno syna vyplývají úhrady za nákup potravin a pohonných hmot, z uvedených výpisů naopak nevyplývají žádné úhrady nákladů na bydlení, ani existence dalších dluhů žalované.
Dle lustrace žalované v systému CEO byla žalovaná v době žádosti o úvěr rozvedená a měla tři děti, z toho jedno nezletilé (syn jméno ročník rok).
Z výpisu katastru nemovitostí LV č. rok pro katastrální uzemí ke dni datum soud zjistil, že rodinný dům s adresou obec a číslo (adresa uvedená žalovanou ve smlouvě, jako adresa bydliště) nebyl k uvedenému datu ve vlastnictví žalované.
6. Smluvní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost.
11. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
datum smlouvu o úvěru, jako spotřebitelskou smlouvu. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
13. Soud ve vztahu ke smlouvě o úvěru dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalované. Poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil toliko se zjišťováním a ověřováním příjmů žadatele, aniž by jakkoli zkoumal výdajovou stránku. Soud zcela postrádá ověření výdajů na bydlení. Z veřejně dostupné části katastru nemovitostí bylo v době sjednávání úvěru zřejmé, že žadatelka není vlastníkem bytu/domu, na adrese svého bydliště, přesto nájemní smlouva nebyla žadatelkou předložena a poskytovatelem požadována, stejně tak chybí doklad SIPO. Před poskytnutím úvěru nebylo nijak ověřeno dluhové zatížení žadatelky např. lustrací v registru SOLUS, NKRI/BKRI.
14. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, že je žadatelka osobou solventní. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) výdaje žadatelky. Na základě informací, které žalobkyně měla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout.
15. V souladu s uvedeným tak soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, uzavřené dne
datum. Vzhledem k tomuto závěru je tak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem.
16. Na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalované poskytnuto plnění 8 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatila. Uvedené tvrzení žalobkyně žalovaná nezpochybnila. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 8 000 Kč. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 8 000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.
17. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalované, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době jednoho roku od právní moci rozsudku, tak aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 8 000 Kč, 254,68 Kč, 708,82 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a 5 995,85 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku, tj. celkem 14 959,35 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 8 000 Kč tj. v rozsahu 6,96 % čistý úspěch. Vzhledem tomu, že žalobkyně měla úspěch pouze v nepatrné části, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle §202 odst. 2 občanského soudního řádu).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.