Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 164/2021-114
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 33 723 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 764 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 764 Kč od datum do zaplacení, částku 13 919 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 13 919 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro
částku 3 718 Kč s 20,98% úrokem ročně z částky 3 572,49 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 852,95 Kč (tj. 20,98% úrok ročně z částky 3 572,49 Kč od datum do datum) a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 808,49 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení 705,38 Kč (tj. 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 3 572,49 Kč od datum do datum),
částku 15 322 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 316,69 Kč (tj. 23,72% úrok ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum) a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 6 081 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 130,56 Kč (tj. 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum).
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 764 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 764 Kč od [datum] do zaplacení, částku 13 919 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 13 919 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Soud žalobu zamítá pro částku 3 718 Kč s 20,98% úrokem ročně z částky 3 572,49 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 852,95 Kč (tj. 20,98% úrok ročně z částky 3 572,49 Kč od [datum] do [datum]) a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 808,49 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení 705,38 Kč (tj. 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 3 572,49 Kč od [datum] do [datum]), částku 15 322 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 316,69 Kč (tj. 23,72% úrok ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum]) a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 6 081 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 130,56 Kč (tj. 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum]). III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky
4 482 Kč s 20,98% úrokem ročně z částky 3 572,49 Kč od datum do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 572,49 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 852,95 Kč (tj. 20,98% úrok ročně z částky 3 572,49 Kč od datum do datum) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 705,38 Kč (tj. 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 3 572,49 Kč od datum do datum), jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o půjčce číslo kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (ta se posléze sloučila fúzí s právnická osoba, IČO, dnes pod obchodní firmou právnická osoba, dne datum). Žalovaný uhradil pouze 5 236 Kč.
29 241 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 316,69 Kč (jedná se o 23,72% úrok ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 130,56 Kč (tj. 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum), jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o půjčce číslo kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, dne datum. Žalovaný uhradil pouze 6 081 Kč.
Dne datum byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni.
2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Ze smlouvy pojmenované anonymizováno, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO (dle obchodního rejstříku bylo od datum do datum předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), dne datum. Z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že na společnost právnická osoba, IČO, jakožto nástupnickou společnost, v důsledku fúze sloučením přešlo jmění zanikající společnosti právnická osoba, IČO. Tato společnost se následně přejmenovala na právnická osoba. Dle této smlouvy společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 546 Kč, administrativním poplatkem 1 200 Kč, poplatkem za doplňkovou službu hotovostní inkaso splátek 1 800 Kč, poplatkem za životní pojištění Credit Life 172 Kč, celkem 9 718 Kč, a to v 43 týdenních splátkách ve výši 226 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami (jedná se zjevně o formulářovou smlouvu, kterou úvěrující používal, jak je soudu známo z jeho činnosti, tj. žalob dle obdobných smluv, doplňovány jsou pouze konkrétní parametry úvěru), na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalovaného, druhou a třetí stranu tvoří text smluvních podmínek (9 článků vždy s několika odstavci, psáno menším písmem). Právě v čl. 1 je uvedeno, že pro případ 43 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 20,98 % ročně, v případě že dojde ve smyslu čl. 9 k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu jistina úročena. Dle čl. 2 je výše hotovostního inkasa pro 43 splátek vždy 30 % z celkové výše úvěru. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na poplatky a životní pojištění, teprve poté na jistinu. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedl, že je bývalým/ současným zákazníkem (marketingový zdroj), rozvedený, má učňovské vzdělání, a žije v nájmu od číslo s partnerkou, má jedno nezaopatřené dítě, je nezaměstnaný s příjmem 4 500 Kč a 12 000 Kč (brigády), celkem 16 500 Kč. Měsíční výdaje 3 500 Kč (nájem, inkaso), 6 000 Kč (výdaje domácnosti), 1 400 Kč splátka jiného úvěru u právnická osoba, který je ve výši 10 000 Kč (jednalo se tedy o opakovaný peněžní závazek mezi těmito stranami), ostatní náklady 1 500 Kč, celkem 12 400 Kč. Půjčku či úvěr mimo právnická osoba, nemá. Použitelný příjem činí 4 100 Kč. Žalovaný měl doložit nájemní smlouvu a výměr podpory. Dle přehledu plateb žalovaný uhradil celkem 5 236 Kč.
4. Ze smlouvy pojmenované anonymizováno, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, dne datum (tedy necelé 3 měsíce po uzavření smlouvy dle předchozího odstavce). Dle této smlouvy společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 2 800 Kč, administrativním poplatkem 4 000 Kč, poplatkem za doplňkovou službu hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, poplatkem za životní pojištění Credit Life 522 Kč, celkem 35 322 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 609 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami (jedná se zjevně o formulářovou smlouvu, kterou úvěrující používal, jak je soudu známo z jeho činnosti, tj. žalob dle obdobných smluv, doplňovány jsou pouze konkrétní parametry úvěru), na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalovaného, druhou a třetí stranu tvoří text smluvních podmínek (9 článků vždy s několika odstavci, psáno menším písmem). Právě v čl. 1 je uvedeno, že pro případ 58 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 23,72 % ročně, v případě že dojde ve smyslu čl. 9 k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu jistina úročena. Dle čl. 2 je výše hotovostního inkasa pro 58 splátek vždy 40 % z celkové výše úvěru. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na poplatky a životní pojištění, teprve poté na jistinu. Z karty zákazníka soud zjistil (která je vyplněna od předchozí po necelých 3 měsících), že žalovaný při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedl, že je bývalým/ současným zákazníkem (marketingový zdroj), svobodný, má učňovské vzdělání, a žije sám v nájmu, je nezaměstnaný s příjmem na státních sociálních dávkách 9 900 Kč a ostatní příjmy 7 000 Kč, celkem 16 900 Kč. Měsíční výdaje 7 000 Kč (nájem, inkaso), 3 000 Kč (výdaje domácnosti), 1 017 Kč splátka jiného úvěru u právnická osoba, který je ve výši 6 900 Kč (jednalo se tedy o opakovaný peněžní závazek mezi těmito stranami), splátka úvěru mimo právnická osoba, 666 Kč (Help), ostatní náklady 1 200 Kč, celkem 12 883 Kč. Půjčku či úvěr mimo právnická osoba, má. Použitelný příjem činí 4 017 Kč. Žalovaný měl doložit nájemní smlouvu, výměr podpory a doklad o SIPO. Dle přehledu plateb žalovaný uhradil celkem 6 081 Kč.
5. Soud dále zjistil (ze soudního systému), že žalovaný je od roku 2010 v exekučních řízeních.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela společnost právnická osoba, IČO, a žalobkyně, byly postoupeny pohledávky za žalovaným na žalobkyni (v příloze smlouvy jsou tyto uvedeny), postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).
7. Závazkový vztah, vzniklý dne datum a datum mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (ať už pod původním IČO, či poté IČO číslo), a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se v pořadí první i druhý závazkový vztah řídí zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinného do 30. 11. 2016).
8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
9. Dle § číslo, § číslo, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
10. Dle § číslo, § číslo odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ číslo an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
11. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C číslo o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- číslo ze dne datum.
13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § číslo, § číslo odst. 1, § číslo, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
16. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Ve vztahu ke všem žalovaným pohledávkám, tedy jak ze smlouvy o úvěru číslo tak ze smlouvy o úvěru číslo dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu. Soud má za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, (v případě první smlouvy IČO, v případě druhé a třetí smlouvy již pod IČO číslo) o poskytnutí úvěru opakovaně a to v rozmezí pouhých cca 3 měsíců. Závazek, k jehož úhradě se zavázal v u první smlouvy v 43. týdenních splátkách, ve druhém případě v 58. týdenních splátkách (tedy po určitou dobu se splátky překrývaly), činil v případě smlouvy ze dne datum částku 9 718 Kč, v případě smlouvy ze dne datum částku 35 322 Kč. Tedy během třech měsíců se žalovaný dostal do takové finanční situace, že potřeboval sehnat peníze v částce 26 000 Kč, když přistoupil k tomu, že bude povinen úvěrujícímu zaplatit 45 040 Kč (to je o 19 040 Kč více). Výdělkové, resp. příjmové a majetkové poměry žalovaného se přitom pohybovaly v podprůměrné výši, když se jednalo o osobu, která nebyla zaměstnaná, jejím příjmem byl příspěvek v nezaměstnanosti, byť žalovaný uvedl další příjem, avšak neuvedl (a nedoložil) jeho zdroj; v tomto je zarážející, nakolik se jedná o pravdivé údaje a zda byly skutečně ověřeny oproti výměře podpory (navíc se v rozmezí pouhých tří měsíců výrazně lišily, poprvé uvedl 4 500 Kč a 12 000 Kč, podruhé 9 900 Kč a 7 000 Kč, jiné doklady o výši příjmu ani doloženy nebyly, neboť toto není zaškrtnuto v zákaznické kartě). Navíc se jednalo o opakované úvěry poskytnuté od tohoto úvěrujícího. Jak je uvedeno shora, žalovaný již v té době měl několik exekučních řízení (existují databáze nebankovních poskytovatelů těchto úvěrů a zápůjček, kde se dají dlužníci po splatnosti lustrovat). V této věci se nepochybně ve obou případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to dle dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 9 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalovaným uvedeného měsíčního příjmu a způsobu bydlení, či dalších závazků, v zákaznické kartě. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C číslo ze dne datum). Soud posoudil údaje uvedené v zákaznických kartách, které sdělil a svým podpisem stvrdil žalovaný, v souvislostech poskytnutých úvěrů, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl uvedené spotřebitelské úvěry, když v tomto případě bylo nepochybné, že žalovaný je dlouhodobě osobou, která není schopná splácet sjednané peněžní závazky. Zjevnost této skutečnosti je dána i tím, že žalovaný měl již dříve s právnická osoba, uzavřenu jinou smlouvu, nikoli tu, na základě kterých se žalobkyně domáhá peněžitého plnění v tomto řízení. Významnou je také skutečnost, že v době sjednání uvedených smluv byla ve vztahu k jeho osobě prováděna exekuční řízení. Žalovaný se zjevně dostal do situace, kdy pro splacení jednoho finančního produktu si bral další úvěr a tzv. vytloukal klín klínem. Bylo v okamžiku podpisu uvedených smluv zjevné, že žalovaný je ve finanční tísni. V kontextu žalovaným tvrzených údajů v zákaznických kartách je zarážející, proč byly údaje v rozmezí pouhých třech měsíců vyplněny s jistými odlišnostmi. S ohledem na toto soud pochybuje o tom, že bylo cílem úvěrujícího zjistit skutečnou úvěruschopnost žalovaného. Naopak, údaje byly vyplňovány tak, aby se dospělo k „ nějakému použitelnému příjmu“ a úvěr mohl být sjednán. Pochybnosti z hlediska ověření solventnosti vzbuzuje dále to, že právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval k ověření tvrzených měsíčních výdajů např. doklad o nákladech bydlení (resp. žalobkyně ničeho v tomto ohledu nedoložila). Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru číslo číslo z důvodu, že právnická osoba, poskytl žalovanému oba úvěry i přes vědomí negativních zjištění, vztahujících se k úvěruschopnosti žalovaného. Tedy přes zjištění, že žalovaný není dostatečně solventní. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích. Porušením § 9 zákona č. 145/2010 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednaných smluv, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. V případě smlouvy o úvěru číslo byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil 5 236 Kč (do datum), tuto částku soud započet oproti 6 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 764 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 764 Kč od datum do zaplacení (datum, od kterého je úrok z prodlení přiznán, souvisí s okamžikem, kdy byl žalovaný k vydání bezdůvodného obohacení v této výši vyzván, žalobkyně v tomto doložila oznámení o postoupení ze dne datum, proto soud přiznal úrok ode dne následujícího). Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 3 718 Kč s 20,98% úrokem ročně z částky 3 572,49 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 852,95 Kč (tj. 20,98% úrok ročně z částky 3 572,49 Kč od datum do datum) a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 808,49 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení 705,38 Kč (tj. 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 3 572,49 Kč od datum do datum). V případě smlouvy o úvěru číslo byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil 6 081 Kč (do datum), tuto částku soud započet oproti 20 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 13 919 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 13 919 Kč od datum do zaplacení (datum, od kterého je úrok z prodlení přiznán, souvisí s okamžikem, kdy byl žalovaný k vydání bezdůvodného obohacení v této výši vyzván, žalobkyně v tomto doložila oznámení o postoupení ze dne datum, proto soud přiznal úrok ode dne následujícího). Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 15 322 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 316,69 Kč (tj. 23,72% úrok ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum) a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 6 081 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 130,56 Kč (tj. 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum).
17. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 30 %, v rozsahu 70 % úspěšná nebyla. Žalovanému by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 40 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.
18. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.