Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 100/2022-56
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 7 355,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 355,18 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 355,18 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky 2 355,18 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, na náhradu nákladů řízení částku 535,40 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po úhradě dlužné částky a zákonných úroků z prodlení dle výroku I. tohoto rozsudku, nebo po jejím zesplatnění, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 355,18 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 355,18 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 2 355,18 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, na náhradu nákladů řízení částku 535,40 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po úhradě dlužné částky a zákonných úroků z prodlení dle výroku I. tohoto rozsudku, nebo po jejím zesplatnění, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 7 355,18 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba uzavřel se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 7 355,18 Kč. Žalovanému bylo vyplaceno 5 000 Kč dne datum převodem na jeho účet. Totožnost žalovaného byla ověřována z kopie občanského průkazu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději dne datum. Úvěruschopnost ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, které zohlednil minimálně ve výši životního minima 3.410 Kč. Dále byl žadatel lustrován v databázi ISIR, CEE, CRKI, UCB. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu:
Žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s úvěrovým limitem až 80 000 Kč. Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka 5 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit úvěr spolu s úrokem 10,5 % měsíčně v měsíčních splátkách ve výši 11% nesplaceného úvěru. Pohledávka ze smlouvy byla platně postoupena na žalobkyni. Žalovaný ke dni podání žaloby ničeho nesplatil. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr lustrací v databázi ISIR, CEE, SIOLU, NRKI a BRKI a z prohlášení žadatele, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen zápůjčku splatit.
6. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil., že v roce 2022 byla proti žalovanému zahájena celkem 4 občanskoprávní řízení k vymožení peněžitého plnění, z nichž tři se vztahují k nebankovním úvěrům, poskytnutým žalovanému v květnu 2021.
7. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil nepravidelné příjmy od právnická osoba a.s., právnická osoba webová adresa, a.s., které jsou provozovateli sázkové kanceláře. Dále soud zjistil, že z účtu žalovaného byly prováděny časté úhrady platební kartou a prostřednictvím terminálu právnická osoba a GOPAY v hodnotách 200 až 1 500 Kč a jedná se o sázky na uvedených portálech sázkových kanceláří. Například v měsíci březnu 2021 dosáhly tyto sázky nejméně 81 130 Kč. Z výpisu z účtu za měsíce březen a duben 2021 soud také zjistil, že žalovaný čerpal další nebankovní úvěry u právnická osoba s.r.o.
8. Z registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný svobodný a bezdětný s adresou pobytu ulice a číslo, PSČ obec.
9. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví pro k.ú. obec ke dni datum, k adrese pobytu žalovaného při sjednávání úvěru, soud zjistil, že budova adresa – objekt k bydlení byla jako součást pozemku parc. číslo ve vlastnictví územní celek.
10. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Vyškov ze dne datum soud zjistil, že od
datum je žalovaný zaměstnán u firmy právnická osoba
11. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
16. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
17. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
18. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
19. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
20. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni 10. 5. 2021 dle zjištěných informací,
v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy ani výdaje žalovaného. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem, bez dalšího ověření. Soud postrádá ověření příjmu žalovaného potvrzením zaměstnavatele a dále zjišťování a ověřování výdajů na bydlení. Jelikož měl žalovaný bankovní účet, bylo nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit výdaje žalovaného, právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců. Jak je uvedeno shora, soud z výpisů z účtu žalovaného za období březen až duben 2021 zjistil časté úhrady prováděné z účtu žalovaného jako sázky na portálech sázkových kanceláří.
21. Stav, kdy žalovaný investuje měsíčně vysoké částky do sázek s nejistým výsledkem návratnosti takové investice, v souběhu se stanovením paušálních výdajů bez dalšího ověřování, měl vést poskytovatele k dalšímu prověřování, z čeho (z jakých prostředků) hodlá žalovaný své závazky z úvěru plnit. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud tento příjem není dostatečně zkoumána také výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci, případně úvěr neposkytl.
22. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na absentující ověření informací o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
23. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne datum. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť v případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud.
24. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 5 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 5 000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 5 000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne
datum do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
25. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru o spotřebitelském úvěru, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Vyškov vyplývá, že žalovaný je zaměstnán. S ohledem na zjištěnou majetkovou situaci považuje soud za přiměřenou možnostem žalovaného úhradu dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč do zaplacení. Při takto stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době, žalovanému bude poskytnuta možnost dobrovolně uhradit dluh, aniž by byl nepřiměřeně zvýhodněn na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaný bude svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.
26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 7 355,18 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 5 000 Kč tj. v rozsahu 35,96 % (čistý úspěch). Žalobkyni přísluší náhrada jí účelně vynaložených nákladů řízení, která sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 bod 1., písmeno a) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb., a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 300 Kč dle § 14b odstavec 1, § 11 odstavec 1, písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odstavec 5 písmeno a) této vyhlášky, dále 189 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu, celkem 1 489 Kč z toho 35,96 % činí 535,40 Kč. Splatnost nákladů řízení pak byla stanovena shodně s úhradou jistiny dluhu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle §202 odst. 2 občanského soudního řádu).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.