Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 96/2022-49

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 53 186 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 390 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 390 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni

-) částku 28 796 Kč,

-) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 226,68 Kč,

-) kapitalizovaný úrok ve výši 229,18 Kč,

-) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 003 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a z částky 15 613 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení,

-) úrok 8,25 % ročně z částky 40 003 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení,

se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 390 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 390 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni -) částku 28 796 Kč, -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 226,68 Kč, -) kapitalizovaný úrok ve výši 229,18 Kč, -) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 003 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a z částky 15 613 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, -) úrok 8,25 % ročně z částky 40 003 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 19. 5. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 186 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela dne 16. 11. 2020 s žalovaným smlouvu spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny úrok ve výši 26 860 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 9 000 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 4 770 Kč počínaje 18. 12. 2020 s tím, že poslední splátka byla stanovena na 18. 5. 2022. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně tak ke dni 14. 11. 2021 dluh zesplatnila. Po zesplatnění dluhu, ode dne 15. 12. 2021 se neuhrazená jistina úročí úrokem ve výši 23,28 % ročně. S účinností ke dni 7. 1. 2022 byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Žalovaný za celou dobu smluvního vztahu do postoupení pohledávky uhradil na pohledávku částku 25 610 Kč, která byla započtena v částce 9 997 Kč na jistinu, v částce 11 513 Kč na úrok, v částce 2 500 Kč na poplatek za administrativní činnost. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 40 003 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 13 183 Kč, tj. celkem 53 184 Kč, kapitalizované úroky 620,85 Kč představující úrok 23,28 % ročně z jistiny 40 003 Kč od 15. 12. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 226,68 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny 40 003 Kč od 15. 12. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022, úrok 23,28 % ročně z jistiny 40 003 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z jistiny 40 003 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Podáním ze dne 30. 6. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 391,67 Kč od 15. 12. 2021 do 7. 1. 2022 a úroků ve výši 13,03 % ročně z částky 40 003 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kdy ohledně těchto částek bylo řízení usnesením Okresního soudu ve Vsetíně č.j. -9 ze dne 4. 7. 2022 zastaveno.

3. Ohledně zbývající částky vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením zrušen.

4. V doplnění žaloby ze dne 10. 11. 2022 posléze žalobkyně ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela především z informací získaných od žalovaného, které byly ověřovány doklady uvedenými v kartě zákazníka. V kartě zákazníka ze dne 13. 11. 2020 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z faktur žalovaného. Žalovaný uvedl, že má měsíční příjem 27 591 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Zároveň ověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku a registru platebních informací. V žalobě došlo administrativnímu pochybení k uvedení nesprávného data oznámení o postoupení pohledávky, kdy správné datum je 3. 2. 2022.

5. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými.

6. Z důkazů provedených v řízení učinil soud následující skutková zjištění:

-) z listiny„ Smlouva o spotřebitelském úvěru NZ (smlouva číslo)“, že se jedná o smlouvu uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 16. 11. 2020, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč s tím, že se smlouva uzavírá na dobu 18 měsíců, zápůjční úroková sazba činí 59,74 %, administrativní poplatek 9 000 Kč, celková částka k zaplacení tak činila 85 860 Kč a žalovaný se jí zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách po 4 770 Kč RPSN činila 111,37 %;

-) z listiny„ Karta zákazníka“, že byla žalovaným podepsána dne 13. 11. 2020 a je v ní uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí na adrese adresa žalovaného, je vlastníkem nemovitosti, k čemuž nebyly vyplněny žádné ověřené doklady, nemá žádné nezaopatřené dítě ani jinou osobu, od 1. 2. 2020 je jeho zdrojem příjmů samostatná výdělečná činnost, má pravidelný měsíční příjem 36 001 Kč, výdaje 3 410 Kč, nemá vyživovací povinnost, spoření, splátky zápůjček či úvěrů, jeho výdaje na bydlení činí 4 000 Kč, ostatní výdaje (doprava, tel., apod.) 1 000 Kč, jeho celkové výdaje činí 8 410 Kč, jeho použitelný příjem je 27 591 Kč. Kolonka„ dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ zůstala zcela nevyplněna. Součástí karty zákazníka jsou prohlášení a souhlasy žalovaného se zpracováním osobních údajů;

-) z listiny„ Potvrzení o provedení transakce“, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 16. 11. 2020 částku 50 000 Kč na účet uvedený u jména žalovaného ve smlouvě o úvěru, jako variabilní symbol bylo uvedeno číslo smlouvy o úvěru číslo;

-) z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ze dne 16. 11.2020, že tímto dopisem poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému přístupové údaje k jeho internetovému účtu zákazníka a zaslala mu rovněž splátkový kalendář, který obsahoval data splatnosti jednotlivých splátek a jejich rozložení na jistinu, úroky, administrativní poplatek;

-) zy nadepsané„ REPI Credit Report +“, že podle rodného čísla žalovaného nebyla ke dni 11. 11. 2020 nalezena žádná kreditní a platební historie;

-) z faktur žalovaného, že žalovaný vystavil následující faktury:

-) dne 28. 4. 2020 na částku 15 074,40 Kč bez DPH, s DPH 3 105 Kč, celkem 18 240 Kč,

-) dne 3. 9. 2020 na částku 8 099,20 Kč bez DPH, s DPH 1700,80 Kč, celkem 9 800 Kč,

-) dne 15. 9. 2020 na částku 10 208,70 Kč bez DPH, s DPH 2 431,30 Kč, celkem 12 640 Kč,

-) dne 18. 9. 2020 na částku 123 520 Kč bez DPH, s DPH 19 290 Kč, celkem 142 810 Kč,

-) dne 23. 9. 2020 na částku 16 350 Kč bez DPH, s DPH 2 537 Kč, celkem 19 187 Kč,

-) dne 2. 10. 2020 na částku 53 700 Kč bez DPH, s DPH 8 055 Kč, celkem 61 753 Kč,

-) dne 9. 10. 2020 na částku 62 900 Kč bez DPH, s DPH 9 435 Kč, celkem 72 335 Kč;

-) z listiny„ Výzva k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním“, že se jedná o dopis sepsaný právní předchůdkyní žalobkyně adresovaný žalovanému a datovaný dnem 1. 10. 2021, v němž právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že z důvodu jeho prodlení se dnem 10. 11. 2021 úvěr stane splatným v plné výši a vyzvala je k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy;

-) z listiny„ Oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru a výzva k úhradě dluhu“, že se jedná o dopis sepsaný právní předchůdkyní žalobkyně adresovaný žalovanému a datovaný dnem 14. 11. 2021, v němž právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že jelikož dlužnou splátku ze dne 16. 11. 2020 nezaplatil ani v dodatečné lhůtě, stal se spotřebitelský úvěr splatný ke dni 14. 11. 2021 jako celek a vyzvala jej k úhradě částky 55 484,68 Kč do 10 dnů od doručení výzvy;

-) z listiny„ Smlouva o postoupení pohledávek“, že se jedná o smlouvu uzavřenou dne 7. 1. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, kterou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky uvedené v seznamu pohledávek, který tvořil přílohu číslo smlouvy. V doložených částech seznamu pohledávek je i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo;

-) z listiny„ Oznámení o postoupení pohledávky“, že právní předchůdkyně žalobkyně dopisem sepsaným dnem 3. 2. 2022 informovala žalovaného o postoupení pohledávky za ní ze smlouvy číslo na žalobkyni;

-) z listiny„ Informace o zpracování osobních údajů“ ze dne 3. 2. 2022, že žalobkyně informovala žalovaného o zpracování jeho osobních údajů, neboť nabyla pohledávku za ním, která na ni byla postoupena smlouvou ze dne 7. 1. 2022. Přiložen byl podací lístek svědčící o odeslání dopisu žalovanému dne 4. 2. 2022;

-) z listiny„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 14. 4. 2022, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ve lhůtě do 29. 4. 2022. Přiložen byl podací lístek svědčící o odeslání výzvy dne 19. 4. 2022.

7. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. -97 ze dne 31. 7. 2020 předložený žalobkyní soud nehodnotí, neboť se jedná o rozhodnutí závazné pouze pro účastníky řízení v tomto konkrétním sporu, který pro rozhodnutí v této věci nemá žádný význam.

8. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z provedených důkazů, je následující: V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla dne 16. 11. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 50 000 Kč, který se zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách po 4 770 Kč, měl tak splatit celkovou částku 85 860 Kč zahrnující vedle jistiny 50 000 Kč i úrok 28 860 Kč a administrativní poplatek 9 000 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 25 610 Kč. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného, které byly zaneseny v kartě zákazníka. Podle tétoy byl žalovaný svobodný, bezdětný, bydlel ve vlastní nemovitosti, podnikal od 1. 2. 2020 jako osoba samostatně výdělečně činná s pravidelným měsíčním příjmem 36 001 Kč a výdaji 8 410 Kč, které sestávaly z osobních výdajů 3 410 Kč měsíčně, výdajů na bydlení 4 000 Kč měsíčně a ostatních výdajů na dopravu, telefon a podobně ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný neměl žádné splátky zápůjček či úvěrů, dokumenty k ověření finanční situace žadatele nebyly vyplněny. Žalobkyně předložila faktury na částky, které žalovaný fakturoval svým zákazníkům, nikoli však žádné faktury k výdajům žalovaného. Smlouvou ze dne 7. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky z úvěrové smlouvy za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužné částky nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.

9. Podle , (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

10. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“

11. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“

12. Podle a 2 věta prvá , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“

13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření obou úvěrových smluv:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

14. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“

15. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“

16. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“

17. Podle :„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“

18. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle , o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smluv právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila ustanovení ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva neplatná.

19. V předložené kartě zákazníka nejsou uvedeny žádné dokumenty k ověření finanční situace žalovaného, žalobkyně předložila pouze faktury vystavené žalovaným jako osobou samostatně výdělečně činnou, aniž by zároveň měla informaci o přijatých fakturách či podnikatelských výdajích žalovaného. Samotné vystavené faktury však nemohou sloužit k ověření příjmů žalovaného, neboť je třeba zohlednit také výdaje z jeho podnikání, neboť pouze rozdíl mezi příjmy a výdaji představuje hospodářský výsledek podnikatele. Právní předchůdkyně žalobkyně si tak měla vyžádat některý z výkazu z účetnictví žalovaného či doklady k jeho výdajům na dosažení uvedených příjmů. Právní předchůdkyně žalobkyně tak však neučinila a spokojila se pouze s tvrzeními žalovaného o výši jeho příjmů, stejně tak jí postačovalo pouhé tvrzení o výši osobních výdajů žalovaného, a to přesto, že žalovaný uváděl neobvykle nízké osobní výdaje. Tvrdil-li žalovaný, že je vlastníkem nemovitosti na adrese adresa žalovaného, mělo být jeho tvrzení ověřeno alespoň internetovým výpisem z katastru nemovitostí, v souvislosti s tím mělo být zjišťováno, že nemá nějaký úvěr v souvislosti s pořízením nemovitosti. Výdaje na bydlení 4 000 Kč měsíčně mohly být doloženy výpisem z účtu žalovaného, potvrzením SIPO či jinými doklady o nákladech na bydlení. Existence jiných zápůjček či úvěrů rovněž nebyla nijak ověřována, právní předchůdkyně žalobkyně si měla vyžádat alespoň jeden výpis z účtu žalovaného, jímž žalovaný jako osoba samostatně výdělečně činná jistě disponoval. Pokud by přitom bylo pravdivé tvrzení žalovaného, že jeho pravidelné měsíční příjmy činí 36 001 Kč měsíčně a výdaje 8 410 Kč, muselo by žalovanému každý měsíc z jeho příjmů zbývat 27 591 Kč a tento by tak neměl důvod žádat o spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházet z jím tvrzených výdajů, ale měla si je ověřit, zejména tvrdil-li žalovaný tak neobvykle nízké měsíční výdaje. Jelikož mohla očekávat, že v případě sporu bude muset toto ověření doložit, měla si doklady k tomu i uchovat.

20. Při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru tak právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila jak příjmy, tak výdaje žalovaného, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva neplatná.

21. Skutečnost, že k posouzení úvěruschopnosti nepostačují samotné údaje sdělené zájemcem o úvěr, je zřejmá ze samotného znění ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Dle názoru soudu je třeba i při výkladu ustanovení ZosÚ aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (zejména bod 26.), podle nichž„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) .” Také Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

22. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ mohla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr jen tehdy, pokud neměla pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, přičemž pro účely posouzení úvěruschopnosti měla zejména porovnat příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Navíc bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v době uzavření úvěrové smlouvy neměla podklady nezbytné pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala potřebnou péči a nemohla tak dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

23. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání úroku a administrativního poplatku. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.

24. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j.  – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., I. Obecná část ( - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41).“

25. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. ZosÚ provedená s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení věty druhé , o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.

26. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 11. 2020 žalovanému částku 50 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně před postoupením pohledávky žalobkyni zaplatil podle tvrzení žalobkyně v žalobě částku 25 610 Kč, jeho povinnost vrátit poskytnutou jistinu tak trvala v rozsahu 24 390 Kč. Posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, té žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný tak byl výrokem I. tohoto rozsudku zavázán k úhradě částky 24 390 Kč žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

27. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s  o.z. ve výši dle Právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky 57 458,96 Kč, tedy částky přesahující důvodně uplatněnou pohledávku, předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022 odeslanou 19. 4. 2022, soud ji tak za doručenou považuje v souladu s ust. o.z. dne 22. 4. 2022. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 29. 4. 2022, tuto lhůtu k vrácení jistiny soud považuje za přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu v  věta třetí ZosÚ, ostatně v řízení nebyl tvrzen ani nijak nevyšel najevo opak. Ode dne 30. 4 2022 je tak žalovaný s vydáním důvodně uplatněné pohledávky 24 390 Kč v prodlení. Žalobkyni tak byl v souladu s podanou žalobou přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Zákonný úrok z prodlení k tomuto datu by činil 11,75 % ročně, žalobkyně však úrok z prodlení požadovala pouze ve výši 8,5 % ročně, byl tak žalobkyni přiznán pouze v této uplatněné výši.

28. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle a , tedy podle kritéria úspěchu ve věci a kritéria procesního zavinění na zastavení řízení. Žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení, o němž bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu ve Vsetíně č.j. -9 ze dne 4. 7. 2022 a ohledně zbývající uplatněného nároku byl úspěšnější žalovaný, je to tedy žalovaný, komu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.