Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 228/2022-48

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

doručovací adresa adresa žalovaného

o zaplacení částky 20 337 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 597 Kč s 11,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 2 597 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 740 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 412,94 Kč, 11,75% úrok z prodlení p.a. z částky 4 464,38 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a 56% úrok p.a. z částky 7 061,38 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 597 Kč s 11,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 2 597 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 740 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 412,94 Kč, 11,75% úrok z prodlení p.a. z částky 4 464,38 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a 56% úrok p.a. z částky 7 061,38 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 6. 2022 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 20 337 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 16. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 9 640 Kč, a to v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 303 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když poslední splátka byla uhrazena dne 17. 7. 2020. Žalovaný uhradil pouze 7 403 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 7 061,38 Kč a na poplatku za poskytnutí a správu úvěru 5 175,62 Kč. Žalovaný dluh dosud neuhradil. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalovaném i smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, sankční poplatek 3 100 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 412,94 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 18. 3. 2022. Pohledávka byla ke dni 1. 2. 2022 postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se nedostavil, když v telefonické omluvě z 8. 12. 2022 o odročení jednání nežádal. Soud proto jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o zápůjčce, výpočtu úroku z prodlení, výpočtu smluvní pokuty, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, zákaznické karty, výpisu ze seznamu exekucí, výplatních pásek na čl. 35 spisu a rozhodnutí na čl. 27 – 32. Soud naopak neprovedl důkaz výslechem svědka jméno příjmení pro jeho nadbytečnost.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 10. 2019 mezi společností právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 9 640 Kč, a to v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 303 Kč (poslední ve výši 248 Kč). Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že druh jeho bydlení je s rodiči, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnaný, má příjem 11 272 Kč a příjem domácnosti činí dalších 15 000 Kč a nemá jiné dluhy a odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Při sepsání karty předložil 2 výplatní pásky za srpen a září 2019. Z výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán u Technických služeb právnická osoba a za srpen 2019 činila jeho čistá mzda 11 278 Kč a za září 2019 11 266 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 7 403 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 1. 2022 s účinky od 1. 2. 2022 mezi společností právnická osoba postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce. Z výzvy žalobkyně ze dne 10. 2. 2022 soud zjistil, že je v ní žalovanému stanovena lhůta k dobrovolné úhradě dluhu do 17. 3. 2022. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce předala žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o zápůjčce je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel zápůjčky při uzavírání smlouvy o zápůjčce prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si k posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného vyžádala dle záznamu v kartě zákazníka pouze 2 výplatní pásky za srpen a září 2019, žádné dalšíy od žalovaného vyžadovány nebyly. Z výplatních pásek není zřejmé, zda je žalovaný u Technických služeb právnická osoba zaměstnán na dobu neurčitou či určitou a dokdy. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně hlavně nijak nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, zda nějak přispívá rodičům a v jaké výši, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, když se spokojila pouze s jeho prohlášením v zákaznické kartě. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně sice doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v tétoě nebyly ověřeny žádnými listinami kromě 2 výplatních pásek žalovaného. Povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu 5 let od zániku právního vztahu je přitom dána ust. zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrující společnost vůbec nezjišťovala strukturu výdajů žalovaného, které deklarovala v ničím nepodložené výši 6 000 Kč. Žalobkyně taktéž neprokázala, že úvěrující společnost činila ohledně žalovaného dotaz na registry dlužníků a na centrální evidenci exekucí v době před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, jediná předložená byla vyhotovena několik dnů před jednáním v této věci. Za této situace, kdy již samotná skutková tvrzení o rozsahu prováděného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vedou soud k závěru, že úvěrující řádně nezjišťoval schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, výslech svědka, který jednal s žalovaným za úvěrující společnost, by byl nadbytečný, a proto nebyl soudem proveden. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: xanon -240). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o zápůjčce je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

7. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 2 597 Kč (rozdíl mezi jistinou 10 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 7 403 Kč). Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 2 597 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení, když ve výzvě z 10. 2. 2022 je stanoven lhůta k dobrovolné úhradě do 17. 3. 2022. Ve zbytku, tedy aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 740 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 412,94 Kč, 11,75% úrok z prodlení p.a. z částky 4 464,38 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a 56% úrok p.a. z částky 7 061,38 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.

8. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle a násl. , ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Jelikož ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, měl by právo na přiznání poměrné části náhrady nákladů řízení. Protože však žalovanému s řízením žádné náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).