Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 C 163/2022-43

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 169 580,11 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 114 979,66 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p.a. od 27.1.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 54 600,34 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 10 776,03 Kč za dobu od 27.1.2021 -15.2. úroku 12,9% ročně z částky 168985,11 Kč od 16.2.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni, k rukám její právní zástupkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 7 957,92 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 114 979,66 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p.a. od 27.1.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 54 600,34 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 10 776,03 Kč za dobu od 27.1.2021 -15.2. úroku 12,9% ročně z částky 168985,11 Kč od 16.2.2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni, k rukám její právní zástupkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 7 957,92 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 169 580,11 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, spol. právnická osoba, IČO (dále jen„ banka“) zavřela se žalovanou dne 1.6.2018 smlouvu o rychlé půjčce číslo (dále jen„ smlouva“), v níž se zavázala poskytnout žalované úvěr 200 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit jej v 96 měsíčních splátkách po 3 470 Kč a se smluvním úrokem ve výši 12,9 % p.a. a s dalšími poplatky dle smlouvy. Jelikož žalovaná porušila své smluvní povinnosti a dostala se do prodlení se splácením úvěru, využila banka svého práva a přistoupila dne 26.1.2021 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 168 985,11 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 776,03 Kč, z dlužného úroku z prodlení ve výši 764,90 Kč a z dlužných poplatků ve výši 595 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.2.2021 mezi bankou a anonymizována dvě slova právnická osoba a smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi anonymizována dvě slova právnická osoba a žalobkyní. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu před podáním žaloby dne 21.4.2021.

2. Strana žalovaná je občanem Ruské federace. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaná měla svůj závazek splnit v místě sídla banky, tedy v obec a číslo.

3. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť banka si se žalovaným jako rozhodné zvolili české právo v čl. 15 odst. 1 smlouvy.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 1 rozsudku (důkazy: smlouva o postoupení pohledávek č. rok číslo spolu s přílohou, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy, návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce číslo akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek č. rok číslo spolu s přílohou, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy, návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce číslo akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne datum). Dle žalobkyně měla banka při sjednávání úvěru prověřovat úvěruschopnost žalované tak, že byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky, že při hodnocení úvěruschopnosti měla banka porovnávat jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, že výpočtem měla banka získat částku disponibilních zdrojů žalovaného a že zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila, přičemž vycházela ze žalovanou deklarovaného příjmu 20 000 Kč měsíčně (důkazy: protokol o ověření úvěruschopnosti klienta). Dále soud zjistil, že úvěrové finanční prostředky ve výši 200 000 Kč byly žalované poskytnuty dne 1.6.2018 a že v době od 20.7.2018 do 10.7.2020 žalovaná na svůj závazek z úvěru bance zaplatila částku 85 020,34 Kč (důkaz: souhrnný výpis pohybů na účtu).

5. Soud konečně ověřoval i finanční chování žalované za dobu před poskytnutím úvěru bankou a zjistil, že zůstatek na účtu žalované činil ke konci prosince 2017 minus 710,52 Kč, ke konci ledna 2018 minus 1 270 Kč, ke konci února 2018 minus 60 036,32 Kč, ke konci března 2018 plus 0,45 Kč, ke konci dubna 2018 plus 9 041 Kč a ke konci května 2018 minus 8 061,72 Kč (důkaz: mimořádný výpis z účtu číslo).

6. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: podle , , platí, že„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V obč. zákoníku je stanoveno, že„ Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle obč. zákoníku platí, že„ Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ Dle platí, že„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení určuje, že„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Dle a 2 obč. zákoníku platí, že„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“, přičemž v  obč. zákoníku je uvedeno, že„ Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.“

7. Ustanovení a 2 , o spotřebitelském úvěru ve znění do 28.5.2022 (dále jen„ zákon“), stanoví, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle zákona platí, že„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto„ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“

8. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) platí, že„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že„ Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

9. Na základě skutečnosti uvedených v bodech 4 a 5 rozsudku vzal soud za prokázané, že banka žalované poskytla dne 1.6.2018 úvěr ve výši 200 000 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovaná na svůj dluh zaplatila celkovou částku 85 020,34 Kč. Rovněž má soud za to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyně namísto banky a anonymizována dvě slova právnická osoba stala oprávněnou osobou k vymáhání nároků plynoucích z úvěru vůči žalované. Dále však musí soud zhodnotit 3 otázky, a to: (i) zda soud může bez aktivity žalované hodnotit, zda byly při uzavření smlouvy o zápůjčce splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, (ii) zda podmínky splněny byly a (iii) na jakou částku má žalobkyně vůči žalované nárok.

10. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle § 588 obč. zákoníku, jak ostatně plyne i z rozhodnutí Soudního dvora EU sp.zn. C -679/18 ze dne 5.3.2020 o tom, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

11. Soud tedy zkoumal, zda banka posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.. Z pohledu soudu banka úvěruschopnost žalované dostatečně nezkoumala, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

12. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně doplnila, že banka při sjednávání úvěru kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Postup věřitele, kdy ověřuje v bankovních a nebankovních registrech dlužníků a insolvenčním rejstříku, zda-li dlužník není zatížen nějakým„ finančním“ škraloupem, považuje soud za první základní krok ověřování úvěruschopnosti dlužníka, ovšem nikoli dostatečný. Dále žalobkyně uvedla, že banka porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, že výpočtem měla banka získat částku disponibilních zdrojů žalovaného a že zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Tato tvrzení jsou však z pohledu soudu příliš obecná a nicneříkající o tom, co přesně banka mohla konkrétně zjistit u žalované na základě historických dat z ČSU a jaké závěry mohla vyvodit stran schopnosti žalované jí úvěr splatit.

13. Soud tak dospěl k závěru, že se banka schopností žalované splácet úvěr nezabývala dostatečně a s odbornou péčí, když sice správně zjišťovala, zda žalovaná není zatížena závazky po splatnosti nebo není účastníkem insolvenčního řízení, ale již se nezabývala tím, zda žalovaná disponuje dostatečnými zdroji pro splácení úvěru, neboť i osoba bez dalších finančních závazků nemusí mít dostatek prostředků pro umoření dluhu.

14. Byť žalobkyně nesplnila svoji povinnost tvrzení, přesto se soud výjimečně zabýval i důkazy předloženými žalobkyní, zejména výpisy z účtu žalované za dobu 6 měsíců předcházející poskytnutí úvěru bankou, aby se pokusil zjistit, zda byla finanční kondice žalované před sjednáním úvěru v takovém stavu, že by mu umožňovala splácet úvěr ve výši 200 000 Kč po 3 470 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaný hospodařil s výsledkem v prosinci 2017 minus 710,52, v lednu 2018 minus 1 270 Kč, v únoru 2018 minus 60 036,32 Kč, v březnu 2018 plus 0,45 Kč, v dubnu 2018 plus 9 041 Kč a v květnu 2018 minus 8 061,72 Kč, tak soud i pro prostudování výpisu z účtu žalované dospěl k závěru, že pokud by banka úvěruschopnost žalované řešila a posuzovala v souladu se zákonem, tak by žalované úvěr v takové výši nikdy neposkytla, neboť žalovaná na splácení úvěru s výše uvedenými zůstatky finanční prostředky neměla.

15. Soud je proto přesvědčen o tom, že úvěruschopnost žalované banka nehodnotila s odbornou péčí a pokud by ji tak hodnotila, tak by žalované úvěr nemohla poskytnout, pročež smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a bankou je neplatná pro rozpor se zákonem.

16. Je-li smlouva o úvěru neplatná, je žalovaná povinna žalobkyni vrátit dle § 2991 a § 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou banka poskytla žalované jako úvěr, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. Z tvrzení žalobkyně a důkazů plyne, že banka žalované poskytla úvěr ve výši 200 000 Kč a že žalovaná z titulu úvěru zaplatila částku 85 020,34 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí 114 979,66 Kč a tuto částku proto soud žalobkyni přiznal jako právo na vydání bezdůvodného obohacení spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši od 27.1.2021, kdy se nárok žalobkyně stal splatným.

17. Procesně úspěšnější žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení. Pokud by byla úspěšná zcela, náležela by jí částka 66 316 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 6 784 Kč, z odměny ve výši 47 400 Kč za 6 úkonů právní služby po 7 900 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu, účast na jednání soudu 5.9. a 12.10.2022 a doplnění z 19.9.2022 (při tarifní hodnotě sporu 169 580,11 Kč (dle ve spojení s  a vyhl. č. , o odměnách advokátů…), dále z paušální náhrady 1 800 Kč za 6 úkonů právní služby po 300 Kč (dle cit. vyhlášky) a konečně 21% DPH z odměny a náhrad (dle ) ve výši 10 332 Kč. Z těchto nákladů řízení ve výši 66 316 Kč náleží žalované dle poměrná část v rozsahu 12%, tedy její úspěch 56 % minus její neúspěch 44% (zamítnutá částka vč. kapitalizovaných úroků), tj. 7 957,92 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.