Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 60/2022-39
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 28 945 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 145 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 145 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 18 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 898,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 258,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a z částky 9 855 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, úrok 20,74 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 145 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 145 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 18 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 898,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 258,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a z částky 9 855 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, úrok 20,74 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 945 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela dne 13. 12. 2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejím základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny úrok ve výši 3 400 Kč s úrokovou sazbou 20,74 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč, to vše v 80 týdenních splátkách po 485 Kč počínaje 20. 12. 2019 s tím, že poslední splátka byla stanovena na 25. 6. 2021. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, ode dne 26. 6. 2021 byl v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami, neuhrazená jistina ve výši 20 000 Kč se od tohoto data úročí úrokem ve výši 20,74 % ročně. S účinností ke dni 7. 1. 2022 byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Žalovaný za celou dobu smluvního vztahu uhradil na pohledávku částku 9 855 Kč, která byla započtena v částce 3 400 Kč na úrok, v částce 3 462,50 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 2 992,50 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 28 945 Kč, dlužné úhrady za služby zahrnující úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 945 Kč, kapitalizované úroky 2 258,36 Kč představující úrok 20,74 % ročně z jistiny 20 000 Kč od 26. 6. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 898,33 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny 20 000 Kč od 26. 6. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022, úrok 20,74 % ročně z jistiny 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z jistiny 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.
2. V doplnění žaloby ze dne 12. 9. 2022 a ze dne 26. 9. 2022 posléze žalobkyně ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela především z informací získaných od žalovaného, které byly ověřovány doklady uvedenými v kartě zákazníka, které již právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici. Uchazeči o úvěr je pouze předkládají při sjednávání a uzavírání zápůjčky. Podle karty zákazníka ze dne 13. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného na základě čestného prohlášení a složenek o příjmu žalovaného. Žalovaný uvedl, že má stálý příjem financí ze státní podpory, žije ve spoluvlastnictví a nemá vyživovací povinnost k další osobě. V podání ze dne 26. 9. 2020 se dále vyjádřila k požadovanému úroku, poplatku za administrativní činnost, poplatku za hotovostní inkaso splátek, k uhrazené částce 9 855 Kč a jejímu započtení. Částka dlužných úhrad za služby 8 945 Kč se skládá z dlužného úroku ve výši 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 537,50 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 407,50 Kč.
3. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými.
4. Z důkazů provedených v řízení učinil soud následující skutková zjištění:
-) z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, že se jedná o společnost se sídlem na území České republiky,
-) z listiny„ anonymizováno půjčka, Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ označené číslo že se jedná o smlouvu uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 13. 12. 2019, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že tato částka byla poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Úrok byl sjednán na 3 400 Kč, administrativní poplatek na 4 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek na 11 400 Kč, tj. celková výše k zaplacení činila 38 800 Kč a žalovaný se ji zavázal zaplatit v 80 týdenních splátkách po 485 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 20,74 %, RPSN činila 163,05 %;
-) z listiny„ Karta zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr“, že byla žalovaným podepsána dne 13. 12. 2019, je v ní uvedeno, že žalovaný je rozvedený, bydlí jako spoluvlastník, což bylo ověřeno jinou smlouvou, nikoli výpisem z katastru nemovitostí, od listopadu 2014 bydlí v domácnosti sám, nemá žádné nezaopatřené dítě, jeho zdrojem příjmů je invalidní důchod, což bylo osobně ověřeno, má jinou zápůjčku či úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně, bez vyplněné částky, u jiného poskytovatele zápůjčku či úvěr nemá. Jeho příjem je 7 651 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 1 000 Kč měsíčně, jeho osobní výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu, oblečení 3 700 Kč měsíčně, další výdaje 407 Kč měsíčně, tj. celkem 5 107 Kč měsíčně. Nebyly vyplněny žádné splátky úvěrů či zápůjček. Jeho použitelný příjem tak činí 2 544 Kč měsíčně. V části„ Dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ jsou zaškrtnuty složenky a jiné dokumenty – čestné prohlášení, nikoli však bankovní výpisy, doklad o výměře důchodu, faktury za elektřinu, vody, plyn, telefon, TV/SIPO, smlouva o úvěru;
-) z přehledu plateb žalovaného, že žalovaný na půjčku zaplatil celkem 9 855 Kč, splátky prováděl jednou měsíčně, poslední splátku provedl 14. 4. 2020;
-) z listiny„ Smlouva o postoupení pohledávek“, že se jedná o smlouvu uzavřenou dne 7. 1. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, kterou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky uvedené v seznamu pohledávek, který tvořil přílohu číslo smlouvy. V doložené části seznamu pohledávek jsou i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo;
-) z listiny„ Oznámení o postoupení pohledávky“, že právní předchůdkyně žalobkyně dopisem sepsaným dnem 3. 2. 2022 informovala žalovaného o postoupení pohledávky za ní ze smlouvy č číslo na žalobkyni;
-) z listiny„ Informace o zpracování osobních údajů“ ze dne 3. 2. 2022, že žalobkyně informovala žalovaného o zpracování jeho osobních údajů, neboť nabyla pohledávku za ním, která na ni byla postoupena smlouvou ze dne 7. 1. 2022. Přiložen byl podací lístek svědčící o odeslání dopisu žalovanému dne 4. 2. 2022;
-) z listiny„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 14. 4. 2022, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Přiložen byl podací lístek svědčící o odeslání výzvy dne 19. 4. 2022.
5. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 předložený žalobkyní soud nehodnotí, neboť se jedná o rozhodnutí závazné pouze pro účastníky řízení v tomto konkrétním sporu, který pro rozhodnutí v této věci nemá žádný význam.
6. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z provedených důkazů, je následující: V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mající charakter smlouvy o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku splácet v 80 týdenních hotovostních splátkách po 485 Kč zahrnující úrok, administrativní poplatek a odměnu za hotovostní inkaso splátek. Na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce zaplatil celkem 8 945 Kč. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného, které byly zaneseny v kartě zákazníka - žádosti o spotřebitelský úvěr. Podle této listiny žalovaný bydlel v domácnosti sám jako spoluvlastník, což bylo ověřeno jinou smlouvou, nikoli výpisem z katastru nemovitostí, nemá žádné nezaopatřené dítě, jeho zdrojem příjmů je invalidní důchod ve výši 7 651 Kč měsíčně, má jinou zápůjčku či úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně, výše zůstala nevyplněna, u jiného poskytovatele zápůjčku či úvěr nemá. Jeho výdaje na bydlení činí 1 000 Kč měsíčně, jeho osobní výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu, oblečení 3 700 Kč měsíčně, další výdaje 407 Kč měsíčně, tj. celkem 5 107 Kč měsíčně. Nebyly vyplněny žádné splátky úvěrů či zápůjček. Jeho použitelný příjem tak podle právní předchůdkyně žalobkyně činil 2 544 Kč měsíčně. V části„ Dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ bylo zaškrtnuto, že právní předchůdkyni žalobkyně byly předloženy složenky a jiné dokumenty – čestné prohlášení, nikoli však bankovní výpisy, doklad o výměře důchodu, faktury za elektřinu, vody, plyn, telefon, TV/SIPO, smlouva o úvěru. Smlouvou ze dne 7. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“
8. Podle § 2392 odst. 1 o. z.:„ Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.“
9. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“
10. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“
12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZosÚ:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“
13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření obou úvěrové smlouvy:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
14. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“
15. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“
16. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“
17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“
18. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smluv právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, v důsledku čehož je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
19. Z předložené zákaznické karty je zjevné, že právní předchůdkyně si sice nechala předložit doklady o příjmech žalovaného, a to složenky, ale nijak neprověřila výdaje žalovaného, spokojila se pouze s čestným prohlášením žalovaného, a to přesto že žalovaný na jednu stranu uváděl, že má jinou půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně, na druhou stranu v přehledu výdajů s ní nepočítal a přesto, že uváděl, že jeho náklady na bydlení činí 1 000 Kč měsíčně, což jsou náklady neobvykle nízké i při bydlení ve vlastní nemovitosti. Stejně tak žalovaný uváděl neobvykle nízké osobní výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu, oblečení ve výši 3 700 Kč měsíčně, ač měl být poživatelem invalidního důchodu, což svědčí o jeho zhoršeném zdravotním stavu a podezřelou částku dalších výdajů ve výši 407 Kč měsíčně. Přestože žalovaný tvrdil, že je spoluvlastník nemovitosti, nepožadovala to právní předchůdkyně žalobkyně nijak doložit, ani u vlastnictví či spoluvlastnictví nemovitosti však nelze považovat za věrohodné náklady na bydlení 1 000 Kč měsíčně, mělo-li se navíc podle karty zákazníka jednat o rodinný dům. Faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO právní předchůdkyni žalobkyně podle karty zákazníka předloženy nebyly. Právní předchůdkyně žalobkyně si tak měla vyžádat výpis z účtu žalovaného a nebyl-li žalovaný vlastníkem účtu, minimálně tyto doklady. Stejně tak si měla zjistit, v jaké výši žalovaný již splácí jinou zápůjčku či úvěr u ní a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného je zohlednit, vhodné by rovněž bylo ověřit si v databázích jako bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací, databáze SOLUS apod., zda žalovaný nesplácí ještě další závazky.
20. Skutečnost, že k posouzení úvěruschopnosti nepostačují samotné údaje sdělené zájemcem o úvěr, je zřejmá ze samotného znění ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Dle názoru soudu je třeba i při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) .” Také Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
21. Mimo to soud dodává, že ani stávající informace zanesené v kartě zákazníka nesvědčí o schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru bylo sjednáno, že žalovaný bude úvěr splácet v 80 týdenních splátkách po 485 Kč měsíčně, což odpovídá částce 1 940 Kč při 4 splátkách v měsíci a částce 2 425 Kč v měsících, kdy na kalendářní měsíc připadne 5 splátek. Podle karty zákazníka byl použitelný příjem žalovaného 2 544 Kč, nebyly ovšem zohledněny neobvykle nízké uváděné náklady na bydlení žalovaného, ale zejména nebyla zohledněna další zápůjčka, kterou měl žalovaný vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Tedy kromě toho, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila výdaje žalovaného, tak si ani řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které měla k dispozici. Za této situace neměl být žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnut.
22. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ mohla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud neměla pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, přičemž pro účely posouzení úvěruschopnosti měla zejména porovnat příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Navíc bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v době uzavření úvěrové smlouvy neměla podklady nezbytné pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala potřebnou péči a nemohla tak dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Naopak údaje uváděné v kartě zákazníka svědčily o tom, že žalovaný nebude schopen spotřebitelský úvěr splácet.
23. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání úroků a poplatků. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr přenesl na poskytovatele spotřebitelského úvěru. Jestliže porušením povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o spotřebitelskou úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.
24. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“
25. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.
26. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 13. 12. 2019 žalovanému částku 20 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně před postoupením pohledávky na žalobkyni zaplatil pouze částku 9 855 Kč, jeho povinnost vrátit poskytnutou jistinu tak trvá v rozsahu 10 145 Kč. Posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, té žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný tak byl výrokem I. tohoto rozsudku zavázán k úhradě částky 10 145 Kč žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
27. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 33 663,92 Kč, tedy částky přesahující důvodně uplatněnou pohledávku, předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022 odeslanou dne 19. 4. 2022, soud ji tak za doručenou považuje v souladu s ust. § 573 o.z. dne 22. 4. 2022. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 29. 4. 2022, tuto lhůtu k vrácení jistiny soud považuje za přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu v § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ, ostatně v řízení nebyl tvrzen ani nijak nevyšel najevo opak. Ode dne 30. 4. 2022 je tak žalovaný s vydáním důvodně uplatněné pohledávky 10 145 Kč v prodlení. Žalobkyni tak byl v souladu s podanou žalobou přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Zákonný úrok z prodlení k tomuto datu by činil 11,75 % ročně, žalobkyně však úrok z prodlení požadovala pouze ve výši 8,25 % ročně, byl tak žalobkyni přiznán pouze v této uplatněné výši.
28. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Úspěšnější ve věci byl žalovaný a je to tedy žalovaný, komu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.